literární časopis založený v roce 1964

Emil Machálek

Když v únoru roste tráva

Když v únoru roste tráva
v oparu nikotinového kouře,
bude brzy jaro,
rychlené temnotou bezměsíční noci,
plné malých hrudek hlíny
snesené z vesmíru.
Herbáře plné lisovaných kytek
a krabice se sušenými brouky,
křehkými jak křišťálový pohár
naplněný tekutým vzduchem,
zahrabané v zatopených dolech.
A tráva roste,
za velkého hřmění, to aby bylo teplo.
Teplo u podlahy plné starých šlápot
a vytrhaných prken, které pokryla houba.
Blíží se jaro, slyším ten hluk —
svítá.

(publikováno v Divokém víně, 1964)

Má víra

Často přemýšlím jak dlouhá je věčnost
Hloubku vesmíru srovnávám s vteřinami života
Lásku vážím na vahách nesmrtelnosti
Vrásky si hýčkám jako věrný otisk svých prožitků

I starší básníci se někdy zapomenou a znovu se vrací ke svým kořenům

Tam někde v dávnosti prožitých dnů
Zastřeně cítím sílu života a jeho krásu

Tam pod hladinou hlubokého jezera
Odhaluji dávné poklady přikryté nánosy zasutých myšlenek a přání

Tam na vrcholech vzdálených horských hřebenů
Nacházím svatý grál s kapkou krve Ježíše Krista ukřižovaného na Golgotě

Tam na obzoru kde se nebe dotýká pevné země
Vidím svou víru a cítím její pevnost

A na ní stavím svůj chrám do kterého se utíkám
Vždy když cítím že bych mohl podlehnout.

(současná tvorba)