Emil Machálek

* * *

Až spolu půjdeme zase po staré stezce
bílí koně nám budou vyšlapávat cestu
jen jednou se podíváme za sebe
hodiny černého odříkání dávno minuly

Na naší cestě voní jabloně
v jejich květech je ukryta něha
Na naší cestě voní broskvoně
v jejich plodech je ukryta krev

Až daleko na Západě
kde svítí bílé hory
si postavíme stan

* * *

Každé ráno mi usedáš na klín
abys mi vyprávěla o noci
Že jsi se nebála tmy a že to bylo krásné
že svítil měsíc a že šuměla řeka
a že jsi si utrhla pomněnku na břehu
(tam kde vždycky sedáváme v květnu)
Trošičku pobledlá nikdy
nemůžeš usnout s prvním zahoukáním sovy
Ve vlasech trávu a jehličí
proč se taky česat tak po ránu
Každé ráno mi připadáš jako má
ale zároveň jako bohyně noci
a maličká kapička rosy
Rád s tebou lehám pod krásným nebem
Vždycky ráno mi potom usedáš na klín
abys mi vyprávěla o noci

(publikováno v Divoké víně, 8 / 1965)

Ostatní tvorba Emila Machálka publikovaná v Divokém víně:
DV 105/2020: Kentauři - bohové nebo démoni?
DV 100/2019: Divoké víno, do dnešních dnů nezkrocené
DV 90/2017: Jezdecká socha v evropském středověku
DV 73/2014: ***
DV 50/2010: ***
DV 7/2003: Symfonie pro housle a tebe, (Nenašel jsem nikde kraj…) a další
DV 3/2003: (na kolotoči se vozí…)
DV 1/2002: Když v únoru roste tráva, Má víra