na další stranu
Robert Hladil
Robert Hladil se narodil v roce 1978. Magistr české filologie. V současné době učitel na hotelové škole.
O sobě: „Vydal jsem s pomocí přátel a Nadace L. Vrly v Ostravě dvě sbírky — Jen tak a Básně v póze. Píši také povídky s fantastickou tématikou.“
Oheň
pro Lucii
Chci milovat se s plameny
hořet v jejich moci
chci v žáru zůstat ztracený
a udělat den z noci.
Chci laskat žhavou lávu
cítit v chřípí síru
chci vzývat pekla slávu
a spálit svoji víru.
Chci pozbýt v kouři vědomí
proměnit se v popel
chci odpařit své atomy
a za lože mít kotel.
Panychida za mrtvého psa
Byl jsem zase sám,
když jsem ho spatřil
z okna IC Košičan
sedě v kupé pro invalidy.
Odživotněle si ležel
v odvodňovacím žlábku
u trati a tlel.
Nevím, co budu dnes
obědvat,
ale určitě to nebude
hot dog.
Krátká sukně
Při poslední návštěvě,
bylo to tenkrát u tebe,
jsem se snažil odhalit,
co mi to chceš utajit
pod svou krátkou sukénkou.
Teď už se bát nemusím,
že se to nikdy nedovím,
stačilo jedno slovíčko
a pak ... Bože, matičko!
Až obhlédnu tě
ze všech stran,
v kalhotech mi postojí
Hitlerův hlavní stan
a já znovu uvidím
tvůj žhavý vlhký klín,
tak řeknu ti
krátce do ouška,
že tvá sametová pokožka
žádá si stisk
mých ostrých zubů
— kousnu tě
a zase půjdu.
Lítost v srdci
...a chceš vidět
postel v plamenech,
když já, mistr,
poskvrním
tvé bílé maso
popelavým popelem
a propluji jím
jako námořník.
Voníš tak krásně,
když mě stará lítost
s tebou ožení
a ta lítost v srdci
počne lehké časy.
Armáda
Stát ráno na buzeráku
hnít týdny v zákopech
jemnocit sbalit do ruksaku
stát se mužem
v několika dnech
poslouchat rozkazy
onanovat pod dekou
místo svalů provazy
místo mozku bagančata
které k slávě jdou
připraven ve zbrani
na ostrou konfrontaci
až s nepřítelem
přijde střet
— to už mě teď nerozhází
na podzim mi praskl
vřed
Ona, já, Franz Kafka a co nového v Evropě
Mám novou duši
v barvě láhve
je zelená
a mlčí náhle
když jsi mé
tělo dobyla
při útoku
lehké kavalerie
tvých pevných ňader
jsi bezedná
a věříš v dobré konce
— jsi Tokio
bez Japonce
jsi vykradená
mohyla
Báseň, která žije
Báseň, která žije
na sametu tvojí šíje,
když vypadla mi
z úst
při vášnivém
polibku.
Báseň, která zmírá
ve vlhkosti tvého klína,
když ti skončil
půst,
když odkopla jsi
přikrývku.
Báseň, která padla
za chtíč,
za tvá ňadra,
za soulože
vyhlídku.
Imaginace
Sladce pluji
plochou planinou
plnou pláství
medových
plním plachá
slova plavou
plodností pletenců
myšlenek
plivu plesnivé
placenty slin
plenících pluralitu
života
a ty mě
plamenně plísníš
za plané sliby
a nezdvižené prkýnko
Oceán
Koukám na
peting vln
a oblohy
koukám na
písek
racky
mušle
holkám na
nohy
Ty můj milej
Atlantiku
mám to ale
kliku
Americká kocovina
Když se pije
bývá zle
tak to chodí
tak to je
u nás
jako tady
noc odhalí ti
svoje vnady
za zelený papírky
usmějou se servírky
a investice do rumu
je pořád O. K.
i když místo
na hajzlu
teď močím
v restroomu
Stejná muzika
i chlast
co je trochu jiný
IN GOD WE TRUST
Autorská krize
Došly mi nápady
a nemám o čem psát
pryč jsou divné nálady
— se svou poezií
už nebudu vás
srát
|
