na další stranu
Chvějka
A básník?
Svýma očima lechtá záhyby vypraného koberce v předsíni tvé poetické duše.
On, snílek, podotkne jen suše, že přeci nemluví tak nahlas, ač právě zvířil prach dychtivosti a zakousl se do tvarohového koláče tvé srdeční chlopně, zůstal nepoznán.
On, slova plný pán a jindy tak tichý křičí bílou nocí,že snílci jsou bosí schválně! Heč!
Takže má šál, to aby nenachladl a klobouk, aby při tom kýchání nebudil pozornost housenky, co si usmyslela zamilovat se do lístku látajícího omšelé díry onoho rána. Fuj, housenka je v možnosti krásným motýlem, nekousej do ní!
Jenže hlad je hlad, tělo slzy roní, básník se rozpomněl...
Ty ladné pohyby, ta krásná píseň, život je bál! Na srdci cítíš tíseň a směješ se, když oči se ti rozzáří minulostí a žaludek naplní teplým pohlazením, svět je hned hezčí, ne?
Je i není ... básník, tvé snění o barevném světe slov i činů a dávných dobách, větší ctnosti, pravdě, lásce, nezdolnosti, o velkých skutcích dravých Reků... A básník? Skořápka zítřka sedí tiše v breku a myslí na tebe...
|
