na další stranu
Kateřina Šmídová
Nic netušíc
Přijela jsem do temného lesa za potravou
ale jeho jedinou snahou
bylo chutnat mě nahou
Řekl mi, ať na všechno zapomenu
a nevšímám si jeho data narození
vím, že ti chybí něha, řekl
a já mám pro tebe rozhřešení
tak hajínky, miláčku, a nech se hladit
snad ti nebude vadit
když se stařeček dotkne tvých rozinek
Pak mi vyprávěl o trávě a o varhanech
aby se mohl beztrestně ztrácet
v nesmělých pohybech
mého zmámeného těla
a ukrást jednou dvakrát
co jen mladá ústa směla
aby pro bezbranné vzdechy
ta jeho oněměla
Snění
Co by tě potěšilo?
Na co máš náladu?
Chceš si dát ruce nad hlavu
nebo se proplést zezadu
a dýchat si na krk a do vlasů
nevyslovená přání?
Snad bys chtěla zahřát dlaně
a lehnout si pak na ně
abys taky cítila
jak horce ses zpěnila
i bez mé přímluvy
Vždyť nejsem nic než zdání
co se znenadání
s prvním slovem ztratí…
|
