na další stranu
Jan Samohel
* * *
Jsi nedotoužený kus hmoty
poslední koncovka mého volání
ozvěna židovství
goika-negoika
larvička odpírá ukázat křídla
a má v nich určitě duhu
i kus zastrčeného islámu
věř mi jako věříš
a sedm let se budeme milovat
bez toho zbytečného
bez otázek
* * *
Napůl na rozloučení
napůl samá voda
napůl pro pláč
a jeho originalitu
napůl na seznámení
zvedáš ruku k té druhé
s ujištěním
o bezúhonnosti
o potěšení
o upřímnosti
Kdybych odešel
tak bez seznámení bez rozloučení
já mesiáš bezvýchodných
misionář nemohoucnosti
Ty můj cite
také odcházíš
s poslední vizí bytí
Nemám tě rád existence
Duši nedám nikomu
není moje
patří každému kdo je mimo stádo
Sbohem živote
s frází jsem se narodil
s frází chci odejít?
U všech špinavejch podprsenek
puritánsky morálních monster
nešpiňte můj mravní cit
vy utopičtí andělé
bahno je vám bližší
než podpatku mé boty
Proč nemám tak dlouhé vlasy
abych se na nich mohl oběsit
a tím dokázal jejich účelnost
Vždyť vy ani nevíte
že mám věčnou chuť pod jazykem
neznáte heslo
nutné ke vstupu do srdečních krajin
tak na co ještě čekáte
co vám brání
zvednout vašich tisíc pěstí
a nechat je dopadnout
Ne nic vám nenechám
jako vy jste nedali
budu sobec
když neumím být cynik
Z nedostatku kouření
dostávám tendenční materialistické
vize dvaceti globusek a maric
Cejtím tu vůni
jak se tu fláká kolem
MÁM HLAD!
|
