na další stranu
Jan Procházka
student medicíny a psychologie v Praze,
milovník kytary, Holana, Ortena, Kryla a Nohavici
Kontakt na autora: jack.london@email.cz
Déšť s poselstvím filosofa
Po okně tečou slzy —
to asi venku chčije.
Anebo třeba vůbec ne,
možná z nebe pláčou
všechny děti,
kterým chybí vánoce,
možná si už bůh přestal hrát
na kliďase Texas Rangera,
možná je to mycí program
na nikdy neklesající popel
z Drážďan nebo Osvětimi…
Ale určitě nepůjdeme dnes věšet prádlo —
leda sebe…
Akrostich na básníka
Paříž – tak trochu povinnost
Eiffel i Verlain s absinthem.
To se pak jde na nábřeží
Rozplétat klubko
Uplakané vlny..
Zdá se to dětinské?
Evropa je jedno velké dítě..
Moře nepřestává šumět a
Kola tiráků mlaskat po asfaltu
O víc se neprosíme;
Volání zvláštní dálky
I ze svého srdce slyšíš
Básníku, nezpychni!
Prolog:
„Co se stalo?”
„Otec zemřel”
„To mě mrzí… – ale cože tak brzy?“
„Brzy? To je jeho věc. Ale zapomněl s sebou vzít
mé verše…“
Chtěl jsi jít přímo do nebe
— klidně pěšky
(jsi totiž skromný..)
Chtěl jsi lámat dívčí srdce
— raději v rukavičkách
(jsi přeci něžný..)
Chtěl jsi se rozdávat lidem
a tak jsi jim cpal a cpal
pořád jenom
…sebe
Odpolední chvilka
Sluneční paprsky rozžhavené doběla
ostřílenou partou tavičů.
Déšť už chladí…
Jaký tvar vyleze, díro v mraku?
Bude to mixér duha,
výrobce těch nejlepších džusů
z velkého citrónu na nebi?
Nebo trychtýř na horký vzduch
obrácený do kosmu?
Pro zlomené srdce možná ani jedno,
ale pro většinu mravenečků s deštníky
alespoň hezká odpolední chvilka.
Auskultace srdce
— Poslechněte si nad plicní chlopní
a řekněte mi co slyšíte.
— Takový třecí šelest, pane docente,
může to být stenóza?
— Ne, vy hlupáci, to se perou milenky
v pacientově srdci…
Pokladnica
Děkuji za chinin v toniku
za květy ukryté v bodláčí
Jako trumf z rukávu komiků
je tu smích – ale až po pláči
|
