na další stranu
Ludvík Hess
* * *
uznal jsem se vinným pro uctívání
tvého autoportrétu
chodím pod něj už dvě noci usínat
a ty najednou ležíš na mé dlani
jen hlavu jsi stiskla mezi dva prsty
spíš
vlasy máš mnohem černější
než ve skutečnosti
ruce mám studené
ale ve tvých vlasech si je hřát nebudu
já jedu na gazela polekanou savanou
má mokrý krk
a vlhká ústa tam
kde se dotýkají
nohy těla
jsi gazela
ale hlas máš mnohem zvonivější
nohy mnohem delší
* * *
z tvých vlasů se mi podávají
vrchovina deště
vrchovina zajatých skupin
ze tvých vlasů orlí past
na rozdvojených koncích
nestačí jednou políbit
ze tvých nohou skopec bosé ráno
ráno pod obraz
sotva jsem se udržel stoje
přivázaný černými uzly
pokorou černých vlasatic
pozvednutý na stožárovišti
ze tvého hlasu džbány
ty je neseš
po louce
* * *
budeš mít slunce na nohou
a hlavu ti posypu trávou
každé ráno
ale slovo nesmíme promluvit
ani jedno
a na noc vždycky
lampu rozsvítit
prostěradlo natáhneme jako plachtu
na prostěradle nikdy lehat nebudeme
* * *
něco mi projíždí tělem
léčíš mě slabými ranami rejnoků
ale pak tě chytím na zlatý hák
pomstím se ti a ty o tom vědět nebudeš
budeš v bezvědomí a já si budu hrát s tvojí
krásnou postavou
hlavu si položím do tmavého otvoru
a zavolám petře
a ty se probudíš
před tebou sotva narozená hlava
|
