literární časopis založený v roce 1964

Daniel Pitín

„Kromě několika samostatných projektů v oblasti videoartu a dvou hraných filmů se věnuji převážně malbě. Moje malířské zaměření se formovalo převážně ze studia klasické malby, které postupně začala utvářet inspirace hraným filmem a moje zkušenosti v oblasti filmu. Často jsem v poslední době používal citáty klasických filmů např. Hitchcock Birds, nebo M. Scorsese Taxi Driver. Inspirace filmem je stále aktuální v mé práci, i když ne vždy pracuji s obsahy a významy použitých snímků, ale spíše se více snažím osamostatnit a pochopit proces malby jako takový.

Maluji převážně olejem a akrylem na plátno. V poslední době používám více akrylátové barvy, které rychle schnou a dovolují mi okamžitě přemalovat celou kompozici, pokud s ní nejsem spokojen. Často, na rozdíl od oleje, tyto barvy tmavnou a je velmi těžké odhadnout přesně výsledný tón. Nejlepší je tedy pro mě kombinace obou technik.“

Poznámky k posledním obrazům

„Moje práce začíná před monitorem. Dívám se na jednotlivé filmové scény a čekám na záběr, který mě zaujme. Snažil jsem se analyzovat, podle čeho tyto záběry vybírám, ale univerzální klíč zatím nemám. Vím, že mi vyhovuje spíše americký záběr, jasně filmová atmosféra, herci dokonale univerzální a umělost prostředí.“

Situace

„Při vybírání záběru hledám také určitou situaci postav. Tato situace nesmí ukazovat jasně určený vztah mezi postavami. Vyhovuje mi naopak nejasná událost, která někde začala a někam pokračuje, a filmový záběr je jen částí té události - pohyb, pád, výkřik. Někdo někam přechází, někdo má strach z něčeho mimo obraz, někdo byl udeřen a padá, tedy to, co vidíme je jen okamžikem nějakého příběhu mimo tento filmový záběr. Někdy se snažím takovou situaci vymyslet, ale raději dávám přednost výseku již existujícího, konkrétního filmového příběhu. Nejde však o to, aby divák rozpoznal konkrétní film a jednotlivé herce. Naopak bych chtěl, aby situace byla daleko otevřenější a spíše se podobala zapomenuté myšlence nebo vzpomínce, která je znovu aktivována.

Na obraze „Miss you“ jsem použil anonymní záběr z jakéhosi porno snímku 80. let. Zaujala mě zvláštní pozice postav, ale nechtěl jsem narativně namalovat celou scénu, jak byla, protože samotný sexuální akt pro mne nebyl tak důležitý. Napadlo mě vynechat figury a situaci pouze naznačit pomocí fragmentů oblečení jednotlivých herců. Vlastně jsem chtěl udělat jakýsi odlitek této situace a zdůraznit všechny podružné věci okolo. Divák si pak může celou scénu zrekonstruovat sám. Ale může si myslet, že se ti lidé na obraze třeba jen modlí. Tím lépe pro něj.“

„Na obraze se často objevuje konstrukce, která připomíná nějaké studio nebo kulisy. Někdy nechávám tuto architekturu prázdnou bez lidí. Konstrukce pro mě není ani tak kulisou filmu ale spíše architekturou obrazu. Mám rád když zůstane holá jako skelet nějaké mrtvé ryby.“

„Také mě zajímá prázdný veřejný prostor, v tomto případě nějaké studio nebo pódium atd. Jsou to místa, kde právě proběhla nějaká show nebo natáčení filmu, ale lidé to místo už opustili. Zůstává tam pak takové zvláštní ticho a prázdno.

Na obraze Shadow of a doubt je důležitý vztah mezi dramatickým dějem v popředí a chladným prostorem v pozadí. Situaci jsem převzal ze stejnojmenného filmu A. Hitchcocka. Chtěl jsem prozkoumat, co se stane, když část děje vytrhnu ze záběru kamery a podívám se na něj z jiného úhlu.

Mým záměrem nebylo ani tak odkrýt iluzivnost filmového záběru, ale spíše, jako vedlejší produkt, namalovat obraz moderního člověka pod dohledem někoho neviditelného v pozadí. Pochybuji, že Boha.“

„Herce a postavy na mých obrazech vnímám spíše jako loutky, hračky, jejich tváře jsou pro mne jako masky. Jestliže křičí, nebo se smějí, zajímá mě pouze ten výkřik nebo ten úsměv, ale ne individuality. Důležité je také to, že k postavám necítím osobní vztah. Jsou pro mě anonymními nositeli emocí nebo situací.“

Malba

„Když maluji, snažím se zapomenout na všechny kontexty s filmem. Ten se stává jen vodítkem pro namalování obrazu. Snažím se to, co mě na záběru zaujalo, jakoby objevit znovu. Jako detektiv pátrám po tom, co se stalo. Jdu na místo činu a celou situaci se snažím zrekonstruovat. Často objevím, že se podružné věci stávají hlavním námětem obrazu a hlavní motiv ustupuje do pozadí.

Všiml jsem si, že malba má také jiný čas než film. Má tendenci směřovat zpět do minulosti k paměti. Může zrychleně napodobit procesy stárnutí, které jinak trvají desítky let.“

„Obraz Psycho jsem maloval ve vrstvách. Začal jsem v neurčitém chaosu, náhodných fleků a čar na plátně. Až pak jsem hledal konkrétní tvary a světlo. Tento proces ne vždy zůstane vidět i na povrchu, ale pro výsledek je důležitý.“

Barva a světlo

„Světlo a přesnost barvy mi dávají svobodu si vymýšlet. Světlo je neměnné a může spojovat nesourodé prvky na obraze.

Na obraze Sunday afternoon mě zaujala sluneční nálada v protikladu k nějaké nepříjemné události. Mám živou vzpomínku na to, že když jsem zažil něco velmi smutného, byl nádherný den, absolutně lhostejný k mým prožitkům. Pozoroval jsem lidi, jak se volně procházejí a o ničem nevědí.“

„Nikdy jsem nechápal, co je to barevná vibrace a harmonie tónů. Když vidím dětskou panenku, nevidím růžové tóny, ale oprýskanost té barvy, a přemýšlím jak by se dal růžový povrch panenky napodobit. Barvu mám také spojenou s nějakým zážitkem jako vůni se vzpomínkou. Válka je pro mne černobílá a mé dětství v barvách Technikoloru.“

(Vídeň 2006)

Obrazy

Shadow of a doubt	Shot	Souměrná krajina	Studie pohybu	Studie pohybu
Studio	Studio I	Talk show	Tanečnice	V koupelně

Galerie obsahuje celkem 32 obrázků.
1-10   11-20   21-30   31-32  

Souměrná krajina