na další stranu
Daniel Šperl
FOTOGRAFIE
Daniel Šperl 1966,
absolvent ITF, FAMU,
Doktorát 2O2O, Mgr
Vydal 8 knih se zaměřením na dokumentární fotografii
V současné době se živí jako kameraman ČT
Fotografoval ve Francii, Japonsku, USA.
Je také teoretikem a kurátorem fotografie. Připravil výstavy Miloslavu Kabešovi.
Zde se představuje souborem fotografií o vztahu člověka ke zvířatům. Toto téma sleduje již mnoho let. Má vytříbený styl a dlouholetou praxi, která mu umožňuje být pozorovatelem obyčejných situací, které povyšuje do roviny umění zachycujícího bezprostřední okamžik.
Kromě tohoto tématu vytvořil soubory ze zákulisí hudebního života.
Ze zahraničních cest dovezl fotografický materiál na knihy o Japonsku nebo Americe.
Fotografuje také v České republice. Vydal knihu o Praze.
Vážím si jej jako fotografa, který cílevědomě jde za svým vysněným cílem. Zachytit obyčejný život neobyčejným pohledem.
prof. Mgr. Jindřich Štreit, Dr. h. c.
obr. 11 |
obr. 12 |
obr. 13 |
obr. 14 |
obr. 15 |
obr. 16 |
obr. 17 |
obr. 18 |
obr. 19 |
obr. 20 |
Galerie obsahuje celkem 56 obrázků.
1-10 11-20 21-30 31-40 41-50 51-56
Soubor fotografií o vztazích lidí a jejich mazlíčků, které jsem vybral pro ilustraci tohoto Divokého vína, je jen malou částí mého dlouhodobého, nikdy neuzavřeného fotografického cyklu nazvaného Všední slavnosti.
Většina lidí touží po exotice a já jsem nebyl jiný. Ale časem jsem přišel na to, že to, co chci fotografovat, to musím i dobře znát. A co mohu znát víc, než vlastní obyčejný každodenní život? Postupem času jsem médiu fotografie zcela propadnul. Začal jsem na základní škole a od té doby jsem nepřestal. Fotografuji téměř každý den. Snad je to hravost, která mne stále drží u klasického černobílého negativu.
Přiznám se, že vesnickou tématikou mne nakazil především Jindřich Štreit v letech jeho působení na pražské FAMU. V té době jsme, ještě jako Štreitovi studenti, měli jedinečnou šanci detailně nahlédnout do jeho fotografického prostředí. Do “terénu” s sebou nikdy nebral více jak dva studenty. Nenaučil jsem se od něj jak ovládat přístroj nebo jak zpracovat negativ či pozitiv. To čemu jsem měl možnost se od něj naučit, bylo jak při fotografování jednat s lidmi, získat jejich důvěru a nikdy ji neztratit. Byl to pro mne největší přínos ze všech fotografických škol a moc si toho vážím. Důležité pak bylo, odpoutat se od Štreitova rukopisu a najít si svůj vlastní styl. Jestli se mi to daří, už neposoudím já.
|
