na další stranu
Běla Janoštíková
ŠÍPKOVĚ ČERVENÁ
Je jedna barva,
kterou mám moc ráda.
Červená barva šípků
v keřích na podzim.
Zvučná je
jako pozdrav červnové vůně růží.
Hezká
jak vzpomínka na hebká srdíčka
růžových okvětí.
Je jasná
jako odraz červánkového nebe
na sklonku krátících se letních dní,
vroucí
jak naděje poupat planých růží
červnově vsazených do trní.
Je to ta pravá barva šípků.
Barva jak pro šperk vybraná.
Ta pravá barva pro dny chladné zimy.
Barva šípkově červená.
PSÍ VÍNO
Zas je tu podzim.
Září na cestu posílá svůj svit
a víno psí
zvolna, po pěti
na chodník sype drobné listoví.
Šperkujíc při tom staré ploty
rubínem, karmínem, zlatí, žlutí
a modře černými korálkovými hrozníčky.
SŮL MOŘE
Nevzpomínej.
Zapomeň.
Začni znovu.
Nevracej nic.
Burácí vítr.
Moře hučí.
Hrne se
vlna za vlnou.
A sůl moře smývá
ulpělou minulost.
Ulpělé vzpomínky,
dojmy a zdání
odnáší to moře pryč.
Smáčí je v modři,
v modři je ztrácí,
do modři obalí,
v modři rozpustí.
Nezbude nic.
HLAS ČASU
Čas šumí
v pěně mořské vlny.
Dokola kolem
tam a zpět
omílá kamínky.
V mramoru rachotí.
Perlí se, třpytí.
Skálu
promění v oblázky.
Hrne se
modří mořské vlny.
Stoupá a klesá.
Hlučí, hučí.
Od probuzení
k zapomnění.
Dokola kolem,
tam a zpět.
Omílá, kolébá.
Šeptá, hřmí.
Hlásí se. Volá, buší.
|
