na další stranu
Jan Malina
Srdce je malej králík
svý srdce jsem nechal u Starýho Labe
bylo mi patnáct a jí taky
po nebi táhly stříbrný mraky
je to tak dávno stejně mi někdy hrabe
jak mohla mít tak horký břicho
chytit mě do něj nepustit ani za nic
před chvilkou dítě a já ještě panic
výkřik až k oblakům na vodě ticho
já cvok se někdy vracím za opuštěným srdcem
chvěje se jak králík na polštáři z mechu
je to tak dávno tráva je plná vzdechů
semtam se zasměju jindy však bývám zdrcen
stříbrný mraky plavou nad zeleným polem
chodívám k Labi už čtyřicet roků
taková doba takovejch kroků
jeden malej králík tam chybí snad i ty půjdeš kolem
Bílá vrána
z putyky se vracím k ránu kolem kostela
a na schodech vidím vránu žhavou do běla
zoufale křičí svou pravdu do světových stran
kolem ní se černá hejno vyhořelých vran
Gendersong o lásce a smrti
jeden je moc plešatej
druhej zase tlustej
za mnou běhá zubatej
co je pěkně hustej
Některej je užvaněnej
další pořád koktá
zubatej je tichá voda
jenom divně chrochtá
zubatýho frajera
každej se moc bojí
já otevřu láhev rumu
připravím se k boji
stejně jako ostatní
po mým těle pase
kosu opře o postel...
je to stejný prase
Domácí klid
domácí klid si musíš zasloužit
ječí na mě má milá
a už mi zase spílá
do flákačů a starejch vošoustů
do vypasenejch buržoustů
co trápěj mladý holky
chtějí lásku i vdolky
a sami nedaj nic
starej vošoust se nedělí
ani o štěstí v posteli
prej abych se už pic
(jsem zralej na hospic)
má milá mi též spílá
do impotentů i kurevníků
a z nebe spadlejch návštěvníků
do divnejch brouků břichatejch ropuch
ocasů co je nezakryje lopuch
i ocásků dobrejch tak pro veverky
nohy mám křivý jak vodoměrky...
ten výčet mě už nebaví
vše rychle Markétko napravím
rozepnu poklopec
vytáhnu peněženku
dvě páky života jsou venku
pravá láska k nám přichází...
bělostnou zadnici podkládá polštáři
Poslední jízda
až jednou
tvý tváře zblednou
jako sníh
a žhavej koks se bude sypat z nebe
pojedem spolu na saních
ty vedle mě
já blázen vedle tebe
až jednou
hory se zvednou
nad obzor
a mezi hvězdami rozkvetou první růže
nepovedeme už žádný spor
já vůbec ne
a ty o něco hůře
až jednou
sněžní andělé shlédnou
na nás dva
a začnou bubnovat pochody revoluce
za srdcem uhnem doleva
ani to nebolelo
jedem dál ruku v ruce
|
