na další stranu
Julie Gübelová
***
ční štíty
zní v hlavě dýchání prostoru
mravenčení je pro maličké
dnes Goliáš konečně porazil Davida
lidi to překroutili
velcí mlčí miliony let a pořád stojí
za to je poslouchat
zlomí ti tělo, když se před nimi ukloníš
narovnají tě, když jim ráno paprsky zazpívají do vrásek
(psáno v B. Bystrici)
***
vznášíš se kolem jako UFO
pokouším se ohřát tvůj led na
teďteplo
teďvodu
teďvzduch
a ty jen cvrnkneš po báru zelený hrášky
je to past to věděl už Janošík
mé srdce v tu chvíli zní jako 2, 0 TDI
všichni se rozhlédnou:
"ať někdo vypne ten hlasitej krám!"
***
kam půjdeš děvčátko pro vodu?
instalatéři říkají: "přijdeme mezi sedmou a dvanáctou"
už i Olymp hoří, přečti si zprávy
budeš se toulat městem a klečet prosebně pod kašnami létem osleplými ?
nějak si poradíš
ty si vždycky nějak poradíš
nastavíš liány
necháš se šplhat oddanými nosiči vody
a ani si nevšimneš
jak se kapka za kapkou tvůj kámen rozpadá
***
Až odjedeš
stánek s telecí klobásou mě nechá chladnou chladnout
v nastalém dešti
dešti odjíždějících
vždycky prší když se věci dělí
a černá odchází do temna
a bílá se koupe v růžovoučkém poolu s kachničkami
proč vždycky prší, když se věci dělí?
|
