literární časopis založený v roce 1964

Archiv divoké vinice

Nová knížka aforismů a gregerií Mirka Huptycha Hodinky s ohňostrojem

Jirka Žáček, který je nejlepším současným aforistou napsal Mirkovi /už jednou četl knížku v rukopise/:
Mirku, tak jsem si Tvé aforismy přečetl znova, tentokrát pěkně vypravené, a musím Ti gratulovat k nádherné knížce, jak vizuálně, tak textově. Zasloužil bys za ni dostat Literu. Ale ta se dává lidem za členství ve správné partě, anebo aspoň za nudné romány. --- Napadá mě už nějakou dobu, jak se myšlení lidí mění. Dá se to demonstrovat na aforismech. Když si prolistuješ všecka ta Zlatá slova, Perly ducha a podobná moudra, s údivem čteš ty věčné pravdy, co by se daly tesat do mramoru; dokonce i paradoxy Lece nebo Lauba jsou už dnes poněkud vyčpělé, nudně spořádané, ale co nestárne a zraje jak víno, jsou metaforismy (termín V. Kubína). Ten tím termínem počeštil "gregerie", ale já myslím, že se dá význam rozšířit na všecky minitexty psané básníky. Záblesky s velkou emocionální silou, lyrické, ironické, ba i poťouchlé, zlomyslné, parodické. Žádná profesorská moudra, ale provokace žáků darebáků. Žádný mramor, ale život sám. To umíš Ty, Luboš Brožek a snad i já. A na Slovensku je v tom nepřekonatelný Peter Gregor.
Zdraví Jiří Ž.
Další ukázky z knížky aforismů a gregerií Hodinky s ohňostrojem, kterou vydalo nakladatelství Pistorus&Olšanská na: www.huptych.cz/literarni-cinnost1/aforismy

84. děťátko ve frýdeckomísteckém babyboxu!

Je mi z toho smutno snad ještě víc, než kdykoli předtím. Celkově 84 děťátek prošlo dvířky babyboxů, Frýdek-Místek má druhé ve své bedýnce, zřízené na přání primářky dětského oddělení Ivany Röschlová. Děkuju Ti, Ivanko, jménem svým, děkuju jménem těch dvou dětí. Druhé děťátko jsi pojmenovala neběžným jménem – Žofie. Má svátek sice zítra, ale dnešní Bonifác se nehodil. Žofii donesli její nešťastní „dárci“ těsně po porodu zabalenou jen v dece. Chce se mi věřit, že udělali to nejslušnější, co mohli, že jim nic jiného nezbývalo…
Zatímco se zdravotní personál věnoval malé Žofii, Zdeněk Juřica, výrobce nové generace dokonalých antikorových a klimatizovaných babyboxů a inovátor starých železných bedýnek, objížděl babyboxy v Náchodě, v Trutnově, v Hradci Králové a v Pardubicích, opravoval je a vylepšoval jejich funkce. A já jsem sháněl peníze na opravy, na nové babyboxy a na azylový dům na Hájku, jehož stavba se téměř zastavila po realizaci jedné třetiny. Dva pokojíky by byly k ubytování, jenomže nám schází pár korun na dokončení koupelny. Ano, nemám na zaplacení umyvadla, mísy, boileru. Nemáme už ani na revize a servis 56 zřízených babyboxů, jsme na tom s korunkami špatně, jako dosud nikdy. Konec marného nářku. Ale kdyby vás někoho, přátelé dětí a příznivci babyboxů, napadl nějaký bohatý a velkorysý dárce..?
Babydědek Lu

Hvězdné války čekají hosty

Srdečně zvu na křest své nové knížky Hvězdné války. Dojde k němu v sobotu 18. 5. v 11:00 v rámci veletrhu Svět knihy. Najdete nás na Výstavišti u stánku nakladatelství BVD. Těším se na vás - mimo jiné i s Honzou Gablerem, který sbírku vybavil plnohodnotnými obrazy, a s Vláďou Dundrem, křtícím zároveň román DVĚ. Setkáte se tu i se zajímavými kmotry - Leošem Nohou a Markem Taclíkem. S kytarou přijde zahrát Martin Maxa. Na snímku je jedna z Gablerových ilustrací.

Dušan Spáčil


P.S. Na veletrh je třeba zaplatit vstupné nebo se akreditovat. Doporučuji tedy spojit naši akci třeba s rodinnou prohlídkou zmíněného mezinárodního veletrhu a s návštěvou i dalších přidružených literárních aktivit - besed, autogramiád, veřejných čtení apod. Program je, jak jistě víte, velmi bohatý.

Jak Milan Vácha instaloval tři reliéfy na sousoší Matěje Václava Jäckela v Uhříněvsi

Sochař a docent Milan Vácha přivezl tři reliefy s výjevy ze života Jana Nepomuckého tradičně svým nejoblíbenějším autem značky Barkas východoněmecké provenience, jež mu závidí všichni hippies na světě. Asistoval mu jeho přítel a cizelér Ondřej Špaček a manželka loutkářka Šárka Váchová. Na místě jsem byl připraven já a fotoaparát, mí synkové - nejmenší Tonda a největší Mates, a tajemnice Národního výboru a výkonná náčelnice Uhříněvsi Olinka Jandová, jejíž zásluhy na produkci rekonstrukce sousoší jsou nezměrné.

Uhříněveský Jan Nepomucký je zase kompletní. Milan Vácha doplnil sochu třemi reliéfy!

Ze sousoší Jana Nepomuckého před starou radnicí v Uhříněvsi někdo před lety ukradl tři reliéfy znázorňující výjevy ze života nejznámějšího českého svatého. Plastika je dílem Matěje Václava Jäckela, jednoho z největších pražských barokních mistrů. Starosta Milan Coller ve svém projevu při odhalení tří nových reliéfů tvrdil, že jsem se o doplnění reliéfů zasloužil já, dokonce mi za to věnoval medaili i s vlastnoručně podepsanou bulou. Děkuju. Stalo se 27. dubna 2013 při oslavě 100. výročí povýšení Uhříněvsi na město.
Autorem reliéfů je můj přítel akademický sochař docent Milan Vácha, jehož jsem skutečně k dílu přemluvil. Jsem si jist, že vytvářeje kamenné plastiky podle starých šedivých fotografií, mě hlasitě proklínal. Ovšem tak jednoduché to nebylo - nejprve zhotovil makety z kartonu, pak vymodeloval reliéfy z hlíny, nato je odlil do sádry, a podle odlitků teprve vznikly pod nekonečnou kontrolou tečkovacího stroje kamenné reliéfy.
Děkuju tajemnici našeho Úřadu v Uhříněvsi Olince Jandové, jíž jsem přidělal spoustu práce. Děkuju radní pro kulturu Marcele Pröllerové. Děkuju uhříněveské paní učitelce Libuši Votavové. Děkuju Šárce Váchové, Milanově manželce, která to všechno vydržela.
Lu

Jiří Altmann, Andrej Barla a Milan Vácha vystavují v Týně nad Vltavou!

Tři po devíti letech vystavují od pátku 3. května od 19 hodin v Městské galerii U Zlatého slunce na náměstí Míru 37 v Týně nad Vltavou. Prodejní výstava potrvá do 29. května, každé pondělí zavřeno.
Lu

Rybí krev z jížních Čech

Jiří Hájíček, laureát ceny Magnesia Litera za knihu Selské Baroko (2006), srdečně zve na svůj autorský (pod)večer, nazvaný "Rybí krev z Jížních Čech", který se 24.dubna uskuteční v galérii Millénium ( Praha-Malá Strana, Tržiště 5). Přečte na něm ukázku z románu Rybí krev (2012), který je příběhem rozpadu jedné rodiny a vesnice na přelomu 80. a 90. let. Ke své tvorbě říká: „Jsem asi trochu sentimentální, jak tvrdí literární kritici. Brambory, kamenitá pole, Vltava, kostelík na návsi – umísťuji své prózy do těch vesnic, hrabu se v kronikách, čtu dávno zapomenuté regionální autory. Jednou se stanu jedním z nich, tak co…“ Program doplní klavírními improvizacemi Jakub Zahradník.
Také Rybí krev je nominována na cenu Magnesia Litera.
Vyhledem k tomu, že se letošní vyhlášení koná ve stejný den od 20 hodin, začíná akce na prosbu spisovatele již v 17.30.

Pavel Brunclík a čtyři další fotografové předvedou svá nahá těla!

S fotografem Pavlem Brunclíkem jsme se dvacet pět let neviděli, a tak jsme si dnes aspoň povídali po telefonu. Jedním z výsledků našeho rozhovoru je pozvánka na výstavu zahájenou ve středu 24. dubna v 18 hodin v Czech photo gallery v Praze 1, Újezd 19. Jména ostatních čtyř snad přečtete na pozvánce. Pavel Brunclík mi příští pozvánku pošle v JPG a nikoli v PDF, který redakční systém nebere.
Lu

Slovům zase narostla křídla

Poupata se konečně rozvíjejí, dívky definitivně vytáhly rafinovanou jarní výstroj, milenci spěchají do parků - a slovům narůstají křídla! To poslední jmenované nastane 25.dubna v Sudoměřské ulici č.19 na Vinohradech (100 metrů od Flory) v útulné vinárničce M a M. Už čtvrtý večer poezie a prózy Slova mají křídla, který se tu bude od sedmi konat, zahrne tvorbu velmi různorodých autorů - od básníka Dušana Spáčila,přes autora thrillerů Davida Glocknera a vtipně veršujícího Edu Veselého až po renomovaného spisovatele Ivana Binara. Vstupné volné, víno dobré.

Tentokrát zve Stanislav Vávra!

Stanislav Vávra je, počítám-li správně, vicedoyenem básníků Divokého vína, zastupujícím doyena Edu Světlíka. Na rozdíl od Edy vyniká libeňskou minulostí a dávným přátelstvím s Bohumilem Hrabalem. Standovi se navíc daří přesvědčit Vladimíra Javorského, aby četl jeho texty! Honorář tomu jistě odpovídá...
Lu

Jiří Žáček je Strážce majáku.

Nevím jak vy, moji milí, ale já na křest půjdu. Lu

Velikonoční básnička od Dušana Spáčila. Poslal mi ji jako sms.

Vykoukl jsem z okna
a už nesněží!
Snad se teď i zvony
zas vrátí do věží!
A přestože zítra
hlásí závěje
budou to jistě
jenom vločky
jarní naděje!

Zve Jindra Štreit

VÍTKOVICE
Jindřich Štreit
TROJHALÍ KAROLINA, zájmové sdružení právnických osob,
si Vás dovoluje pozvat do galerie GONG (Ostrava, Dolní Vítkovice)
na slavnostní zahájení
výstavy fotografií Jindřicha Štreita VÍTKOVICE,
které se bude konat v úterý 9. dubna 2013 v 18 hodin.
Úvodní slovo pronese prof. PhDr. Vladimír Birgus.
Výstava je uspořádána pod záštitou
rektora Slezské univerzity v Opavě prof. PhDr. Rudolfa Žáčka, Dr.
a ve spolupráci s Institutem tvůrčí fotografie FPF SU v Opavě.
Výstava bude otevřena od 10. dubna do 5. června 2013,
denně od 10 do 18 hodin.

Narodila se mi tři hříbata! Jinak - Divoké víno získalo pro svoji Múzu trojspřeží hřebců - trigu.

Nikdo to neví, nemám se s kým podělit o radost. A tak píšu vám, milí čtenáři Divokého vína, že Múza našeho časopisu bude mít do zápřeže tři koně. Narodili se od 21. března do 31. března tři hřebečci, Fri Bear a Mar Bear, a jako třetí klisně Madélka vraník Mad Bear. Část jména Bear se opakuje u všech, protože mají jednoho otce, hřebce Bear King.
Lu

Jak mě zve Dušan Spáčil na oběd a básničku pošle, když je číslo hotové.

Ahoj Lu,
švestička z mé zahrádky do příštího čísla DV... Co dát zítra oběd?
Dušan

V ě ci II
(Jiřímu Wolkerovi)

Miluji věci, mlčenlivé soudruhy...
Ty vazouny v černých brýlích (Ray Ban)
a v kožených kabátech (Louis Vuitton).
Vědí o mně první poslední,
vědí, kdy mám své dny,
vědí, jak trávím své noci,
jsou „simply clever“
a kontrolují, jestli „následuji instinkt“,,
stojí za zády mých kamarádek,,
když špehují, jestli si „dost užívám“.
Miluji ty hajzly, protože se jich bojím,,
Říkala mi známá, že chodí vždy ve dvou - začíná ten hodný.
má dokonalý úsměv (Colgate)
a hrozně mužně voní (STR8),
sotva však roztaješ jak Algida,
převezme tě ten druhý
a končíš na zemi.


Ta kamarádka, co mi to říkala,
zmizela v nákupním středisku
Metropole a už ji nikdo neviděl.
Miluji věci, mlčenlivé soudruhy,
tak, jako my ženy vždycky milujeme grázly
a přitom dobře vím, že mi vybírají konto,
a tahají se s děvkami, co mají boty,
které já nikdy nebudu mít (Prada),
práskají na mě, že nejdu s dobou a nakupuji v sámošce.
P. S.
Teď mi někdo hodil do schránky obálku.
Bojím se, že to je předvolání,
k výboru, pro ty, co nejsou dost cool.

Jindra Štreit vystavuje!

S radostí vám oznamuji, moji milí, že jeden z nejlepších českých fotografů Jindřich Štreit, řečený Jindra ze Sovince, má vernisáž své výstavy Ocelový svět ve stejný den, jako vychází Divoké víno, tedy 19. března. Hned bych jel, jenže je to až v Olomouci.
Gratuluju, milý Jindro!
Lu

Navštívil jsem Milana Nakonečného, svého učitele psychologie z Fakulty sociálních věcí a publicistiky, podivné školy z druhé poloviny šedesátých let.

Moje dcerka Dorotka mi poslala emailem rozhovor otištěný ve sborníku Logos, v němž prof. PhDr. Milan Nakonečný vzpomíná, že koncem šedesátých let publikoval svoje články o magii a psychoanalýze, které by v jiném časopise neprošly, u mne v Divokém víně. Vrcholem naší ediční spolupráce bylo vydání knihy Johanna Fausta Magia Innaturalis. Přeložil ji Mistr František Kabelák (1902 – 1969), ručním písmem napsal Karel Danda, graficky upravil Pavel Jasanský a ediční poznámkou a přílohou s titulem Podstata a lidský smysl magie opatřil Milan Nakonečný. Kniha čítá 170 stran historického textu, vyšla v bibliofilské úpravě a vazbě a dnes se její cena v antikvariátech pohybuje kolem deseti tisíc.
Táborský novinář Martin Donát a současně místostarostka Olga Bastlová mi opatřili adresu Milana Nakonečného. Na můj dopis odpověděl okamžitě. Sešli jsme se 2. března v jeho táborském domě plném moudra, knih a obrazů. Byl jsem přivítán královsky. Milan Nakonečný stále přednáší, píše a maluje surrealistické obrazy, ženské akty a krajiny. Během setkání jsem pocítil silné souznění a stoupající přátelství, jež započalo před 48 lety. Svoji úlohu snad sehrává i to, že jsem se narodil 4. února, a narozeniny Milana Nakonečného se datují 8. února. Profesor mi slíbil další článek do Divokého vína, já zajistím reprodukci jeho obrazů, jež budu v první řadě publikovat v Divokém víně.
Když jsme si při loučení opakovaně tiskli ruce, otázal se Milan Nakonečný – můžu? A vzápětí jeho vousatá pusa spočinula v mých vousech.
Ludvík Hess

Vzpomínám na svoje partnery, kteří pomohli už 83. děťátku vstoupit do života dvířky babyboxu!

První, kdo mě zásadně podpořil v projektu babyboxů, byl v roce 2004 předseda pražského Městského soudu Jan Sváček. Kdybych se nemohl opřít o jeho autoritu, nebyl by babybox ani jeden. Před devíti roky Jan Sváček svolal do zasedací místnosti Městského soudu ve Spálené stovku příznivců a odpůrců. Vzal si úvodní slovo a v něm jasně vyjádřil, že jeho postoj k babyboxům je kladný. Poslouchali všichni, mluvil jako kniha. Ale pak se už všichni začali překřikovat - odpůrci i protagonisté. Příště vzpomenu na další partnery!
Abych vás neunavoval, moji milí, dnes, ve středu 27 února ve 20:28:27, mi přišla do mobilu zpráva, že brněnský babybox přijal do svých klimatizovaných útrob děťátko. Zavolal jsem primářce Ludmile Brázdové, jenže má vypnutý mobil. Asi si vyjela na lyže. Vzápětí už jsem mluvil s neonatoložkou Ivanou Němcovou, lékařkou ve službě. Holčička je druhé děťátko, jež vyjmula z babyboxu. Zatímco mi popisovala, jak je asi hodinku stará holčička krásná, jak má pravidelnou hlavičku, jak pěkně ji její nešťastná maminka porodila, poslouchal jsem jako dvojhlas křik děťátka, na jehož obrázek jsem se díval v nejprve ve svém mobilu a pak na obrazovce počítače. Jeden z mých nejsilnějších zážitků! Přímá reportáž.
Není to bohatá nevěsta, soudě podle opotřebených svršků, v nichž byla zabalena. Kdybych měl posoudit, řekl bych, že je zdědila do sourozencích. Dokonce bych tvrdil, že rodiče si další děťátko nemohli dovolit. Na podvázání pupečníku použili instalatérské konopí. Opravdu, zeptejte se ivany Němcové, potvrdí vám, že pupečník byl podvázán v místě asi šest centimetrů od bříška, doslova lege artis. Jediné, co nesplňuje tento výraz v oblasti sociální, je, že děťátko vstoupilo do nového života dvířky babyboxu.
Můžeme ji pojmenovat po vás Ivanka, zeptal jsem se milé neonatoložky. Budu ráda, odpověděla mi bez rozmýšlení. Na příjmení jsem se už neptal a dávám jí pracovní jméno Rychnovská po bývalém řediteli nemocnice Danieli Rychnovském. Tak snad se Daniel na mne zlobit nebude, když je tak krásná. Váží 3 000 gramů, měří 50 cm, je to třinácté děťátko v brněnském babyboxu nové generace, jehož hlavním dárcem je Petr Bečička a jeho 100MEGA Distribution, výrobcem Zdeněk Juřica a jeho MONTEL z Náměšti nad Oslavou, 83. děťátko celkově, první s pupečníkem podvázaným instalatérským konopím.
Babydědek Lu

V kladenském babyboxu našli 82. děťátko!

Primář Petr Lyer mi poslal sms: Máme holčičku... v 6:55, jen osm minut poté, co mi otevření kladenského babyboxu oznámil můj mobil. Děkuju, vážený pane primáři, milý Petře, že jste mě nechtěl budit, ale v tu chvíli už jsem měl koně nakrmené. Hned jsem Petru Lyerovi volal, abych se ujistil, že holčička je zdravá. Její pojmenování jsem nechal na něm, za chvíli mi je zavolá. Dostal ji opožděně k svátku.

Pak jsem zavolal novinářku Kladenského deníku Kateřinu Husárovou, svoji příznivkyni, aby o holčičce věděla jako první. Přiznávám, i já jsem Kateřininým protagonistou. Takže Kladenský deník zprávu v tuhle chvíli už publikoval na www.denik.cz jako - Víme první!

Děťátko je první v letošním roce a nechalo na sebe čekat bez jednoho dne dva měsíce.Předposlední byl totiž Zdeněk, pojmenovaný po Zdeňku Juřicovi, výrobci nové generace babyboxů, nalezený 26. prosince 2012 v brněnské Nemocnici Milosrdných bratří. Zdeněček v Brně se zapsal jako první děťátko v novém brněnském babyboxu, jenž jsme vyměnili díky neúnavnému brněnskému mecenáši Petru Bečičkovi a jeho společnosti 100MEGA Distribution za původní starý. Celkově je ovšem malý Zdeněk v Brně nositelem čísla 12.

Holčička je čtvrtým děťátkem z kladenského babyboxu, v němž se ohřál zatím jen jeden kluk. S první holčičkou se vídám, její noví rodiče mě sami několikrát pozvali na návštěvu. Už se nejmenuje Anežka, ale je nádherná.

ČTVRTÉ KLADENSKÉ DĚŤÁTKO SE JMENUJE LILIANA ČERMÁKOVÁ! Liliana má dnes svátel, proč je Čermáková, to neví ani Petr Lyer. Vymyslely to sestřičky. Asi pracuje v kladenské nemocnici nějaký krásný Čermák!



Babydědek Lu

Gratuluju, Básníku Jardo Holoubku!

To je přece hezké číslo - 67! Má-li někdo takový elán, jako Ty, mrská-li knírem, uvidí-li hezkou holku, staví-li dům v Kolodějích (dva kilometry od mého domu v Hájku), pak je důvod k blahopřání. Takže piš ještě stále líp! Přidávám první básničku Jardy Holoubka otištěnou v Divokém víně roku 1966.
Lu

Tancovačka
Vzduch nasáklý loňským vinobraním
se vyválel
zrovna před hospodou u Pleskačů
(Starý Žid se už dávno odstěhoval
někam ku Praze)
Ten dlouhý
Tak krátký
Noty
Půllitry
Akordy
O promočenou zeď
se opřel dlouhý stín
Křídlovky
a kymácel se
chvílemi vibroval
až z chléva vylétla sláma
A zase sprosťák Kadlec
Aleně našeptává
rukou od krvavých růží
po ňadrech hrubou mši

Lidi se chodí zažehnout
jednou týdně
pod vodotáhlý tón křídlovky