literární časopis založený v roce 1964

Jan Gabler

OBRAZY

01. A bylo dobře, 02. Anděl, 03. Bláznivej sen, 04. Cestou, 05. Dávná láska, 06. Do chrámu, 07. Hodinář, 08. Jednoho léta, 09. Kam ten spěch, 10. Když máš na co vzpomínat, 11. Kolem stromu, 12. Možná to tentokrát vyjde, 13. Na ostrově, 14. Na stráni, 15. Návrat, 16. Odpolední čas, 17. Ohlédnutí, 18. Oknem, 19. Pod mrakem, 20. Pohledem, 21. Prázdninová vzpomínka, 22. Procesí, 23. Průlet, 24. Srpnové odpoledne, 25. Strážce času, 26. To zírám, 27. Už to vím, 28. V aleji, 29. Vzpomínka, 30. Za městem, 31. Za úsvitu

obr. 31

Galerie obsahuje celkem 31 obrázků.
1-10   11-20   21-30   31  

JAK MI HONZA ZRUŠIL SAMIZDAT

Sice píši básničky už od nějakých devatenácti, v českých krajích ale existuje divný úzus, že básníka z pisálka udělá až jeho první vydaná sbírka. Tohle dogma je samozřejmě hloupost, osobně se mi ale na něm líbí, že omlazuje. První samostatná básnická knížka Krajina vláčků Piko mi totiž vyšla až v roce 2006! A já tedy, ač jsem věkem už skoro kmet, se jako básník mohu cítit opravdu mladě.
Chtěl bych se tady navíc přiznat k tomu, že k mému básnickému porodu v podobě vydání básnické sbírky by možná před těmi šestnácti lety ani nedošlo. Nebýt malíře Honzy Gablera. Mým původním záměrem bylo udělat spíš něco jako samizdat pro přátele - a s touto představou jsem se obrátil na Gablera, se kterým jsme se v té době setkávali jako kolegové v jedné z pražských redakcí. (Já jsem dělal reportéra a on grafika.) Představoval jsem si něco jako sešitek rozmnožený na xeroxu. Jenže Honza z mé dost amatérsky sestavené kolekce veršů vytvořil tak nádhernou knížečku, že bylo škoda z toho udělat jen příležitostnou brožuru. Nabídl jsem tedy svou knížku v Gablerově zlomu známému nakladatelství Mladá fronta. A to ji přijalo - možná spíš díky Honzově grafické úpravě a ilustracím než kvůli mým básním.
Těch sbíreček jsme od té doby spolu vytvořili už sedm - a šest z nich se už dočkalo tiskového vydání. Vždycky jsem byl napjatý, co Honza z mých veršů vytvoří - a zatím jsem nikdy nebyl zklamán. Pokaždé jsem také překvapen, jakým směrem Gabler zaměřil při tvorbě mé knížky svou fantazii. Mám radost, že má poezie dokáže v tomto skvělém výtvarníkovi zažehnout pozoruhodnou imaginaci. To platí i pro naši první společnou dětskou knížku, která dosud nevyšla - nicméně, jak pevně doufám, i ona přece jen vydavatele najde, protože Honzovy pro ni vytvořené obrázky by si to zasloužily.
Bylo by nefér v tomto článku vytvořit dojem, že Gablerovo dílo se omezuje na spolupráci s nějakým obskurním básníkem. Dokonce by nebylo ani vhodné moc zdůrazňovat jen jeho knižní a časopiseckou grafiku. Honza má sice na kontě několik set nádherně zlomených a ilustrovaných knížek (a posbíral za ně řadu českých i mezinárodních cen), vytvořil také grafickou tvář řady časopisů (např. Reflex, 100+1, Glanc a dalších). Podstatné totiž je, že Jan Gabler svou uměleckou výpověď vložil i do své volné tvorby, do svých obrazů, kreseb a grafik. Ty zná možná méně lidí, než třeba jeho časopisecká loga, nebo jim zlomené knihy Haliny Pawlowské. Kdo si však dá práci s tím, aby se s Honzovými volnými artefakty seznámil, zjistí, že jsou to díla, která promlouvají o našem světě osobitým jazykem a pozoruhodně hluboce.
P.S. Gablerovy obrazy můžete letos vidět na Zámku v Bělé pod Bezdězem, kde se od června koná výstava k malířovu kulatému jubileu.
(ds)