Pavel Beran

* * *

...a jako starý nábytek
který se už nenosí
zapalujeme ho
a
hluší stejně tak
dupeme po svých duších
domnívajíce se
že snad ráno nakoupíme nových

* * *

...strom
je dítě v lese
strom
je stařec kdekoli...

* * *

...v nesmírné potupné samotě
trčící do věčnosti
na kamenných klikatých schodech
sedí
a
mlčí
a
civí
a
mlčí
a
sedí
a
civí
periferie lidských duší

(publikováno v Divokém víně 5-6 / 1967)