na další stranu
Jakub Čermák
Bestiář
žádná z těchhle teplických ulic
nemá těžiště
všechny se převrací
pevně se držím jablka v kapse
a chci ráj
kdekoliv kde mě nepozdraví
— prosil jsem kříž o víru
a daroval mi
protínání
tančit na špici šanovského
kostela — mé město má méně plání než já
šeptám si tvoje prsty
počítám ti dlaně
i když se už nevejdou do mých
z ramen mi začly růst ploutve
z huby mi tečou potoky
a topím v nich všechny
koho se to týká
se v nich topím říkám
a stojím si mezi řádky
kostřiště zlatých rybek
zpívám jim malá přání
alespoň trošku se potkat
v ní nebo v komkoliv
alespoň trošku se polekat
alespoň trošku vědět
v čím slově se zastavit
a líbat tu bytost
bílým prohnutím dlaně
než znovu zarostu trním zatrním
šeptám si tvoje prsty
můj jazyk shořel
v Lešně
roku 1656
dechem draka
a můj rod zanikl
po meči
v těle mám ránu
pro přeslici
Kožichy
ukaž mi tu jizvu
sklonil se velmož k čertovi
to sem ti udělal koněm?
malý čert stydlivě kývnul
a hrábnul kopýtkem do hlíny
to nic neni usmál se velmož
podívej co sem si udělal
ženou... a sundal si
z čela oči aby to čert líp viděl
rarach si rozpačitě stoupnul na špičky
a podíval se do velmože z kterého táhla taková
tma že rohy mocně kořenily
a smutek táhnul
až se kolem rozsněžilo
ale na druhém konci velmožovy hlavy
zahlídnul čert jak se potkaly něčí prsty
a semknuté valčíkem
prosmýkly se kolem dívčího úsměvu
tak hezkého že se čert musel zeptat
to je z nebe ? třásl se zimou
velmož jen pokrčil rameny
chvíli postáli
ale pak si jeden druhého hodili
na záda a odnesli se
každý svým směrem
Podzim na podlaze
plete si Morana
z mokrých vlasů cop
a mrská jím
satiry
obnažené do půl kozla
na jihu zatím
kentauři
obnažení do půl koně
štěkají k obloze
kde spíš ty
do půl luny
nedosvlečená
jenomže od pasu dolů blata
a občas bažina
probořený strop
v rotundě sv. Hlíny
jsou horší hlíny
někteří třeba dbají norem
a z některých ani neuplácáš
člověka
svlékni si k patám pustiny
ať mám kudy k tobě
a rozsviť nad blaty
abys mi byla moje
chci ti spát pod vlasy
spolu s vlky
(kolébat:
dvě černé oči má Morana
často je nezavře až do rána
dva bílé prsy má Morana
bolest je boulí slovem podaná)
B.
zapadla ve mně
třásla se
a něžnou hlavou hnula k nebi
...to je polárka
naboso utekla tmou
po sněhu
hluboké šlápoty prstů na mojí kůži
a bylo doba ledová
něco v nás nedovrásněno
běžel bych za ní
ale na obloze která mi po ní zůstala
zářilo hned šest večernic
pro každou stranu těla jeden sever
a někde uprostřed
ona
snědá čarodějka
zase vycházela
až se celý (známý) vesmír trhal
na záplaty
a já si přestal propadávat
děravýma očima
jenomže nikde východ
jenom šavlozubé kaštany
rostoucí mezi polibky
a trocha společné krve
snící o potopě
jako bych se nesměl vrátit
kam jsem nedošel
Popelka
I.
cestou z bálu
kde měli všichni orlí masky
a nikdo křídla
mě do nosu cvrnkla
tři vejce
popel se chumelil
a prach se obracel v člověka
tři vejce
svléknu ti je k nohám víš
sníh ke sněhu
sníh na mohylách
tři střevíčky pro mořskou pannu
a počkám které ti padne
jedno má místo žloutku
měsíc
popel se chumelí říkám si
a obracím se v člověka
už abych cvrnknul do nosu já tebe
II.
tři vejce
to druhé snesl Gabriel
když letěl do chléva
zapálit slámu
hezkým slovem
třetí bývalo mým okem
ale dlouho jsem tě neviděl
spalo se
v cizím království
kde růže
lhaly — podzimní popínání
vánočních ozdob
ve krámech
stojaté vody
v zákaznících
a já — keř
si tě vybral za trn
dneska bych vybíral jinak
při dubech svalnatých jako koně
a jejich pánech nebo paních
své slovo dávám za polibek
|
