literární časopis založený v roce 1964

Eva Machalická-Tacchinardi

Strach

Pomalu rozpustil se den.— A noc
tiše městem kráčí ...(Bál
By ses vyjít ven?) ———
Někdy mě dojímají k pláči

oči chudáků, pro které smrt
si sama chodí ...(má vyděšenou tvář
jak žena, co syna — ďábla rodí.) ———
Zavři už svůj snář. —

Z podsvětí dlouhá ruka čouhá.—
(Jak pošetilá je má touha
mít krásu, klid a štěstí ...) —

Noc je celá černá. A smrt
si vykračuje z temna.—
Něco škaredého věští.

(Noc)

Hodiny udeřily do tmy. (Čas
horoucně heká ...) my ——— Tichý dům.
Hněv zimy. — Zamrzlá řeka, sněhová deka. —
Vytím odpovídám psům.

Bratříček žvatlá ze spaní
nesrozumitelné hlásky. —
Tiše si říkáš nanečisto vyznání
ze své lásky.

A anděl píše na nebe
vzkaz pro tebe.
Měsíc svítí, zdá se, dost nechtěně.

V noci nám lezou po stěně
pavouci, mouchy, noční můry.
Bratříčka ve snu škrtí stvůry.

(Marině)

Bláto se oplzle lepilo na boty —
(Zdálo se mi, že za kopci houkaly sovy;
a pak ses v noci narodila ty —) ———
Ledy už tehdy tály. Místy se trhal ledový

poklop rybníka. (A andělé velikými tahy
zapisovali všechny tvé pády, snahy —) ———
Tatínek v něžném roztoužení
naštípal dříví na topení.—

A nebe ve vší té boží nádheře (Jak
by se rozezněl kostelní sbor —)
spustilo na zem trakaře.

V tříšti ker táhli pstruzi
na zásnuby (Neboť byl únor)—
Sníh opadával z hor.

Propad

Bože; někdy se mi stává,
že city ve mně zadupává
jednotvárný nudný svět.

Přemohl mě strach.—
Všude kolem jen černý prach ...
jako v pekle. A pět čertů vedle.—

Vypadají vztekle. (Má duše zápasí
a všechny bitvy prohrává.—
Už ji nic nespasí.) ———

A anděl zavřel závoru
do ráje. (U nás vinná réva zraje. — Přátelé;
letos budu pít víno s ďáblem kyselé.) ———

Slyším motor traktoru.—
Naše pole orá. (Maminka
starostí už je celá chorá.)—

Doma mě čekají.
Prosím tě vyřiď jim,
že z číše zla teď upíjím.

(současná tvorba)