na další stranu
Manfred Moser
Manfred Moser, narozen 1941. Věnoval se se grafice, malířství a poezii. Žil v Berlíně a v Kolíně. Divoké víno 3/1967 otisklo několik jeho copygrafik.
* * *
Přeložil Ludvík Hess
Říkáš
že při smíchu pláču
co mám ale dělat
když ve dne slyším noční hlas
jenž říká že chci
a v noci hlas dne
jenž říká že smíš
Řeky Buď a Nebo
vtékají již dlouho do vyschlého moře
Říkáš
že mám-li rád usmrcuji
co mám ale dělat
když ve dne čtu knihu otců
jež říká že vím
a v noci noviny svého bratra
a ty říkají že nevím
Řeky Buď a Nebo
vtékají již dlouho do moře ideologie
Říkám ti
že ve svatyních mlčím
neboť nemohu jinak
než učit se z chyb otců
a mezi bloky pravdy
jeden kanál nový hloubit
v němž kříž ideálu a hlouposti
jejich cestovního cla se musí zaplatit
když se neponaučitelně baží po zkamenělých řekách
Neboť já mám jenom jednu jistotu
že moji synové chtějí zpívat
a budiž to také s mezihlasy
Když mluvíš o lásce
Když mluvíš o lásce
pod stromy
a ruka tvé nohy
na mé hlavě leží
jako v minulých časech
probouzejí se mi dva obličeje
Ten první ti naslouchá
a ze sevřených úst
stékají mi špičaté zuby
a zírají na tebe moje malé oči
Ten druhý se odvrací
a z otevřených úst
volá to do nebe
a moje velké oči
vyhřezávají ze svých víček
Když mluvíš o lásce
pod stromy
a ruka tvé nohy
na mém boku leží
jako za starých časů
pak se mi probouzejí dvě těla
To první
se vzpřimuje
a jeho noční klenutí
ti bude kolébkou
a jeho ohnutá ramena
tě zahalují
To druhé
se otáčí
a vrásčitá spirála
svítí z jeho skořepiny
a špičatými prsty
hmatá po tvých křídlech
Když mluvíš o lásce
pod stromy
pak nemohu věřit
a tvá krásná ústa zobák s černýma očima
mi říkají
že mne máš
Neboť
ti schází ústa
k úsměvům
jako v minulých časech
|
