Zuzana Vyskočilová

***

Prošel jsem horizontem
složkami protikladných sfér
Do země vlajících šátků na stromech
na stromech bez větví
Do země vodovodních kohoutků mazaných medem
Země Kde Dalího hodiny tečou silnicemi

Lidé zde stojí pod vysokou skálou
na níž upoután je Prométheus
Lidé zde stojí se svým tlukoucím srdcem v dlaních
snad z porozumění
snad pro větší utrpení
Stojí tiše nehnutě — jen ta srdce tlukou
i když dravec hltá teplá játra
stále tlukou v dlaních

Paměť stromu

Nechala mě chladným
ta Monetova zahrada
Jen ten nešťastný strom
co objimal se s vřesem
nad mostem se klaněl
přímo štětcům pod vousy

Chtěl udělat co nejlepší dojem
jak by malíři učaroval?
Jenže slavný Claude
si stejně vybral
východ slunce za impresi

(současná tvorba)

Ostatní tvorba Zuzany Vyskočilové publikovaná v Divokém víně:
DV 23/2006: Podzimní, Nedokončená a další