literární časopis založený v roce 1964

Ani do vitrin!

Ahoj Ludvíku, moc díky ještě jednou za všechno - posílám ti odpověď z Městské knihovny Praha na můj dotaz, zda by nešla kostelecká výstava o Karlu Sýsovi zopakovat na některé pobočce knihovny v Praze. Ani do vitrin! Je mi z toho strašně smutno, strašně a nejen za něj, ale jak vždy říkal: Jsme v Čechách!!!" Toto bys mohl přidat jako "hořký bonbónek" ještě do březnového čísla.

Dobrý den, paní Frantinová,

prosím, neoslovujte pobočky, ani do vitrin nebudeme výstavu umisťovat.

Děkujeme.

Městská knihovna v Praze

Dušan Spáčil vzpomíná na Jirku Renče

Osiřelá Múzikovice
Před dvěma měsíci mi zavolal bývalý kolega Jirka Renč. Taky novinář. Býval to takový vousatý skřítek , vždy rozesmátý človíček , každého znal, s každým někdy mluvil. Milej chlapík- a v poslední době i docela zajímavý písničkář. Na stará kolena v sobě totiž objevil skrytý talent a tak začal s kamarádem hrát a zpívat pěkné bluesy. Tentokrát jsme se ale sešli - a Jirka vypadal ustaraně. Prý ho přepadla nemoc. Ta nejhorší. Depresi ale prý nepropadá. A chtěl by ještě vydal své písńové texty. Ale spěchá to bohužel hodně. Aby si ještě mohl užít křest knihy. Tak jsme se do toho pustili. Dana Flídrová mu k písničkám nakreslila moc pěkné ilustrace, naše Bondy nakladatelství z toho vytvořilo tiskový podklad.
Jirka si tiskové PDF ještě stačil prohlédnout. Prý se mu to líbilo. Teď už se to tiskne, i tiskárna se pochlapila, za týden to bude venku. Bohužel Jirka to už nepokřtí. Včera umřel.Je mi to líto. Kdo jste ho znali, vzpomeňte na něj. Přikládám jeden Jirkův text a ilustraci od Dany, která je na obálce Jirkovy knížky Múzikovice.
(ds)
Bloudivá
Ztratil jsem se v moři slov a frází
všude kolem je na mě někdo hází
říkají mi jak mám žít a co si mám myslet
jó říkají mi jak mám žít a co si mám myslet
REF: Já chci po svém žít tady na Zemi,
ne každý, kdo bloudí, je ztracený!
Bloudím a hledám svou správnou cestu
možná dělám chyby a nevyhnu se trestu
ale jsou to mé chyby a moje cesta
jó jsou to mé chyby a moje cesta
REF: Já chci po svém žít tady na Zemi…
Pořád někomu radíte a sami si nevíte rady
sám si najdu, co je fajn a co má vady
zůstat sám sebou – to je dneska vzácný
jó zůstat sám sebou – to je dneska vzácný
REF: Já chci po svém žít tady na Zemi…

Sidonie Jiravová, poslední milenka Václava Hraběte (13. 6. 1940 - 5. 3. 1965), mi připomněla 60. výročí básníkovy smrti. Já už jsem vše řekl, a tak to nebudu opakovat.

Srdečně Tě zdravím a věřím, že jsi zdráv, přiměřeně věku, jak to říkají doktoři. Dnes ráno jsem si uvědomila, že je to 60 let, co Vašek zemřel, za tu dobu, jakou cestou jsi šel ty, a kam se vydala já. Přeji Ti krásný slunečný den a těším se na setkání. Sid

Výstava Karel Sýs - Slova, která se nezapomínají

Milý Ludvíku, zítra je zahájena Karlova výstava v Kostelci nad Orlicí ...mám radost, že se povedlo Karla navrátit aspoň takto do rodného města, které mu by zdrojem inspirace po celý život...díky. Eva.

Václav Bárta vydává knížky o zvířátkách

Ahoj, Ludvíčku,
takhle vypadá moje knížka o zvířátkách. Je to osmá v pořadí. Tentokrát je o ptácích. Přečti si hlavně tu o kukačce. Ahoj. Vašek
Kukačka
Přiletěla za mnou kukačka. A sotva přistála, hned spustila: „Slyšela jsem, že rozumíš řeči zvířat. Tak doufám, že mě vyslechneš a pomůžeš mi. Určitě víš, že jsem držitelkou titulu Pták roku. Vysoké ocenění hodnoticí komise zdůvodnila takto: Kukačka těší českou zem nejkrásnějším zvukovým projevem. Nemá kon-ku-ren-ci nejen u ptáků, ale i u dalších volně žijících živočichů. A navíc našla jedinečný způsob, jak uložit své vajíčko do hnízd, zřízených jiným pěvcem. A tím si uchovala možnost dalšího nerušeného zpěvného volání v přírodě. A teď si představ, co se stalo dál. Podobnou soutěž s názvem Zpěvný pták roku se rozhodla vyhlásit OSN. Šlo o soutěž světovou. A já, jako vítěz soutěže domácí, jsem v ní zastupovala naše ptactvo. OSN se rozhodla, že soutěž budou hodnotit porotci ze zemí, kde se zpěvní ptáci příliš nevyskytují. To aby se zamezilo protekci. V té komisi pak seděl jeden porotce z Grónska, další z Islandu, In-do-né-si-e a USA. Snažila jsem se o úspěch, div jsem si hlas nevykukala. Moje volání žádný pták ne-pře-ko-nal. Dlouho to vypadalo, že zase zvítězím. Pak se to ale nějak zvrtlo. Stalo se to v kategorii Přínos dalších aktivit soutěžícího. Ti cizí porotci, neznalí českých poměrů, zpochybnili mou hlavní dovednost. A to, jak dokážu předat své potomky do jiných hnízd k péči novým rodičům. Neocenili můj nápad, za který jiní dostávají státní ceny.“ Kukačka zhluboka vzdychla, polkla naprázdno a zmlkla. A já už jsem věděl, kam svým povídáním míří. Věděla totiž, že mám letitého kamaráda, který je otcem babyboxů. A ten můj kamarád zařídil u některých nemocnic a úřadů taková hnízda, budky pro mrňata, o které se nechtějí jejich mámy starat. Nebo nemůžou. Jako naše kukačka. Jenomže v těch zvláštních hnízdech nejsou ptačí, ale lidská mláďata. „Řekni mu,“ řekla kukačka, „že mu nemám za zlé, že se mého nápadu ujal. Já vím moc dobře, co je kolem takového hnízda lítání. A to se starám o jedno. A on jich má skoro tři stovky.“ Slíbil jsem kukačce, že to vyřídím. A co na to pan Hess? To ještě nevím. Uvidíme.
Máme tady věčné téma,
že kukačka hnízdo nemá.
Dejte bacha na kukačky!
Dát na jejich povídačky
byl by náš svět umačkaný
odrzlými kukačkami.

Milostný kartáč Kateřiny Brožkové

Klínové písmo není rozhodně kniha inspirovaná archeologií. Je to svazeček pulzující současnou vášní. Jsou to básně, ne básničky, milostná poezie místy drsná jak železný kartáč, kterým se odstraňují praskající nátěry.
Ano, asi hlavně díky současným ozvěnám feminismu jsou to dnes v poezii mnohdy právě ženy, které ve vztazích odhalují bolavá místa a drží přitom v ruce bič. Až příliš často mám při čtení jejich výpovědí ale pocit jisté křečovitosti, oné vychlapenosti, která ve filmových thrillerech často mizí tím, že jim jejich miláček zbraň vyrazí z ruky a zase obrátí role. Z veršů Kateřiny Brožkové tenhle pocit nemám. Její drsnost je autentická, tak jako je autentická její láska. Knížku vydal Galen a verše zdařile doplňují obrázky Lenky Kozlíkové.
Dušan Spáčil

V Kostelci nad Orlicí na vás čeká výstava o Karlu Sýsovi

Výstava, kterou iniciovala Eva Frantinová a na které se podílela spolu s paní Šárkou Slezákovou z MÚ Kostelec nad Orlicí, je k vidění v březnu (3. 3. - 28. 3. 2025) v prostorách MÚ Kostelec nad Orlicí. Výstava zachycuje tvorbu i osobní život Karla Sýse.

Eva Frantinová vzpomíná na Ivana Fontanu

Milý Ivane! Asi nejsem jediná, kdo si Tvé básnické jméno Ivan Fontana spojoval s fontánou. V tropickém létě, kdy jsem se utíkala pod mlžítka Prahy, ale i v zimě, kdy jsem obdivovala otužilce u Vltavy - vynořovali se z ledové vody, která z nich kapala na všechny strany a diváci uskakovali stranou. Jméno Fontana jsem obdivovala a nejen to. Psal jsi krásné aforismy i básně, znal jsi cenu zkratky.
Jednou jsme se potkali poblíž stanice metra Můstek a hovořili o vážné hudbě, kterou jsi miloval, hovořili jsme také o cestách Izraelem - to jsem tě přesvědčovala o tom, že lepší než zájezd je cesta na vlastní pěst. Tak zůstaneš v mé paměti spolu s verši, aforismy, i tou pěstí. Na papíře to dá na dvě věty, ale je to mnohem víc. Kapky se zase rozletěly. A ty - na rozdíl od nás hledajících na této zemi i v zimě všelijaká osvěžení, ty už víš přesně kam.
Mojmír Soukup, člen Unie českých spisovatelů, kterého čtenáři znají i z Divokého vína, zemřel 6.2.2025 ve věku 78 let.
Eva Frantinová

Eva a neviditelný Karel

Hned dvě své básnické knížky najednou pokřtila v pražské kavárně U Božího mlýna Eva Frantinová. První se jmenuje Dvouplášťové básně, druhá Zavírací hodina. S básnířkou jsme si povídali mimo jiné o okolnostech jejich vzniku a proto kromě dvacítky hostů jakoby na tomto večírku byl neviditelně přitomen i Karel Sýs, byť ten bohužel fyzicky opustil tento svět už před půl rokem. Kmotrem obou knížek byl básnický kamarád Lubomír Brožek (na snímku hovoří o přednostech Eviných básní), písničky zazpívali hned dva písničkáři - Vladimír Babnič a Radovan Rybák. Akci uváděl Dušan Spáčil.
(ds)

Popřál mi k narozeninám Rostislav Opršal

Zas v roce pětadvacet
úterý čtvrtého, měsíce února.

Je tu po roce
ta stejná štace
zas nejde k Mohamedovi hora
jen já s malým vinšem v košíku.

Jsme holt hory staršího ročníku
proto můj vinš je - všechno nejzdravější.
Zlé věci aspoň slovem ukonejšit
a ty dobré nalít do sklínky
z bonboniéry vybrat si pralinky
vypít a vychutnat co to jde.
A neříkejte mi, že velbloud z Háječku
uchem jehly neprojde!

- - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - --
Všechno nejzdravější. A taky něco štěstí, tak akorát. Na to ostatní prý je Mastercard, já si myslím, že spíš hlava, ruce a lidé okolo. Budiž dáno.

Váš Ro

272. děťátko v babyboxu je holčička Anna, druhá letošní, třetí českolipská

V pátek 10. ledna 18:29 minut vstoupila dvířky babyboxu do nového a snad lepšího života v nemocnici v České Lípě asi dvouměsíční holčička. Podle informací sestřičky Evy Astalusové je zdravá a v pořádku. Skóre holčičky versus chlapečci pozměnila na 123 : 149.
Prosím Českou mincovnu (www.ceskamincovna.cz), aby pro holčičku vyrazila zlatý novorozenecký dukát s číslem 272. Česká mincovna obdarovává zlatým dukátem všechny děti odložené do babyboxu.
Holčičku jsem pojmenoval Anna podle MUDr. Anny Dubayové, která se v těchto dnech dožívá 80ti let a dosud ordinuje.
Ať žije Anna z České Lípy! Ať žije Anna Dubayová z Prahy!

Ludvík Hess přeje hezký nový rok!

Novoroční děťátko roku 2025 bylo odložené už 1. ledna do babyboxu na Libeňském zámečku

Je to holčička stará 14 dní a získala pořadové číslo 271. Byla odložena ve středu 1. ledna v 17:32 hodin. Na sobě měla sněhově bílý kabátek a bílou čepičku. V Libeňském zámku je to za čtyři roky trvání babyboxu čtvrté děťátko. Pro mne osobně je libeňský babybox velmi důležitý, protože v letech 1962-1965 jsem se jako student libeňského gymnázia z okna učebny díval na místo, které bylo babyboxu předurčeno.
Drama začíná ve chvíli, kdy ruce, které děťátko do babyboxu vložily, jej zase stačily z venku vyjmout. U odložení byli oba rodiče, kteří si odložení vmžiku rozmysleli. Na místě je zastihla Zuzana Holíková, vedoucí odboru zdravotní a sociální péče úřadu Prahy 8. Po Zuzaně jsem taky holčičku pojmenoval. Od tatínka a maminky odložené holčičky se dozvěděla, že nemají kde bydlet, a tak jim nabídla sociální pomoc. Děťátko odvezla záchranka na dětské oddělení Fakultní nemocnice Bulovka. Tak dramatický příběh jsem ještě nezažil.
Prosím Českou mincovnu, která obdarovává všechny děti odložené do babyboxu, aby vyrazila novorozenecký zlatý dukát s číslem 271.
Ať žije Zuzanka, holčička z Libeňského zámku! Ať žije Zuzana Holíková, která k babyboxu přispěchala takovou rychlostí!

Letošní vánoční děťátko je holčička, nese číslo 270 a jméno Bára Hrubá dostala po předsedkyni spolku Dobrý skutek z Plzně

Letošní vánoční děťátko je holčička, nese číslo 270 a jméno Bára Hrubá dostala po předsedkyni spolku Dobrý skutek z Plzně
Bára Hrubá vstoupila do nového života přes dvířka babyboxu v Nemocnici Most v neděli 29. prosince v 11 hodin 15 minut. Oblečená v starorůžové bundičce a zavinutá v květinové zavinovačce. Podle slov zdravotníků je zdravá, váží 3350g a měří 49cm. Narodila se asi před 14 dny. Bára je šesté mostecké děťátko z babyboxu, letošní desáté a upravila skóre kluci versus holky na 123 : 147.
Jméno Bára Hrubá jsem vybral, abych uctil předsedkyni spolku Dobrý skutek z Plzně, který se stal významným dárcem nejen plzeňského babyboxu, ale také nedávno otevřeného babyboxu v Litoměřicích.
Prosím Českou mincovnu, aby pro holčičku vyrazila zlatý novorozenecký dukát s číslem 270. Česká mincovna tradičně zlatým dukátem obdarovává všechny děti nalezené v babyboxech.
Ať žije Bára Hrubá, holčička z mosteckého babyboxu! Ať žije Bára Hrubá, předsedkyně spolku Dobrý skutek v Plzni!

Nemocnice Litoměřice získala babybox nové generace

Tradičně na Mikuláše 5. prosince ve 12 hodin představil Zdeněk Juřica - MONTEL babybox nové generace, který nahradil původní bedýnku instalovanou v roce 2010. Na litoměřickém babyboxu je nejpozoruhodnější to, že jeho dvířky nevstoupilo do života žádné nechtěné děťátko. Ve všech 88 babyboxech bylo odloženo 269 děťátek, mohlo by se říci, že to svědčí o dobré morální a společenské situaci ve městě Litoměřice.
Hlavním dárcem litoměřického babyboxu je Nadace AGROFERT. Ředitelka nadace Zuzana Isabella Tornikidis připomněla, že nadace byla založena přesně před 12 lety. Na stránkách www.agrofert.cz uvádí, že již dvanáct let pomáhá srdcem. Před měsícem 5. listopadu podpořila Nadace AGROFERT plzeňský babybox.
Významným dárcem je i v Litoměřicích plzeňský Dobrý Skutek z. s., jehož předsedkyně Bára Hrubá zvažuje podporu i dalšího babyboxu.
Třetím významným dárcem je CEPS a. s. , sídlící v Jesenici u Prahy.
Připojila se celá řada regionálních dárců včetně města Litoměřice. Děkuji všem dárcům, bez nichž by nebyl babybox ani jeden. Věřím, že sama existence babyboxu městu Litoměřice pomáhá.
Počátkem příštího roku máme v plánu vyměnit ještě dvě původní bedýnky v Trutnově a v Hodoníně. Tisková mluvčí KZCR uvítala, že hodláme zřídit babybox také v Rumburku, což ovšem nejsou naše jediné projekty.
V současné době město Neratovice zrušilo svoji nemocnici a připojilo ji k Nemocnici Mělník. Budovu nemocnice si pronajal MUDr. Pavel Dupal a jeho firma Orthomed s. r. o. , majitel společnosti nám sdělil, že babybox nehodlá provozovat. Teprve před několika hodinami jsem se dozvěděl, že nemocnice v Neratovicích ukončí svoji činnost již 11. prosince 2024. Může se tak velmi snadno přihodit, že nešťastná maminka hodlající odložit děťátko do babyboxu v Neratovicích zjistí, že babybox již neexistuje. Není v našich možnostech a ani v možnostech médií rozšířit informaci o zrušení babyboxu v Neratovicích. Do neratovického babyboxu byla odložena dvě děťátka, což svědčí o jeho potřebnosti. Zoufalá žena zjistí až na místě že nejbližší babybox je až v Mělníce vzáleném 13 km. V nejhorším případě by nechtěné děťátko mohlo skončit mimo prostor babyboxu. Současně se obracíme na radnici města Neratovice s prosbou o pomoc. Místní dárci vložili do původní bedýnky a do babyboxu nové generace cca 600.000 Kč. Zrušení neratovického babyboxu chápu jako velmi nezodpovědné. Prosím proto starostu města Neratovice ing.Romana Kroužeckého, (SpN), aby spolku babybox pomohl řešit situaci, s níž se nemohu smířit.
Ludvík Hess, předseda z. s. a babydědek

Requiem za Danielu Hodrovou v kostele Nejsvětějšího Srdce Páně

Píše mi Ondráš, autor knihy Malé dějiny valašskéj dědiny

Milý Lu,
posílám Vám pár vět ke knížce Malé dějiny valašskéj dědiny. Jde o několik příběhů z Valašska, které jsou tak opravdové, že se snad opravdu staly nebo stát mohly - to píšu pro jistotu, kdyby se tam někdo mohl poznat, abych nedostal přes hubu. I proto prosím, jestli byste mohl jako autora uvést Ondráše a ne celé jméno - inu zdraví a pověst má člověk jenom jedno:). Musím se s vámi podělit o zážitek z knihovny - knížka šla do knihovny jako povinný výtisk a příležitostně jsem zjistil, že je zrovna ve výpůjčce. Paní knihovnice mi řekla, že si ji půjčil jeden badatel, který zkoumá dějiny českých zemí. Nejprve studoval Josefa Pekaře, ale pak potřeboval i nějaké zdroje z historie Moravy - tož si půjčil moji knížku:))) To se musel divit:)))
Mějte se moc fajn a přeju Vám brzké uzdravení, Ondra