|
na další stranu
Tomáš Janíček
18. února 1959 narozen v Olomouci
1966 – 1974 LŠU Olomouc - obor výtvarný (prof. Bělohlávková)
2007 – 2017 kurzy fotomeditace – Centrum Kruh Uničov (lektoři V. Janek, J. Sosna, P. Zatloukal),
fotografické workshopy J. Sosny – Beskydy, Rumunsko, Andršpach, Banská Štiavnica
workshopy Fotobraní P. Zatloukala - Mikulov
Ženatý (manželka Hana), dvě děti (Petr a Lenka).
Samostatné výstavy:
„Krajiny vnitřní a vnější“, Galerie J. Jílka, Šumperk, 2011,
„Magická místa“, Informační centrum, Uničov, 2011,
„Secese“, Kavárna U bílého psa, Šumperk, 2012,
„Snové krajiny Peru a Bolívie“, Kavárna U bílého psa, Šumperk, 2013,
„Kuba – ráj fotografa“, Kavárna U bílého psa, Šumperk, 2014,
„Moje soukromé světy“, Galerie U Hanáka, Prostějov, 2016,
„Imaginace“ – Divadlo Šumperk, 2018, Koncertní sál, Uničov, 2018,
„Tváře Indie“ – Restaurace Mr. India, Šumperk, 2019.
účast na výstavách:
„Jsme jedničky, ne jen úřad“, Ústředí VZP Praha, 2011,
„Viděno osmi…“, Prostějov, 2014
„Kostel očima poutníka“, Branná, Uničov, 2014,
„Mikulov – naše láska“ – Městské infocentrum Šumperk, 2020,
každoroční výstavy společně s manželkou v čekárně ordinace v Šumperku, 2006 – 2017.
Fotografování je pro mě koníčkem, nástrojem, umožňujícím se na svět dívat pozorněji, vědomě. Vnímat kouzlo všedních okamžiků – světlo, stíny, nálady… Od roku 2006 se mu mohu věnovat intenzívněji. Nejprve subjektivními záznamy z cest po světě. Díky těmto zážitkům jsem začal objekty pro fotografii objevovat i ve svém bezprostředním okolí. Na rozdíl od výstav jiných autorů, které zachycují intenzívní zážitky v extrémních situacích na hranici lidských možností, nebo snímky postavené na hypernaturální barevnosti, je cílem mých souborů upozornit na místa, která potkáváme celkem běžně kolem sebe. Tato místa vybízejí ke zjemnění vnímání, k hlubokému prožitku pomíjivých okamžiků v běžném životě. Snažím se o jejich zachycení k obohacení sebe i druhých. Některé focené objekty modifikuji, přetvářím a využívám jejich potenciál k subjektivním fotografickým záměrům. Další oblastí mého zájmu je mapování v mizejících lokalitách se stopami člověka v opuštěných továrních halách, nalézání náhodných zátiší či seskupení materiálů na industriální skládce.
V Šumperku 11. 1. 2021
FOTOGRAFIE
obr. 21 |
obr. 22 |
obr. 23 |
obr. 24 |
obr. 25 |
obr. 26 |
obr. 27 |
obr. 28 |
obr. 29 |
obr. 30 |
Galerie obsahuje celkem 53 obrázků.
1-10 11-20 21-30 31-40 41-50 51-53
CYKLUS - SURREÁLNÍ KRAJINY (2012 – 2014)
Díváš se na krajinu, vnímáš zemi i oblohu. Možná se dostaví nějaký stav otevřenosti. Nepřivolávej ho, nesnaž se jej zadržet, jen si ho uvědom a pak se otoč a běž dál. Otevřenost je druhem jednoduchosti. Uvnitř jednoduchosti je prostor na pohyb. (Chogyam Trungpa)
VITRÁŽE A RELIÉFY SKLÁŘSKÉ KATEDRÁLY V RAPOTÍNĚ (2013)
Všemi tvary a všemi směry proudí energie, která destruuje, vytváří napětí, odvádí pozornost od tvarů a vlastně to, co je dané, v sobě ukrývá novou možnost, nový svět, který je mnohem bohatší a zdá se, že nevyčerpatelný.
(Karel Malich, 1972)
NALÉZANÁ A MIZEJÍCÍ ZÁTIŠÍ SBĚRNY KOVŮ (2016 - 2017)
Celé stvoření se namáhá v bolestech a pracně, aby se osvobodilo z nicotnosti času. Všechno, co slyšíš nebo vidíš, neříká nic a neukazuje nic kromě toho, co způsobilo buď věčné světlo, nebo věčná tma. (William Law)
CYKLUS - POCTA SANTINIMU (2015)
Ještě jsou některé...chrámy, kde dokonce nejbezbožnější a psychicky nenaladěný turista musí pocítit přítomnost něčeho, co je „božsky posvátné“... (A. Huxley)
Navykli jsme si podobná místa navštěvovat proto, abychom něco získali, abychom se obohatili… (V. Cílek)
Ale tak to není. My bychom měli chodit k mystickým místům také proto, abychom jim my sami přinášeli energii, z níž ta místa budou žít. (M. Koželuh, Sdružení Růže o.s.)
JINDŘICH ŠTREIT O AUTOROVI
Ludvík Hess vede Divoké víno již mnoho let. Když si prohlédnete archiv časopisu, dáte mi za pravdu, že jeho zakladatel je člověk mimořádně tolerantní, který se nebrání novým přístupům, novým formám, novým pohledům.
Nebrání se ale také novým tématům a novým perzonifikacím. Poezie je otevřený vesmír s velikou fantazií a na ni navazuje výtvarné umění, především fotografie. Tu si obzvlášť hlídá, aby byla o životě i smrti, to znamená co nejširší pohled. Tu je mu nabídnut jiný pohled na svět. Nepatrně zaváhá, ale přesto přijímá.
Druhá poloha nemá být jen ilustrací, ale také rozšířením poznání.
Díky dr. Janíčkovi máme možnost poznat, jak výtvarné umění dvacátého století inspirovalo Mistry fotografie. Začneme abstrakcí, projdeme se surrealismem s dotekem řecké a egyptské kultury, magickým realismem s inspirací gotikou a zakončíme brutalismem s poetikou nalezeného zátiší a současného postmodernismu.
Nikdy nevíme, kde najdeme inspiraci a co nás zaujme natolik, abychom se tomu oddali.
Jindřich Štreit
|
