Samuel Beckett

Přeložil Jaroslav Holoubek

* * *

Ať žije smrt má jediná
roční doba
bílé lilie chryzantémy
čerstvě opuštěná hnízda
blátivé aprílové listí
drsné zralé šedivé letní dny

Rozednívá se

vykoupit trpkost rozloučení
list rozvinout v tvých rukou
kdo nemá víc pro vylodění
a skla ukovaná nad tvýma očima

Sup

hladem svým znetvořuje nebe
moje mozková skořápka je plná
výšek a země

na ty co leží nosem v hlíně
leť střemhlav a snad se změní
a vstanou k životu

od utkané buňky potupený
může se hodit
jestliže hlad udělá
z nebe a země mršinu

Moucha

mezi scénou a mnou
leží rovina
a kromě ní prázdno

břichem k zemi
v jejích černých střevech
přepásáni ležíme
se vzrušenými tykadly padlých křídel
rozmačkává blankyt
křivé nohy v prázdnu a sající ústa
proti neviditelnému je bezmocný
palec na můru
vždyť přinesla moře a jasné nebe
sama se převrhla ke ztroskotání

(publikováno v Divokém víně 1 / 1967)