literární časopis založený v roce 1964

Nadja Stibitzová

* * *

Takový blátem pocákaný kytky jako moje podkolenky. A mlaskavý
houpavý prkno v bahýnku, když neseš plnej pytel vody.
Nebo mokrá slimáčí louka, když se zrovna střílí. A sedm úplně
stejnejch Němek, blonďatejch s veslama. Takže se večer bojím
kolem hřbitovní zdi, která vede vod hospody k rybníku. A není divu.

* * *

Blábolíš Kolíne špinavej flekatej v košili labový poslyš už toho radši necháme. Vždycky jsem se bála na cestě mezi Labem a topolama bleskovejma.Podívej uteč už vod toho všehokrtku Emanuele.

* * *

Dnes jsem nemohla vůbec spát, protože když jsem zavřela oči, hned se mi začaly ukazovat takový ty vobrázky s vykradeným buffetem a různejma rodinejma hrobama s malejma rakvema a pořád mi padala čokoláda z nanuka na bílý triko a špinavý pulcové čekali, až jim naroste ňáká ta noha, to je jistý.

* * *

Padám. Páni! Pořád ty votevřený dveře a když je náhodou někdo někdy zavře, přijde padací pavouk a je všechno zase při starým. Zcela nepřístojně a tedy naše. Plesnivej logr. Hlavně když je kytka na stole ve vázičce, kterou dostal brácha vod jednoho rudoarmějce. Kakoj ty durák, ty ubil mašinýsta. A zase znova zahodíš ten zbytečnej klíč, když já ho teda nechci. A jdu se houpat na vrata. Když se zbouraj kamna a daj se zelený kachlíčky před barák, má panenka kde bydlet. Jedině v tom případě.

(publikováno v Divokém víně 1 / 1967)