na další stranu
Boris Hýbner
Ochromení
můj otec zemřelý už teď neboť neprohlédne..
proboha matka..!
matka propadlá..
předkové sbírají ořechy na vinici.. v kopci.. mezi dešti
v jejich světnicích visí kabáty
z rodivé závrati povstal můj otec poznamenaný mým
sinavcem..
ochable sbírá modlitby netuše staré proudy
neví nic o matce.. dosud neví nic
později v kuchyňském vlhku netuší moji existenci..
neví dosud nic o úporné snaze neztratit život..
o bratrství se mnou nestvořeným..
míjí staré chlívky a studnu.. ořechy..
brání se nechápavosti pronikání..
chrlení prvé: jeho otec nalezen vymřelosti
svahy.. misky u cest.. bledé doby
chrlení druhé: nutkavost mé matky.. v hrdle.. zalykání..
podnebí v němž se s ní setkám..
slepý slabostí
jejich vytržení mne přivábilo z náhorní pláně úzkosti
den kdy jsem se zrodil vytržením z jiného organizmu
byl náhle žehravý
český skrze vodu potoka..
ořechy svítaly na vinicích.. nad chlévy a studnou
proudilo světlo
světlo vrhání.. země neztracená..
život pro ustavičnost a proti ustavičnosti nás spotřebovává
milujeme zaklinadla.. věci železné
úporné návraty.. jsem úpěnlivý k těm starým lidem..
k otci matce
dědil jsem svědectví jimi pramenité..
ochablé v čerstvení
však tvoří se chvíle bez nich.. bez nechápavosti..!
jsme částí svaté samoty když pojídáme uvařené
ale v ústech se jim tvoří kostelec nebolestný..
a nemohu pokleknout na zoufalství či bdít zachráněním v hrůze pod nimi nataženi předkové v svinivé nechápavosti
jsem ochromen k nevyváznutí
ve změti jediného vědomí se ztrácejí
zírám na chlévy bez hnutí zaplaven důstojenstvím prohry
znovu staré proudy..
znovu staré proudy které ani matka v hoři netušila..
znovu staré proudy vytržení.. taženi v tání věčnosti..
znovu staré proudy hynutí po jitrech krásné lítosti..
nespatřeni krahujci táhnou nad nimi oběma.. kdesi v horách
proboha.. v nadvýšinách dechu se ztrácí..
milosrdenství pro otce..
znovu pro matku..
ještě šest mil láskyplnosti..!
stanout na břehu v čase starých proudů
ještě znovu pro rodinu na podsklepených písčinách živnosti
další strawinský život..
jsem zastavován smutkem svého syna mezi chlévy a studnou
jeho matku hostím zoufalstvím..
děsím se nebývalých osamělostí.. bití v průjezdech..
hýřím sebou v unášení proudů.. pronikán svítáním..
rozdávám se když zpívaná svatá mládež v chladu staveb
mi kyne
střádám útrpky když v zádech syká jeruzalém
klení.. klení ve vymřelosti..
zmítání zůstává ustavičnější než bratrství
otcovství než vyčkávání
vysychají náhorní pláně úzkosti.. místa synů..
jsem zasahován jejich zoufalstvím
znovu klení v nevolnosti..
znovu bití za svítání mezi svahy..
znovu horečnatý poklep v průjezdech
jsem neschopný chrlení.. tak málo přitažlivost..
láska prostorná se stěhuje do morku mozku.. děsivé..
děsivé stěhování..
zašlé vinice? chlévy? vysláblé dědictví?částí své samoty jsme byli.. ulpíváme již v nevyhnutelnosti
hřát..
prahnout po úžasu po starých proudech..
rozevřeni v dychtivosti jako další nestvoření znetvoření..
vynuceni nucením zachovat místa v nechápavosti..
v nepochopitelnosti trvání.. zmrtvýchvstání hořkosti vědomí..
odpoledne jsou horká..
to vše za klení za pekelného klení přivedených
a nedovedených
za ohlušujícího tlaku změtivosti
za hrozného strawinského života
|
