Michal Š. Kouba

0.

Výčitky, deprese, smutno, zrada
fungujem v posteli a pak tradá
všude jen života drzá brada
nejspíš jsem do vínku dostal hada

Odpusťte excesy rychlý starty
život je zběsilá nudná párty
která tě párkrát líbne na rty
aby ti rozdala cinknutý karty

Nemám se dovědět proč jsem tady
za každým rohem ostny zrady
k nejbližším učím se točit zády
tak jak to dělá everybody

1.

Vrzající klouby a pak bolesti hlavy
přechozený viry a záněty všech nervů
těžko domyslet si co myslíš pojmem zdraví
o zbytek toho svýho se s celým světem servu

Chátrající játra z toho jde hlava kolem
závislost na Joxu mám od základní školy
už pár let usínám jenom s Rohypnolem
a nějakej čas mě taky srdce bolí

Záchvaty všech hodnot a diazepam na noc
zbytky leukocytů je nejlíp léčit smíchem
stavy nevolnosti mám od jara do vánoc
kuchyně všech států se nesnáší s mým břichem

S uplynulým věkem mi taky vadne kůže
nadbytečný kila se nedaj jen tak lehce
každý nový ráno mi hlava prasknout může
jak se mozek na nic restartovat nechce

Ipecarin Solutan i Bromhexin a Kodein
to jsou moje modlitby když průdušky mě skolí
Ibuprofen Biseptol jen lékárničku podej
a pak můžeš do whiskovky ještě deci dolít

Nech mě ještě dejchat nedělej z toho drama
radši mi hned na lačno píchni dvě až tři gama
Nech mě ještě dejchat nedělej z toho drama
spokojenej můžu bejt třeba i s tabletkama

2.

Někdy i z mrazu věty pálí
Někdy jak potok slova tečou
Někdo se spálí někdo sbalí
Někoho vlny proudu svlečou

Někdo má holky jako hobby
Někoho baví co se stane
Někoho zdobí když se zlobí
Někdo už zlobit nepřestane

Někoho láká čest a sláva
Někdo má dobrej pocit z viny
Někdo rád dostává i dává
Někoho baví kocoviny

Někdy se ze zla rodí květy
Někdo je sbírá do sklenice
Něco ti dojde teprv léty
Nějakým dojmem z popelnice

Někdy jsi někdo jindy šmíra
Někomu zbytek druhým všechno
Někdy je z toho v srdci díra
Někdy je změna pokus zdechnout

3.

Z palety zbarvené říjnové krásy
jeden strom za druhým oděv si bere
nastanou barevné podzimní časy...
Sakra proč jenom mě všechno tak sere?

Holky si podzimně tónují vlasy
o přízeň svojí se každý rád pere
dnes večer budou se milovat asi...
Sakra proč jenom mě všechno tak sere?

Kéž bych si vzpomněl kde sešel jsem z trasy
z žaludku nahoru cosi se dere
nejspíš jsem život svůj nadobro zprasil...
Kurva proč zrovna mě všechno tak sere?

4.

Občas je štěstí
probrat se pěstí
proti zdi čelem
klackem či kvérem
naprat se šutrem
praštit se futrem
nechat se zmlátit
zběsilou máti

A pak tou peckou
přestat bejt děcko
nejtěžší práce
je rány vracet...

5.

jednoho rána sobotního
našel jsem v malým obchůdku
zničenej neodbytnou stíhou
sám sebe jako lahůdku

stál jsem tam mezi regálama
a úsměv měl jsem ve tváři
pobitej jsem byl cenovkama
zlevněnej z léta na září

na každým kousku jiná cena
a malej reprák na hrudi
reklamní slogan tiše sténal
aby ke koupi povzbudil

rozhodl jsem se nečekaně
sám sebe domů opatřit
sám sebe mydlit v malý vaně
sám se sebou se pobratřit

jediný co mi kazí plány
cena za komplet vysoká
je třeba změnit zvyky známý
a začít trochu z divoka

vzal jsem se rychle do náruče
a utíkal jsem k domovu
nakonec chyběl jenom krůček
když přišly pušky ke slovu

s tou policejní kulkou v zádech
se na chviličku zrychlil čas
ještě naposled jsem se nadech´
a nechal jsem se napospas

tak napište mi v nekrologu
nezapomínám že se bát
zeptat se známých patologů
kterej z nás žije a kdo pad...

6.

Podlaha mý budoucnosti
zdá se trochu vratká
můj syn bude desperado
moje dcera šlapka...

7.

Přes každej plot se
nějak dá přelízt
jenom si občas
rozbiješ čelist...

8.

Když slunce zapadá a měsíc stoupá vzhůru
z nicotný nálady zas živou dělá čas
po denní šichtě teď už žádnou habaďůru
v noci se napijem jen tma je zbytkem krás

Do pravý půllitr a do levý dva rumy
někdo se musí vrchním starat o práci
kdo umí rozumí a kdo ne ať si čumí
nakonec jenom střízlivej se pozvrací

K půlnoci víc než nám se pinglům klepe ruka
říkaj: No pro dnešek už toho bylo dost!
jenomže neví že nám srdce ještě ťukaj
snad ve dne na žal ale v noci pro radost

K ránu odcházím v náladě jak Nohavica
a brzy zvoním na svůj zvonek u dveří
otvíráš bledá jako nepopsaná skica
už zas mi chce tvá ruka jednu vyměřit

Má milá odpusť že mě to tam tolik táhne
vždyť ani ty nemůžeš žít jen o vodě
ty chvíle po nichž člověk věky věků prahne
se totiž nejčastěji válej v hospodě...

9.

Možná se shodim
z nějaký skály
skoro už vidim
jak se tam válim

Možná si víno
vylepšim jedem
a svoji mrtvolu
obložim ledem

Možná si sekeru
zaseknu do zad
a po svý úzkosti
budu se klouzat

Možná se utopim
v nejbližší stoce
každej ať dostane
hlavně to co chce

Možná se bodnu
jedinou ranou
hlavně ať rychle
už je to za mnou

10.

Kde zůstal klasik se svým nesmrtelným citem
Z někdejší lítý bouřky nezbyl ani vánek
Narychlo kolem sebe proplouváme bytem
V posteli zarputile předstíráme spánek

Kde chcípe svěžest z prvních letních ozvěn deště
I letmej dotek umí pálit a jak řeže
Namísto "díky" jsme se naučili "ještě"
Sotva se pootevřou zavíráme dveře

Kde mají místa dávný strachy z odloučení
Kam teče intenzita když se nevrací
Kam mizí bezstarostný láskyplný snění
Dvou srdcí který už jen chladně krvácí

11.

Jak tak piju levnou whisky
která mi spaluje pysky
myslim na tvý skvělý ústa:

láska s tebou je fakt hustá

A tvý oči - jak dvě tůňky
pro mý whiskou zpitý buňky
Tvoje tělo mý sny ruší:

dřív než chcípnu ztratim duši.

Proto na posteli pletu
tuhle milující větu
jak noc ze tmy utká vlečku

za svý řádky vlepim tečku

Vždyť vim žádná beletrie
ale když mi srdce hnije
těžko skládat operetu

Prostě co nebylo je tu

12.

v hlavě mám malou ranku
snažim se na hádanku
vybrat si jak to chodí
jednu z víc odpovědí

naštěstí chodím z práce
se špetkou inspirace
ta vždycky z mojí zlosti
tká vizi budoucnosti

přes myšlenkový bláto
už zase víc mám na to
abych kde doteď není
staral se o řešení

nechat se utlouct v ringu!
či sáhnout po browningu?
nebo slabosti vinu
zničit kohoutkem plynu?

ať tak anebo jinak
hlavně se nenapínat
než nudě život prodat
radši se nechám podat

13.

nebudu asi nikdy
bez výhrad spokojenej
pořád s pocitem křivdy
vybírám tu co je nej

jenže tím dál víc ztrácím
iluze kus od kusu
a v myšlenkách se vracím
k prvopočátku vkusu

hubený holky většinou
víc než jiný mě hledaj
jenže když hrozím peřinou
málokdy sukně zvedaj

chci holku která žije
v pokojích bez zrcadla
a v posteli mým pyjem
mlátí do svýho sádla

mám radši holku mlíko krev
kterou už z dálky vidím
co jí je blízkej těla řev
a nerada se stydí

14.

S ohnutou páteří
vyšel jsem do světa
navěky navyklej
o všechno prosit
potichu láteřit
od zimy do léta
s hlavou až u země
hledám svý cosi

Většinou pro štěstí
desetník seberu
čekám že na vola
přece jen sedne
schovanou do pěstí
života operu
topím se v naději
i když mi bledne

Obratle od deště
obličej od hovna
z předmětu invence
dávno jsem prolít
sám nevim proč ještě
nezkoušim narovnat
ty záda který mě
tak často bolí

15.

Až jednou dopiju poslední flašku
kapesním nožíkem skončim tu frašku
Nejistota jenom vkrádá se vzteklá:
budu se z nebe smát anebo z pekla?

16.

Přece nás nedostanou
pomluvy či klepy!
Každej s tim nepravym,
leč společensky happy!

17.

Je na mě navztekaná
že jí znám i něžnou
v kalhotkách co jí sluší
v kytkách který kvetly...

Znám se jenom já sama!
Není věcí běžnou
aby si v mojí duši
pitomečci četli!

18.

Ještě tu přece je naděje neurčitá
že každá z vás dostane svýho Brada Pitta
kouřově modrý oči na souměrný tváři
jsou důvod proč říct JO když už se teda pářit.

A taky peníze tomu se dneska tleská
proč nebejt krásná ať je druhá jenom hezká
Ostatní ať se staraj jak jim roky letí
ty mi kup budoucnost a já ti dám pár dětí

K čemu si udržovat potenciál mozku?
Která je zvědavá na bezvýznamnou trosku?
A tahle zábava je tak provinčně česká!
Udělej něco a to nejlíp ještě dneska!

Mám vážně obavy ze zamilování se
kdo mi pak poradí co nesmí a co smí se?
Jak se pak zbavit svýho nezvanýho studu,
když nemám konto ani ksicht jak z Hollywoodu?

19.

ať je to divný jakkoli
jednou za čas to zabolí
na plicích v mozku u srdce
a občas pálí bránice

směju se smíchem člověka
kterej se hodně načeká
co má svý dvě mega do mozku
a život zmačkanej na kostku

á bé cé dé é ef gé há
můžu ve svý krychli běhat
určitě se neuženu
směrem na protější stěnu

nanejvýš se ztratit mohu
v jednom ze svých osmi rohů
což mi připomene: příště
nevzdálim se od těžiště

drží pevně ten můj krystal
třebaže mi kolem vřískaj
že mám uvnitř málo místa
moji kostku neroztřískaj

ty stěny těžko povolí
jsou pro mě dávkou kontroly
ať je to divný jakkoli
vlastně to skoro nebolí

20.

Až se mě život zeptá
jestli mě ještě baví
anebo jestli jenom
snažim se neotrávit

tak jenom sklopim hlavu
a vzdychnu strašně tence:
Cejtim se na popravu,
jsem člověk bez invence

Měl jsem rád Otu Pavla
Puškina jako střelce
Daliho počitadla
nemohl usnout z Pelce

Balzaca s jeho perem
Lautreca s jeho skicou
Ernesta s vlastním kvérem
Klímu nad krysí pizzou

Už nelámu si hlavu
nad větou Pythagora
nehledám drsnou něhu
už v knížkách od Magora

Teď mám svý čtyři stěny
za který platim nájem
a život beze změny
o změny nemám zájem

Jen ať se duše drolí
zvyknu si na cokoli
když už mám na to školy
tak ať to trochu bolí...

21.

viděl sem spoustu lesů
kde lehalas na záda
slyšel sem tunu smíchu
když mívalas mě ráda

viděl sem spoustu citu
to sem tě znal milou
teď po hospodách chcípu
že splet sem si tě s vílou

22.

nakopu tě do kotníčků
najdu tvoje chyby
a budu si představovat
co by bylo kdyby...

roztrhal sem na dva kusy
svoje srdce ze dna
doufal sem že alespoň ty
budeš na mě hodná

teď se chechtám už i pláči
nad smíchem spíš vzlykám
iluze sem narval do špic
zas znova si zvykám...

23.

nejvíc tě překvapí
bodnutí zezadu
kopanec do břicha
a rána pěstí
rovná se odrazu
i úhel dopadu
jak vzniklo zaniká
pochybný štěstí

nejvíc se usmívá
kdo záhy podrazí
pokrčí rameny
když je ho třeba
vypadáš směšně jak
snažíš se odrazit
útoky kameny
krajícem chleba

nejvíc si nevšímám
toho kdo podá ruku
zatímco není slyšet
jak struny citu zvoněj
a dál si klidně žiju
bez šance na záruku
zbylo mi srdce z plyše
a jehelníček do něj

24.

nechtěl bych se zapomenout
po ulicích flákat
oslavovat život státem
uznanýho paka

s plastikovou flaškou plnou
lacinýho vína
a s holkou která se bojí
co jí vyčtu z klína

zase bych chtěl aspoň jednou
vzpomenout si na dny
kdy se zbytek světa vztekal
my starosti žádný

od večera do rána bych
miloval se s vínem
a smál bych se lidem, co se
nechaj kopat splínem

ať mi bude až mě najdou
třicet nebo dvě stě
chci vědět že jsem si nestál
celej život v cestě

25.

po kolikátý na mě
výčitky ráno zpívá
kéž někdo vstal by za mě
ve vlasech zbytky piva

zase jsem nevydržel
a strávil večer v baru
až do rána se zdržel
a prachy změnil v páru

tohle mi táta s mámou
nikdy neodpustí
v kapse mi tisícovka
málokdy zašustí

nestal se ze mě vědec
právník nebo doktor
a k uniformě tati
mám doživotní odpor

my parents promiňte mi
jsem nohama na zemi
to radši shniju skromně
akáda není pro mě

už takovou mám náturu
sotva jsem prolez maturu
budu mít prostě smůlu
jsem štamgast bez titulu

26.

jo už pár let v něm bydlim
v bytě mám stůl i židli
sporák a televizi
kytky mi nejsou cizí

co mě však nejvíc zajímá
to není moje rodina
svý ženě říkám: uhni!
na záchod já jdu první

stává se ze mě agent
poslouchám lidský stesky
slyšim přes tenký jádro
o tom jak bylo hezky

a pořád léta běží
tahaj za času páku
a oni nakažený
syndromem paneláku

fakt je to hezká práce
třídit si informace
z kterejch mi vyjde právě
jedinej možnej závěr

jsme herci komedie
co nikdo nepřežije
o co se vlastně jedná
každej svý x plus jedna

sám sobě tajnej agent
poslouchám vlastní stesky
slyšim přes tenký jádro
jak dřív mi bylo hezky

a jak mi léta běží
tahám za času páku
já sám jsem nakaženej
syndromem paneláku

27.

ráno se denně modlí
a pak se tváří rozumně
uznává jen svý modly
lehce by žila i beze mě

poslouchá pořád dokola
ze starý desky pár tónů
líbne mě na tvář potvora
a spěchá za tátou domů

katolická potvora
vidí ve mně netvora
nesvlíkne se do naha
prej nemůže bez Boha

28.

zase sedim na baru
sním o pěkný budoucnosti
a těšim se že mi budou
brzo zářit oči

ta seš taky na káru
jenom my dva už jsme hosti
tvářičku máš pěkně rudou
budoucnost nám točí...

29.

upadnu do letargie
dřív než přidám do kroku
a v posledním zbytku říje
pokoušu se na boku

nesnesu se se svou hlavou
kterou tluču o minu
rakovinu na svědomí
snad si jednou prominu

poletuju po ulicích
hledám kam bych složil hlavu
místo abych zapomínal
tak se ve vzpomínkách hrabu

rychle sem si zvykl na hru
kterou sem se naočkoval
vztekem i zbytečnou vášní
v malejch dávkách sem se bodal

teprve při umírání
odhodím svý stesky
když se sjedu budu to mít
trojnásobně hezký

30.

tak už mám nálepku:
sem vaše hovno
prolezu po částech
anebo rovnou

hrnu se střevem
topím se v teple
proč vy se nahoře
tváříte vztekle?

snad tlačim na břicho
žaludek bolí
když strnu v poloze
strašáka v poli?

tak teda o stěny
vzepřu se bokama
aby vám bylo líp
snažim se nezklamat

31.

po první nazuj si i druhou bačkůrku
k pivu si ukousni kyselou okurku
a pak se polaskej s hrající bednou
jo přesně jako ty šťastnej chci zhebnout

zas dávaj k večeři co máš rád nejvíce
po sportu těšíš se na Bruce Willice
a když už konečně čas je jít spát
ukážeš svý starý jak ji máš rád

poď ke mně hrošíku vezmu tě do nebe
zavři a zhasni a hoď něco do sebe
klidně si řekni co by se ti líbilo
bacha! sem hotovej! tak to by stačilo!

taky co bych si měl přát víc
chleba víno pár jitrnic
a k tomu všemu hezkejma
bejt obklopenej ženskejma

na jaře auto v létě byt
a v něm po práci v teple hnít
tak jako nula jsem sem přišel
tak chci taky odejít

32.

zdá se mi pravidelně sen ve kterym to balim
takový blbý rána snad neměl ani Dali
sbírám ze země kosti co se mi rozsypaly
a v každym kousku těla je železo co pálí

jen si tak pohnu hlavou už cejtim svoji ocel
takovej divnej pocit co lidi žene do cel
myšlenky ze slitiny to vůbec není marný
můj mozek utavily spojený železárny

přesto že sem svý tělo jak dostal tak i přijal
něco se ve mně láme snad vadnej materiál
co se to se mnou děje najednou říkám: chci tě
vždyť sem byl vychovanej jako železný dítě

tak sedim nad svým tělem který mě oklamalo
nikdo mi nevysvětlí co se to vlastně stalo
a děsim se tý noci kdy se sen nepřižene
a já se ráno vzbudim vtesanej do kamene

33.

zdá se mi že ta doba už je pryč
že nevymyslim na to nic
že nevylezu ze zmatku
že žiju jenom pohádku
když nerozumim Nietzchemu
jsem neschopnej a k ničemu
snad mámě sem se nepoved
kdo ví…

tak piju pro smích na žal na tebe
sem neskromnej chci do nebe
zatím spim jenom na zemi
mám kocovinu zdá se mi
že všechno dobrý už je pryč
tak napiju se o to víc
a pak upadnu na záda
kdo ví…

že nemám krátký vlasy nejsem in
už těžko ze mě bude skín
snad nesluší mi zelená
jen klepou se mi kolena
že nestihnu bejt primitiv
a nebude mi nikdy líp
a zase se mi budou smát
kdo ví…

34.

žvaní a žvaní a žvaní
utíká
už je z ní dospělá paní
veliká

úsměv mi vrací do týla
nevzlykám
jediná slza mi zbyla
polykám…

35.

proč mi dokolečka ještě říkáš honey
proč mi pořád ještě nabízíš svý oči
proč mlátíš do dávno zacelený rány
ten kolotoč už dávno pro jinou se točí…

36.

jak pasák svojí děvce
život mi nesmysly podává
jsem nedůležitá ovce
vyhozená brzo ze stáda

samotná kurva jsem venku
kroutim se na cizí posteli
lezu pod zatuchlou deku
abyste k orgasmu dospěli

stříkej mi mozek na vlasy
dělej to jak to mám ráda
těšim se živote kdy asi
v noci mi pořežeš záda

přečtu si zákony ulice
ať vim to co nikdo netuší
a vložim do svojí palice
kurvě že brečet se nesluší

37.

vzpomínám na hádky
na chvíle zášti
takovou silou jsem
nechtěl tě praštit

zas novou otravu
do oka vbodnu si
nikomu zpovídat
ještě se nemusím

vrahové a milenci
každýmu stejnou pencí
teď už mi nic neříká
vystydlá romantika

ať děvka nebo dáma
nakonec stejný rána
Karina Karla Katka
pořád ty samý jatka

bylo to vážně hezký
v posteli hromy blesky
a když se konec blíží
zas stejnej vzorek mříží

tak kde se stala chyba
pořád ta samá bída
na lásku teď už sází
jen milenci a vrazi

38.

vbytějetěsno

mám doma svůj život a úplně mi patří
někdy ráno vstanu a říkám:…jo je to prostě tak
a vim to jako každej druhej
prostě si otevřít ty chutě a už
se neomlouvat

v pondělí ráno za mnou přišli a odpovídali
v úterý sem čekal vzácnou návštěvu
u konce tejdne zase ty svinstva
a znova

utrhnu tý mouše hlavu a otrávim s ní kuře
kuře zemře a to je příležitost:
…a dám ji na zem
využije toho někdo jinej
a vbodne mi špendlík do oka
jo vim zbláznit se je malý a jednoduchý
ale je tu těsno…

39.

bože máš štěstí v tebe nevěřím
takovou ovci nechtěl by si věru
na cestě dávno už je nepravý můj syn
a nemanželskou hodlám mít i dceru

a je nás víc kdo nevěříme v tebe
a raděj máme pohyb sem a tam
ať na prdeli třeba sníh nás zebe
máme to rádi rychle bez zábran

tak budem spolu vstávat v zimní kráse
snad nám i ráno bude do smíchu
doufám že můžu pocákat ti zase
tvou hladkou hebkou kůži na břichu

a takhle žijem spokojeni vcelku
a neschází nám díkybohu nic
nad ránem pijem a pyje svého délku
tvrdíme krví z Velkých Pavlovic

40.

z let kterým hubnou plíce

byly to hezký časy
měli jsme dlouhý vlasy
a boty co se nosí
když nejseš zvyklej prosit

ovázat duši fáčem
svědomí ucpat pláčem
pochopit z kostky mála
že budoucnost ti lhala

odpady společnosti
a mládí plný zlosti
jen mít kde složit kosti
a pozorovat špínu

neplatim daně lidu
chci jenom trochu klidu
stejně nakonec přijdu
pod udusanou hlínu

41.

chtěl bych mít

zrychlení zloděje
myšlenky vraha
mrzutost děvky
která se zdráhá

liknavost soudce
co přišel z krimu
přál bych si mít jako vy
odvahu v rýmu

rostlinnou stravu
vyhlídku z patra
nezdravou ženu
a zdravý játra

přál bych se probouzet
v nádherným ránu
večeru věnoval bych
mladičkou pannu

a až mi ke smrti
uvěješ věnec
přál bych si právo chtít
úplnej konec

42.

bledej a špinavej
ve svojí díře
radostně čekám
ve slepý víře

že až mě najdou
tak mě nepoznaj
a když se vrátim
snad nebudu sám

potmě na zádech
slyšim svůj dech
svědomí ocas mě
přes oči šleh

snad až tě najdu
u ňákýho stolu
jen co se zvedneš
už budem jen spolu

v ledový díře
zhasnou nám oči
budeme spolu
hned jak to skončí

43.

milenka šílence se jen nerada dává
rychle i pomalu kupředu levá pravá
slunce se mračí v továrně klapou stroje
bude mi dobře jen pokud zemřu vstoje

pouliční děti si stavěj hrady z písku
na jedinou děvku jsem v pořadí na lístku
opilcům se nezdá když jim dojdou prachy
někde padá hvězda tak asi padnu taky

máma se zlobí že její syn chlastá
všichni na jedný lodi až do konce a basta
přestanu se divit když mě někdo zjebe
vždyť se snažim doběhnout zas jen sám sebe

44.

ve tři sem pích
domů se ženu
mám tam svou postel
a v ní mám ženu
jestli se mi něco
fakticky nechce
pak je to pocení
ve vlhký dece

bylo to hezký?
jistě ano
jako když hraju
na piano
a ruce se mi
klepou vzteky
jak rozmařilý
kastaněty

cože bys chtěla?
ještě? znova?
já nejsem žádnej
Casanova
počkej si deset
minut dvacet
nejlíp až příště
půjdu z práce

45.

plněnej vzpomínkou na ženu hezkou
zaháním chmury si svou vlastní deskou
(stejně mám z muziky nejradši českou)
sem s tebou spojenej esemeskou

slova ad absurdum tvrzený na netu
bláznivý pocity vyhnaný do květu
a první šípy už střelený za letu
nejradši zmizel bych na jinou planetu

z podivný řeky snů nevedou lávky
prej nemá cenu si zvyšovat dávky
řeklas mi a teď už konec tý hádky
bavil ses pomazlil tak padej zpátky

46.

děkuju vínu za malou múzu
děkuju láskám za všechnu hrůzu
děkuju děvkám děkuju Bohu
za to že shořel v slaměnym stohu

děkuju barvám za to že řvaly
děkuju dětem že se mi smály
děkuju názoru z druhýho břehu
děkuju smrti za bezbřehou něhu

děkuju soli že v očích pálí
děkuju kokotům za to že stály
děkuju žrádlu z plechový lžíce
děkuju Spartám za svoje plíce

děkuju způsobu jak život slepuju
děkuju sobě za to že děkuju…

47.

bijeme se do krve
a pak si lížem rány
kopeme se do krve
řvem na všechny strany
noříme se do krve
koupeme se rádi
umejem si od krve
co druhýmu vadí…

48.

každej den když se zešeří
tajně se na holky dívám
některá se mnou i večeří
labutí píseň jí zpívám

teď už mi nevlhnou oči
dávno jsem zahodil tíseň
baví mě životem točit
a zpívat si labutí píseň

snad bych měl smutnej bejt asi
a na holky tvářit se přísně
mně stačí ve sklence krásy
rozpouštět labutí písně

49.

možná si nechám zdát
jako bych v tobě seděl
možná si budu přát
jako bych o tom věděl
možná se zapomenu
a řeknu něžný slovo
jen tebe potřebuju
zahradu betonovou

má milá přinejmenším
budou ti vlasy zpívat
nikdo mi nepřikáže
abych se nemoh dívat
usínáš pod plamenem
horkem ti rudne kůže
máš hlavní roli v ženě
a já ti hraju muže

ještě než tvoje oči
zbarví se od popela
zpřetrhám pouta nervů
co se ti derou z těla
z mrazu si pletu roky
z tebe si beru sebe
zůstaneš přes mý rány
věrnou replikou nebe

50.

sem mladej za život jednou se to může stát
žádný kecy svoje věci vohlídám si jak to mám rád
sem mladej zatím mi roky letí akorát
trochu dávám trochu beru abych tu pak nezůstal sám

furt mě baví že se se životem můžu srát
snad sem pako že mi za to stojí abych dojel svůj flám
pak si počkám až mi za krk sedne padesát
trochu slzí mě to mrzí řeknu si a pak zavřu krám

tak se bavim co víc může se mi ještě stát
nejdřív maso potom laso s paranoiou sem kamarád
až se ztratim víš že toho mám tak akorát
možná vstanu dolejt vanu ve který chci potichu spát

sem mladej za život jednou se to může stát
trochu rychle ze svý krychle vytrhl sem ostnatej drát
ještě sem mladej pro cokoli budu tu stát
zas a znova tyhle slova dokola ti budu cpát

tak každej další den stavim svoji zeď
ještě pár cihel přidám
udělám svoji fušku nebude to hned
pořád chci víc než co mám

51.

v noci mezi svýma
utajenost líná
nikdy nespím s nima
možná někdy jinak

kdybych se postavil
na chvíli poranil
u rána posadil
do slanýho kina

přes rohy zrady
otáčení hlavy
jsou jak prsty slávy
leží věčně

mezi listy z růží
pošlapanou tuší
schnou slova v kůži
nekonečně

nejspíš až teď
kousky dotazu
tělo v provazu
najde odpověď

po světě očima
k ostrýmu lhaní
je tvoje hledání
mizernej ničema

52.

stává se mi

někdy se mi stane že jedu
v nepříjemnym vlaku
kytky svítěj
a v obrazech mám
pomočený nohy

kolikrát sem byl řidič
pokryteckýho autobusu
a hrála hudba
z třicátejch let

párkrát v životě mi smrt
lízala nohy a voněla
a bylo mi to směšný
a rychlý

ještě mnohokrát budu já ten
co obstarává letáky
na mejdany
probouzejících snů

jenom naposled v tvym dnu
tě budu líbat v klíně
až budeš kyselá
rozkrojim tě…

(současná tvorba)