literární časopis založený v roce 1964

Jana Guillemard-Bürgerová

Novorozenec

Prvorozený ještě nerozezná
čtyřhvězdičkové světlo od tmy
ohnutý prst páteře
kývá zpět do lůna matky

První políbení vousaté muchomůrky
s ucouranými píšťalami plic
nutně zničí
nejnovější iluze

* * *

Nekonečný autobus
obloha modrá k zbláznění
poslední zastávka
poslední mrtvý
rukou mává:
„Nashledanou přátelé.“

Zakleti modrou oblohou
vahou zplynovače
neznají jeho sílu.

Trubci opilí sluncem
nevinní sebevrazi
z města Hammeln
za poslední zastávkou
do města slunce
jdou moji přátelé.

Matce

Byla jsem celá bílá
a tys mně nikdy nevěřila,
jak každá rána bolí
a jak se každý bojí
toho, co bylo je a není.

Byla jsi celá bílá
a já nikdy nevěřila
v tvůj odchod úplný.

Cestou podél kopce dolů
mezi hvězdami a do zatáčky,
tam, co už si nevzpomínám,
tam, co jsem tě prosila,
abys ještě chvíli zůstala
v těch bílých šatech
alespoň na konečné téhle tramvaje.

(publikováno v Divokém víně 1 / 1967)