Martin

Poslední noc

(úryvek – text nebyl redakčně upravován)

Noc vlahá,zahalila celou
s bezoblačným nebem
s bání plnou hvězd

A s Lunou,coby vyslancem
spravedlivým pro útěchu
by soužení lidské
se snáze dalo nést

přináší spánek a sny
bílým svitem
jak na stříbrné niti

Oknem rytířova pokoje
závoj měsíční se třpytí

však on nezasní
nezamhouří oka

jen tiše hledí do tváře Luny
co bezstarostně na něj mrká

Jak zjevení náhle
objevilo se v tom svitu cosi...
skrze tu záři pružné tělo dívčí
na sobě háv
co snad jen víly nosí

Přichází snad anděl
spasit jeho duši?

Zběsilý tlukot
horko v ústech
rytíř o tom jen málo tuší

Pak dívka krokem ladným
přistoupí k jeho loži
a svit z Luny dopadne na její líce

A on v měsíčním svitu
poznal Nadjin!
Chvěje se
třese
a hoří jak svíce!

Posadí se zvolna
by nezaplašil ten,snad,sen
natáhne zvolna paži
by dotkl se jí trochu jen
-
Nadj..!!

Psst!!
-
Jedním pohybem uvolnila šat
sklouzl jí k nohám
kde nechala jej být

pozorujíc rytíře
kterak její krásou jat
ni na okamžik na pochybách
co dál se bude dít

Uchopila jeho dlaně
a vložila do nich ňadra své
s němou prosbou rytíři:
-prosím,můj pane,
tuto noc
vše co mám
ať je tvé!-
-
Třesoucí se po celém těle
s touhou,jenž zrodila se uvnitř něj
hladil ty poklady s bázní
po chvíli však směle

Na kolenou před jejím klínem
ústy ji mučil sladce
až neustála tu rozkoš nespoutanou

klesajíc v kolenou krátce
zachytil ji v pase
a v loži svém
dál poznávali vášeň nepoznanou!!

Polykali svoje steny
sytíc jeden druhého
ona lačníc po jeho sémi
on toužíc rozplynout se
do nitra žhavého
Oba zahaleni jen stříbrným svitem
unášeni rozkoší
touhou
a vzájemným citem

Tolikrát mu patřila
tolikrát si ji vzal
znovu a znovu jej jitřila
by zase a zase
víc se jí dal!!

Již není v nich studu
ni strachu,co bude
on drtí jazykem ty hroty rudé
ona zas ústy.....

Co je to za zápas
kde každý chce být vítěz
i poražený?

Ničit
a být ničený?

Nadjin a Jocelin,zvířecí smyslnost
oba bezhlavě se pářící
až k bolesti
přec jeden druhému pro radost

…..a štěstím zářící......

Stopy vášně,jak od líté lvice
na rytířově hýždích i hrudi
sluší mu na kráse...?
A Nadjin?
Polibky do klína
tě hřejí
či studí?
Že tak zmítáš se....

Naposledy se vzepjal
v jejím zajetí
naposledy se zhroutila
v jeho objetí

Zemdleni,padli,tak jak byli
Celou ji prostoupil
ona prostoupila jeho
a každý navěky zasadil
druhého do srdce svého

Jen jediná noc
a žádná další více

navěky se odloučí

Však kouzelnou bude mít moc
v čase pochyb a zoufalství
vzpomínka na ni
vytrvat poručí!
-
Nastal úsvit posledního dne
rytíř procitl ze spánku
By nevzbudil Nadjin,pohnul se málo
že se jen protáhne

však
Nadjin nikde!
Hrome,se mi jen zdálo?

Však uzřel stopy noční
na svém těle,
pochopil
zasmál se vřele...
-
Jsi připraven,rytíři?
Objevil se Stařec z hor
-
Jsem ,starý pane,
věříš tomu
že téměř nerad odcházím?
-
Já vím,já vím
-
Lekl se rytíř.Což zná i nepoznané?

Jen usmál se na něj starý pán
-
Osud každého,jeho jest
a jemu patří
Nesoudím,jsem jen sluha Boží
Není nic,co bych ti ještě mohl mohl dát
znáš vše
co potřebuješ znát

A vše,co potřebuješ,máš tady
dotkl se jej v levé hrudi

Je tam světlo i temno
hřeje i studí

jen ty sám hledej tu sílu
která ti nápomocna
k tvému dílu
-
Hloubavě se zahleděl rytíř v dál
myslím,že kde hledat ji
bych znal.........

-
Nuže ,sbohem

Alláh akbar
-
-někde hluboko na hradě-
sbohem,můj rytíři
sbohem můj pane
máš svou cestu a svůj osud
co má se stát
ať se stane

Však navždy si tu zůstal
a budeš můj
a já si tě uhájím
stůj co stůj!
-
-

(současná tvorba)