na další stranu
Zdeněk Lebl
Ticho a spol.
Nevyjdi
vítr ohledává sukně
gróf
neviditelný seladon
šimráček víbůh z prostořeka
(že si už taky nedáš pokoj starej)
naschvál tu dávnou písničku:
Dolů se střechy lží a s prápory a s listím
lítačky vašich těl nemají kliku
Vám věčným začátečníkům je potmě čísti
zprostředka stydkou heraldiku
— k čertu nevycházej
venku je hotová sibérie
aniž bys monotónní dvířka...
dřív dokaváde nepřibouchne sám luft
Hlídej se nezalít voskovku
Inu
je to jediný živý parafin
z pohledu čtyřpokojového magacínu
a tancuj
tancuj překrúcaj
když Vesuv přání dští vařící a oblé
až k sešmajdání náhlých bagančat
na účet tohohle milostného paso doble
Jejdánku vítr když si vzpomene
hejhula jeden špinhauznická móře i s chlupama
na dvě půlky báseň
než von se ukodrcá —
vzpomeneš
jak holub jedno rekomando a dva roztoče:
Okamžitě se vrať jsi-li celý
tu bábovku mám pořád ještě v troubě
budu ti dělat halí belí
(Dělá to čtvrt kila pšenice)
Zatímco míjejíce neón AIR KOTĚHULKY
někde tam kde splachovaly perly hokyně
uvidět kterak ve vitríně hloupý Honza
dva kroky od žaludku moderního JUMBO JET
a hubu otevřenou
šak naty buchty co jich v uzlíčku
mává mává jakési Dorotce naposled
bláhový Lufthonza
Neboť i tvé rty jsou trochu do větru
ale proč domovní znamení Proč ta —
Jako U tří štěnic
U rozčtvrceného Maura — Prosím
Ale zač je nám zatěžko vyvěsit sérce na trám
to z bohatýho kovu a s nápisem U maminky
U brášky Jaroslava
U nemocné Vilmy ze druhého štoku —
Bude nám zajisté steré odpuštěno
jakož i my odpustíme sterým
vyhazov z kolíbky
těsné punčocháče
latríny veliké jejichž sláva hvězd se...
Honáci pod penzí už nás ženou
v saloony vzdělání na tuplovanej sen
o kariérách mezků volantu
poetů námezdních
ministrů obrazotvornosti drsných pejsánků
přičemž i na Sněhurku jdeme jako stádo
i pilně pod škamnou škrábem stokrát tajný trest:
Miluju Zeithamelovou z béčka
umí švabacha
a šetří na nového tátu
Určitě něco hezkého jí o přestávce napáchá
Direktně uzmou tomu dítěti ten tahák života
— Jednou bude rádo
Avšak si stačí takhle koncem srpna
na třpytky Vozejků a na příčestí trpná
napřaženi ústy v gestech nestálí
narychlo přivyklí té malé násobilce
říct
A miluješ mě vůbec —
Vím já
Kde jsme to přestali —
Až nám do žákovský
příslušný žalobníček perem:
Soustavně si nedává pozor
též tahá spolužačku laňku za rozum
pije z flašky
koleduje si devět let o kvartýr
Ona bere prášky
Některé volenky jsou kách
a ženy točí s klíny
jak s větrnými mlýny
Kichot na lukách
Milovat na dálku je odžít nalačno
co s řády zlatých rozkroků No né —
Taková outěž se jeví zázračnou
To je hned
utrousit nemanželskou kaňku
A ještě vloni vzorná písemka
Vloni
Máte to za pět
milostivá
já zapotřebí abych na těch dveřích čet:
Inventůra za účelem spočítání dětí
Já nic to větříček
Už nebudu jiná
Nehty jsou milý taky rohovina
Pomoz mi zabalit ten čínský servis
Honáci přísahání už mě ženou
to bude ródeo
Přísahám na holý příbytek já tě ....
To jsou nervy —
Ženo...
Ten servis
Podle porcelánu se orientujou jen sloni
Zbytečně
divoké maskáro a rděnku
vypadne z ní po způsobu starých tramvají
na co jste si to vlastně hráli
coby vlčí děcka
s tančíky uhýbání
s raketkami na planetu DOMOV
odkud je návratu za padesát světelných let
(nemáte-li ovšem vybité akumulátory)
než vás krásně vylupá strýček čas o bohabojné holi
dietní šrajtofle
že vyzeráte jak outlocitnej Hamlet
a postel namouduši není klinika
a kocour protiva se z voddanosti za vás počne holit
— žijete Semle Támle
nic
ric pic otazník
Tak proto vám vždycky doma nechávali biskupa —
Byl jednou jeden Seriál
hrdinů plnej kýbl
stržená trolej noci na otočku cit
dílců co kalhot v kasárenském chlévě
spuštěných na půl žerdi
v pižmový buzerantský flirt
Co ale žádnej nenatočí:
Údolí nepřestajné moči
— podloubí proti Masaryčce
kde se pásci nerdí
ztotožnit s tváří ulice svou neposednou řiť
My atomizovaní
sedneme mouše na klep
že frnknout ze špeku je nejlíp tehdá
když padá naše nepřejsinic hvězda
kerou jsme si uvázali na krk pohlavím
střemhlav do vepře
Neřkuli skočíme si parkúr náhody
a notně napřaženi k odchylce
zaženem žízeň žnečí
— v knižní úpravě: lyrik ji vysvlík
epik přefik
Ani náhodou ten strach nevzepřem
nač tutlat pekelnické příhovory
— sviť atomíčku sviť
Dím ti nevycházej
když sýčci se pobratřují s plačkami
a svícny
item poletují
o bulky ksichtovní pozurážené pěsti
a každá volnoběžka už má v merku plot
o smyčkách stádních ani nemluvě
Neboť
Na čaj je nošeno od studně v ochraně
šmankotné proplatí zubatá stará rašple
potrhlé rekordy trénují orálně
démanty nocí svých morálně zašlé
Co lepším
náramným jeví se to mlází panelákové
kde kryta před sliby
objímána jen svými pihami
obšťastňována kouřem
a s kruhy pod očima volnou cvičí
Leč —
kry stěn tak příkře v sobě tají
krasiny slov jež odmítají
to vyplašené tříštěničí
Bude nám nastojte steré odmítnuto
osud má někdy děsnou povahu
Jak si tak ortodoxní nemodlenci
svisle naříkaj
tichopád hodin nezná rozmnožení ručiček
a děti
v údolí našich těl zabloudí na hříbkách
Tak dobří v samosběru padlých zkoníme
čas kdy se vyplácejí živé dividendy
(není-li jen to co si kdo umane —)
zapřeme v sobě úředního šimla
(co není v pytli je dozajista
v primerně makrobiotickém obroku)
To je za to víš
jak jsme si úzkostlivě hráli
s kosočtverečnými minerály
A tos mně slíbil
že s mnou zatočíš
Jakýpak hodnověrný smrádky —
Nuž přenes jsem si kozla ze zahrádky
na bioplýnky ze smeťáku paměti
Též dík tomu vousu co ho u krku
vyžužláme vitamínek proroků
aneb vyzunknem ten šláftruňk rodné češtiny
Když nejde o život
jde o (viz káleti)
Hle
široširý švédský stůl
S algebrou pod víčky
s ešusem nemastňácky
— už první panák nám odebere vzorek únavy
vyprahlé na troud kont
si nás dobírají dvacky
a prvočísla jako prvoptáci
švitoří zaprodanou dišputaci
Kdože tu z Nesmetany churaví —
Koukej nevycházet
za humny klonují zlé tchýně
rudolfinští Vlaši
cpouce se cmundí pizzou
(Potulný pomni — jen pomyslet na svetr
už cloumá rounem)
— prát na čtyřicet
myslet na sto
platit tisíckou
Sečteno: ženštiny veskrz bosorovné
Jakás útěcha
když mraky ďasí
k ničemu tam v nebi nejdou zařadit
jako když se nebi kousne spojka či co
Čas nepráví
a zednahledí
náhlení
Kdož nepohněván máš krif na svým místě
a šacuňk nadějí ti do kožíšku vrost
— až na ultimo vyčesané houně
to je co nám schází k zvířeti
a ryzí duryšárna poDemlela svět
přejdi po tichu jak po lávce
a rovně
Arciť k plameni —
Tááák
A nebudem to pitvat brouku
když povětřím si lítaj šutry z neviny
a knoty naší fantazie zháší
než bradavkami prořeknutá noc
noc přídelka davajka No problem
Po malých měsíčkách
přichází Měsíc v ráži
šest pětatřicítka to hlásí
no ale nemá šajna
— totě noc chryzantemná
oudy předotklá
ofěru ze safírových drobných lží
na voltář srdce neustráží
Samota obrostlá jíním strachu
mohla by vyprávět
— venkoncem zatne-li dům tipec
fešným figurám
a pravačka se rozkomíhá rozšafnými tiky
— sakrblé
pod sarkofágem touhy sólo na...
dík Pornobylu Nikdy s Nikým
co do pyžama polonah
už si Ho dobírají osvícení červy
jak fábory v tom funerálním flirtu
strkají mu za předkožku myrtu
A láska na výsostech
Posraná
Blíž pláněti hřích notně zraje
Podám mu prs a on by hned celou vulvu
— sakrblé
nemám než co si bohapustě urvu
až z kýhos vyletuje bílá
kytovat pánubohu vlivné okénko
v němž jsme mu vypadli z paměti
i z ráje
Hnedle nevycházej
za humny si měsíc upravuje žlutou šlajfku
— tu korzem do korzetu stars
(a jen to mě hrozitánsky baží
že už tu za pár miliard let taky nebudou)
a v týdle roztoužený galaxii
kde ticho jest tichým klíčem úst
a naše slova Šperhák sám
že hlomozníci humbukáři huráci
utrpí nevýslovnou nudu
Probůh vostaň doma né
Po Mléčné Měsíc na lunochodu jezdí enduro
Jářku všechna stání ke mně
pro jeden kolosální půlvteřinný hek
kdy poskytnu jí nezávazné sémě
— a zatím Dole pihy létají
a zuří půst vlastních myšlenek
Na šalmaj pomsty trapně hudu
s válečkem v ruce:
Nějak už to spolu doklepem
než drobátko i chcípnem
A ty
stár která stárneš každým cípem
budeš mi dělat Holly — woodoo
Čertví ta naše doba — to je kóča
z nemastny nesladovny dar
ký není radno otevírat
ačto náš profil je Nedejsův a Snažin
má se k nám tak
že se div neulísá
hráběmi od peněz chycená na hruškách
vulgo studánka kterážto
jak špatně vypletená raketa
neodráží
až s námi koketuje víra
Katuška
a přední tamádukáty Kecálista
jenž v nevěstinci propad kulisám
Když nevyjdeš
v činžovní eufórii
aby měl život spád
prav ábr fábr domine
zavolej ztráty do houfu
a tuž se
Co jiného je cudnost protažená komínem
než mladý pán jenž mastí ferbla dospívání
a vyžívá se zhlouple na služce
Ten osud v úplňku
má pod petlicí
praštěnej všema pastma
čpí
když po skalinách srdce teče ti
hymnus Jejího Veličenstva pečeti
Jen do vlastních drápů
Zadnice — inu — nemusí být marný piedestal
pro hrdinu který nedosáh
Nám prádelny nám stinné ubikace
— už chápu
že to ne sen
leč naše vypečené štace
vím
V očích v tom ústí pláče
kde tají kách i kór
máš malý hnědý vláček
a semafor
Můžu-li prosit — nevycházej
v souvrati slov se odbývá delfíní čas
a každá hláska podemílá tiché IQ
ostatně z pohledu vesmírného červa
jenž vycouval z háčku
a ponechal jej prutto náhodě
lidi neberou
— vímť já
Tě rozum neošálí
když v odpověď štosuješ svou řeč v tykve
a řízné akordy
— panejó
kdejaký kyj
v chrámu neslíbený
v té Venušině huti
cos milostného kutí
a rozpálený tuhne nevěrou
Nevyjdeš — vyjdeš
zůstaň si kde nejsi
zahlí za rohy slibů jsou šlejfíři
Tu z toho gauče mi nenápadně uhni
jsem Svatá Zmýlená
jsem artézskou studní —
Ostatně z pohledu vesmírného červa
vímť já že bych z těch zelinářek serval
ten prostopášný pel
jímž nesiří
Jde krajem slunce chřtán
hltaje nebe v nadhlavníku
a každá druhá smrt nám do živůtku strká provaz
akorát jedna ještě nit
Já jsem tu nová —
To neva — až po vás
...bych vám moh povyprávět
jak vaše družky vyžilé
natruc uhranuté všednosti
se skočným trauemaršem na rtech...
A pak — tisíce děkovných kopií
I prostý vítr by chtěl mít hit
tak škemrá
a jéje
a šimrá notně v podolku
Ať visím — je to od Buchlova
Chmm —
Tož mám-li ztratit slovo za svou maličkost
teda holenku
až o candrbálu ticha
spustí tu svoji ozubenou volenku
a dočista až na morek šahna
očima hlíny už budu z toho venku
účastrník co nemá gebír na vrácenku
zkrátka až provedou ten životně důležitý krematest
show Kolumbár
nu — aspoň ztratím usoplený pohled do blba
Dělej si se mnou co chceš
třebas i na pancharta zadělej
Jak se mnou šijou všichni andělé
vyžahnuv elixír let středních
mé třetí JÁ si myslí na Volšana
Von holt
svět není sklenička
co jí vobrátíš dnem vzhůru
— nikdo tě jak máma nehýčká
a přinejlepším tlačíš můru
jak věčný kominík v Zanešené Lhotě
Číhni se z okna
v plné pohlavní vynášejí „čísi“ věneček
Krucifix měla panenské plány
něco jako střídat představy
hle lánem tělesna kobylky klušou
a ona ne a nehlesna
Tak tomu se říká vzrůšo
Až jeden léčitel snů jenž má na to glejta
odmávne formuli ještě z dob Herakleita:
Nevstoupíš dvakrát do téže blány —
Když opřeš oči o nebe
máš v očích vláček uděláček
Fakt nevím jak to říct
— no prostě nevycházej
jdou po nás sešmajdané touhy fráze
sběrači flíčků v záprsí
a meritorně vzato...
v musgráfkách nadějí přetiše bouchly saze
No a ne —
A to máš pěkně za to
že i pod mikroskopem tmy
čteš moje myšlenky
Víš mám neotřesitelnou víru
v oslíka
To už tu gáži radši prohul
Na groček úsměvu
přijď osedlané ráno
bastarda krůpějí sám noční můrák povil
Neber mi srdce
to je na zálohu
Beztak to celé prásknu Pegasovi
Zas budem spolu v první brázdě
a první ruchadélkem do zubů...
— a srdcešípný monogram než ztrouchní
U tebe teplíčko
chlév hadr
teplo že by sněhuláka nevyhnal
Za tvými humny se odjištěné urá pahrbí
— ba i těch nářků
Jářku mít bůra
zaflastroval bych ten otvor na drby
A budu-li štasten tak
že nepoberu
zavolám: Nosič —
I vejde pavouk zum befehl
ale vědí
nejdřív se tomu musejí vychytat mouchy
Ale my pořád
— zkapalněné strázně
ryjem do sebe jak Durer v popartu
jednostoličná dvojčata
dosud ve zkumavkách
připoutaná k sobě kanylou
genovou meluzínkou počatá
sčuchlá na párty husí kůže s tichem tich
z rezultu rodinného referenda
namoutě an se cvalí Ferda z roztoku
do něhož pozdravpámbu hrozitánsky kých
Neřekni že spolu nechodíme do Pohádkovic
ale vždycky nás překvapí
nějaký ten Džek Sešívač
sedmi hlavami neurotizovaný drak
ba i podvraťák s rodokmenem
pedofilní bába s perníčky
I jest nám absolvovat navykací kůru
ach můj porsche
nedej nám zacvakati
ale veď nás blinkru svit
takticky klaksonátou
aneb Vzhůru
Něco nás tlačí v zátylku
že by uhrančivý pazourek —
A té furtciferné žiletkovitosti
že by se z toho jeden oholil
Nesuďme naději
když zbývá první stání
jaksi down flaškyplně mrouce
že nutně potřebujem nejmíň cokoli
i kdyby to časem... fotky svatební
jež unyle se hlásí k romadůru
Sakriš
jak žabka skáčeš po hladině noci
navlékajíc mi vlhkou oprátku
ty malující čerty na pleť
takže v tom moři černejch plamenů
nejsme než tetovaní argonauti
Já dobrý a ty — Fertig —
Kdo svoje ústa nevymáchá v hlíně
zůstane pro ticho sedmkrát daleký
a nejvíc tě maj “čéče” přečteného
když nabízenou ruku skrčíš v hrst
Jémine
nevejít se druhým do života
je o Vánocích nenajděná bota
— krajánek Čas šteluje zadní vrátka
přibouchnout —
na petlici —
nebo Navěky —
A rokle mezi matracemi
— budem-li planět na lískách
nás za ohanbí nevykráká
A jestli o živočišném tichobraní
dostanem po vejslužce jedno pssst
— to potom i dlouhý život
přijde zkrátka
|
