Pavla Vašíčková

Přijímání

Povislý v tílku
Brala jsem jeho chodidla
prsty i žehličkou
vnášela řád
na pomezí prostoty
(Platila jsem sobectvím
- protože jsem sobecky chtěla)
kde stál obrácený
se zády na čele
mlčenlivý a živý

v ořezané chvíli
se zaoblenými hroty očí
sem tam vážné slovo
- neuvěřitelné klasické
ticho alkoholického čaje
v pokaženém dechu milovaného
omluva těsně zkřížených nohou
i za chůze

Hloubení

Z kovových dolíků slov
nalámané suché jiskry sešívané
v mechanickou bezděčnost mlhy
drásají mraky
kvůli bleskům
bezchutím ostří
cukernatou labuť na omítce

Kloubení

Ubývání ke zlatu
míra k míře
bez míry k bezvůni
levný pantofle vyčpí
ze syntetiky
je trpělivost

Brzy budem kolíbat
svoje Jestli spolu
Chceš být otcem
nebo strýcem

Pamětní

Pavouk na tři
centimetry od fobie
milý v dálce
vedlejšího pokoje
vyděšený ze mě
Celou noc zbláznivěle
řvu ustávám
Pavouk se nepoplašil

Zanášení

Rubej matně poslední
list není dotaz za nehty
mýdlo natlačené
uhlazené vodou
drahou nebo dešťovou

Zeleň klid a noc
zanášejí neřesti
zrazuješ mě odpuštěním
tak - že létám s pavouky
po tvém bolestivém boku

pochyba zůstane rozvařená
v bramboračce - naše všechno
prší z květin
Prosyceni přičichnem
až se to naučíme

* * *

Snubním krokem poslyš
jak vodou v kádi
hádám Boha
scházím solí

rozpuštěnou v pěně Někdejšího
Proč sušák na půdě zahrabaný
a jen dvě šňůry na dvorku
vedle studny pověsit
to všechno vyprané
Vejde se to? Víš to?
Žena ti utíká
Slyšíš nemocné kroky

Kaple

Výška bílého průchodu
pro lidi zvoucí velcí
pod hudbou mimosemodlící
hranolky Potlesk
noc přetrhává
koncert?
na němž Bůh teď vydělává?
aby víra byla žhavá
pro turisty

Kameniny

Míšeniny ticha tu
s tichem tam
dalekým jak Blízkost
nedoslýchavě křičí
neznatelně se pootáčí
k oltáři v černých šatech
co sluší
jak dítěti hlad
jak minulosti budoucnost
smirgluje paty

Poklony

Čistě seškrábnutý strup
z náhodné podobnosti
nezvaného osudu
Krvavé ponouknutí
světla nesvatých nedělí
se klaní
bublající třtině v hrnci
titěrnému množství pro jednoho

My

Stálé ptaní
nasnadě
Ne je
zbytečností milého
jako jakékoli jiné slovo

Soused

Podzim teplé kávy
studený třas hladiny
soused uvolnění
Nepůjde o nic
jestli je to nezdravé

Skrze znamení

Stín za stopou
hybnost ku tmě
kam plášť
a klobouk už dávno
v měňavém hejnu vran

Bůhnice

Jednoho rána
místo budíku
zvonil Bůh

(Zelená hora v dlani
oliva v droxitašce
- víc s sebou
na druhý břeh
nikdo nepotřebuje)

oblíkla jsem se
jako do práce
a jela do Bohnic

* * *

Z polosuché tubičky
těžké nadrolené sny
v čase vstupů jinam
do blaženosti i děsu

Padesát na padesát
holka nevěřící To máš
řekl ze spaní
když jsem spala

* * *

Vír údů
mezi dvěma hasiči
je prezident co se ptá
Existuje svět?
Není to Vůl světa

A zde vdova-zombie
co žádné ze započatých pohlazení
nedokončuje
na plocho
pohyb i nehybnost

* * *

Položivé body slepých postelí
nezachytitelné poletování kotev
              daleko kolem
zaspané interpretace
nelámatelného dřeva
              ošatky s tmavým nákladem

V náruči celého Sisyfa
Ne-dobrovolnost dosahů
nasládle éterického smradu
vzlíná z přikurtovaných zmítanin

Ne zcela obsazené židle

Na červenožluto
aura plotny hýká
a něčí česnekový syn
opečovává astma
vyvětrává hysterii
ze síťovaných očí

z drobtů mandaly
pěstnatě nečekanou silou

Dlažba

Zatloukal cihly do hlíny
rukama hlavou vsazoval

- Zavři oči a otevři pusu…
…pořád se lekáš věštíš -
- Počkej…? Malina!
Kdes ji vzal? -
- Chutná ti? -
- Máš pravdu
vevnitř -

Prostřené poklady

Kulaté desce na podlaze
tepe kamenné srdce
nepravidelného tvaru
neslyšné doušky do uší
Seschlé sršni
pod palandou
trčí hornaté ňadro
fosilně žíhané
tvým uměleckým pohledem

poklek popelem
věštba sadu

Po hmatu

Ze dřeva plátna slámy
prostota staroby
prachové obrazy po hmatu
dávné vlastiplné
kdysi tě potkaly
na červeném sametu
a našly co znaly
Tak si lehni
Ano tu ruce
z živého proutí

Vzácné bílé noci

Jako staré boty
používáme
luny odlesk průsvitný
vidíme skrze čas
sezónní oči vypíchnuty

* * *

Z hrnců křivé
kříže klacků
přihřívané hostiny
poctivých stihomanů
zpovědi na dobře
slyšitelném místě
jak jsem to jen pochopila

Jak jsem tě jen pochopila
klíčí zdání vědomí
klidně rozevřené dlaně
s větrem rovné dělení

* * *

Z kódu strachu vytracena
rýha po tvém nebytí
Kolmo plání
předoraná trhlina
Prostor nenutno zaplnit!
Z nevzdechů nádechy
tvého bytí jinde

* * *

Něco mezi zdmi
- často jen omyl v kazajce -
umělé lesky
prvních světů
posledních pravdivé tmy

(Učím se chodit nočním pokojem
- nejsou v něm vidět strachy
a je možno na něco narazit)

* * *

Mocnář táhnoucího se procesu
rozdírá slova
s devítivlnnou platností
nejistě skotačivých doplňků
nadějí vepřového paušálu
chce tavit ztuhlost
spoluviny že
na meznících
zůstaly pouhé předstupně

Předrájí

Dva turci na kraji bílého plátna
největší čas - v malém prostoru

s upocenými chodidly
pod mrazivými přívaly
z okna střep
napadrť
držáky silných žaludků

Dalším dnům

Fanfáry dechů
plochých pří
výstražné hábity
tkané potratům
plánovaných dojetí

* * *

Nic o chtění
páté ranní
úsměv nadprůhlednosti
sebenepovedenějšího originálu
čajového racka
s vysvlečenou chlebovou
pružností
klubíčka versus teploskelná
připravenost

* * *

Na pevném břehu
hospody sama
- druhý dům
stejného čísla
popisného rituálu kýč
noční můry jenom hříčka

nebožtíky na kafích
vajec plné tlačí rakve
stejného čísla
popisného domova
hospodyně tvého přemýšlení
jak skořápky táhlý hlen
mechový král odvelen
v údolí dnes darmo bdít
hřad kamení tedy
šedá říj