literární časopis založený v roce 1964

Archiv divoké vinice

Jindra Štreit s vnoučkem Danielem

Jindra ze Sovince, věhlasný český fotograf (možná největší) se svojí chotí Agnes odjeli za dcerou Monikou a její rodinou do Portugalska. Kde to je, proboha? Jindra mi poslal fotenku - je na ní se svým Danielem. Je nejšťastnější.
Napsal mi: Za měsíc 2 a půl roku. Mimořádně vnímavý, nic mu neuteče. Rozumí česky a portugalsky, ale zatím mluví spíše jen portugalsky. Intonuje, počítá do deseti. Rád si hraje s míčem, ale i s autíčky. Není problém s jídlem. Od malička středem zájmu, kam přijde. Mezi černými portugalskými dětmi je blonďáček. Jindra

Píše mi Jaroslav Svěcený, jeho dcera Julie je stále krásnější

Milý Ludvíku,
posílám Ti fotografie s Julií. Chystáme natáčení společného CD, připravujeme koncertní turné po USA a také vánoční koncerty pro hudbymilovné příznivce v České republice, na které se samozřejmě moc těšíme. Julie už koncertuje také samostatně, letos například měla jako nejmladší sólistka tohoto ročníku recitál na festivalu Pražské jaro.
Moc Tě zdravím!
Jarda

108. děťátko v babyboxu v Ústí nad Labem!

Je to zdravý novorozený klučík, váží 3 400 gramů, měří 51 cm, pupečník má podvázaný, na sobě má staré dupačky a dostal jméno Josef, referovala mi jednou větou Markétka Svobodová, hlavní sestra Masarykovy nemocnice v Ústí nad Labem. Josef vstoupil dvířky babyboxu do nového života 9. srpna 2014 v 8:08.
Josef je 8. děťátko n. d. (nového děťopočtu), tedy osmé letošní, celkově čtvrté v Ústí nad Labem, letos druhé ústecké po Andrejce, odložené na mé narozeniny – tedy 4. února 2014, Kolik mi to bylo, proboha?! Josef je 43. kluk na 65 odložených holčiček, desáté děťátko nalezené v babyboxu v sobotu, patnácté v srpnu, osmnácté dopolední, tedy mezi osmou ranní a dvanáctou polední, říká moje statistika.
Josífek je pro mne jistým zadostiučiněním po dvou děťátkách z počátku týdne, jež neměla maminky tak seriózní jako klučík ústecký. Zeptal jsem se na pravděpodobnou příčinu jejich smutného osudu svého dávného učitele psychologie a současného přítele prof. PhDr. Milana Nakonečného.
Identifikace psychologické příčinnosti těch dvou strašných činů není
jednoduchá, protože může jít i o celou řadu různých motivů. Formál-
ně je to projev selhání mateřského pudu, který může mít psychickou
příčinu od poporodní psychózy až po vnímání novorozence jako pří-
činy vzniklých nebo očekávaných nesnází nebo symbolu jeho podvě
domě nenáviděného otce.

Ach jo. Lu, babydědek, 602 305 139, www.babybox.cz

Přítel Vláďa Jarý mi poslal vzácnou archiválii

Poetický článek Michala Horáčka s fotografiemi Vojtěcha Písaříka vyšel v Mladém světě v roce 1987. Pramáti plnokrevné rodiny Margaretě se zrovna narodil hřebeček Maryland, jenž proslul spíš mediálně jako kůň dostihové stáje Věry Martinové. Článek se vyznačuje i tím, že Michal Horáček zřejmě nevěděl, kde se moje tehdejší stáj nachází a v textu ji zařadil poblíž Spořilova. Ve skutečnosti jsem tehdy s koňmi žil na Fantově mlýně u Botiče mezi vesnicemi Petrovice a Křeslice. Michale, připomínám, že Pitkovický potok se píše s měkkým "i" po "P". Mladý svět si přečetla tehdy dvanáctiletá Klára Jirásková, zatoužila koně a mě navštívit, což se pro ni stalo osudným - po několika letech se stala mojí zákonitou chotí. Pravda, jenom asi na měsíc.

Jindra Štreit vystavuje!

Místo Tvarůžkové Zuzanky hrál Jan Kroupa řečený Janek.

Očekávaje návrat Tvarůžkové Zuzanky s mámivými kukadly, dočkal jsem se dnes večer na Čt24 hezkého kocourka Jana Kroupy. Vyptávala se ho zase blondýnka, ale třeba se mi konečně zalíbí. Postavičku má určitě lepší než kudrnatá Zuzanka, jenomže nemá ta kukadla. Z Janka vymámila přiznání, že při schůzkách se svými informátory používá cizí auta a ještě je střídá, přesedá v garážích. To vše, aby se ukryl před všudypřítomnou policií. No pozdravpánbů! V jakém systému to žijeme?! Jak telefonuje, to ovšem neprozradil.
L. H.

62. babybox jsem otevřel na záchrance v Kutné Hoře!

Inetrview na ČT24 mě dnes nedisbalancovalo, hosta blondýnky, jež v těchto dnech zabírá místo mé oblíbené kudrnaté a okaté Zuzanky, jsem ani nepoznal, a tak mi nezbývá, než abych se pochlubil, že můj syn Matyáš Hess měl dnes jedenáct let a k narozeninám dostal 62. babybox v Kutné Hoře. Obávám se, že větší radost Matýskovi udělaly rybářské potřeby, které jsem mu na jeho přání daroval. Zřetelně si vzpomínám, že můj dětský prut před šesti desítkami let tvořil dvoumetrový klacek, na němž byl uvázán na kousku vlasce háček. Matýsek má ode dneška na svém rybářském prutu elektronickou kontrolu hlásící, že ryba zabrala.
L. H.

Líbezná Zuzanka s kudrnami dnes nehrála.

Na Čt24 za Zuzanku zaskočila blondýnka a zpovídala Petra Nikolaeva, filmového režiséra, s nímž jsem spolupracoval před sedmnácti roky při vytváření PR filmu Báječná léta pod psa. Chytrá blondýnka strávila s režisérem na obrazovce perných dvacet pět minut a neměla to snadné. Proboha! Jestli ten film o legionářích bude podobný svému režisérovi?!
Pustil jsem koně do stáje a věřte nevěřte, na obrazovce zrovna hrál ministr obrany náčelníka kriminální policie. Šlo mu to skoro tak dobře, jako hraní ministra. Nad filmovými nebožtíky se skláněl stejně profesionálně jako nad nebožtíky z Afganistánu. Jenom sáčko na něm trochu viselo. Asi se na obraně spravil po koblihách. Nebo mu uvolnili z ministerstva financí prostředky na lepšího krejčíka.
L. H.

Zuzanka Tvarůžková - nejkrásnější s Milanem Urbanem!

Mohu-li posoudit, oblékla si kudrnatá Zuzanka na Urbana své nejkrásnější šaty a vlasům umožnila nejkrásnější účes. Ne, nemá Urbana ráda, ale taky ji k smrti nenaprdnul. Poslanec se vyjadřoval snesitelně, pouze nechtěl přiznat dovolenou. Proboha! Oni jej při ní natočili!
L. H.

Proč se koukám na Čt 24? Na Zuzanku Tvarůžkovou nebo na Okamůru?

Včera jsem doporučil ministrům hereckou průpravu a po shlédnutí dnešního Interwiev jistím, že Toníkovi O. by ani ta nepomohla. Zřetelně zneklidnil i vlídnou okatou Zuzanku. Mě potěšil svým sloganem: Nemám rád činy, ale slova! Nevěříte? Pusťte si z archivu!
Ohřál jsem si k večeři párky a sedl si k televizi i po osmé - Chalupáři! Čtyři desítky let zpátky! Všichni mě nadchli - nebožtíci Sovák a Kemr, Větrovec a Menšík, Hlinomaz a Sloup! Potěšili mě i ti dosud žijící - mladičká Hana Maciuchová i Jiří Schmitzer, jenž se v Chalupářích naposledy v životě usmíval. Stovka herců na place a všichni hráli naplno! I ti, kteří byli až úplně vzadu, daleko od kamery, nikdo se neulejval. Představte si, moji milí - přistihl jsem se, že se sám směju.
L. H.

Konec básníků v Čechách a herecká příprava ministrů

Titulek na www.seznam.cz mi přišel výmluvný. I když jsem se vzápětí dočetl, že stejnojmenný film si mohu zdarma pustit dnes večer a až do půlnoci. Ani si nemyslím, že by nastal konec básníků v Čechách. Jenom by se mnozí možná měli zamyslet nad verši, kterými mě zásobují.
Shlédl jsemna Čt24 vystoupení Martina Stropnického v roli ministra obrany. Byl výborný a uvěřil jsem mu, že je skutečně ministrem. Myslím, že přesvědčil i Zuzanu Tvarůžkovou, krásnou tmavovlasou dámu, jež mu při Interwiev na ČT 24 sekundovala. Přípravu ministrů na DAMU, na pódiích divadel a při hraní v televizních seriálech považuju za nezbytnou. Zvláště, když se dívám na nepřesvědčivá vystoupení Stropnického kolegů. Třeba Andrej Babiš! Jaké krásné jméno, jak vymyšlené pro herce, a jak slabé herecké výkony podává.
L. H.

Josef Ladislav Jícha mě pozval do kláštera

Nemohu si pozvání nechat pro sebe, a tak se s vámi, moji milí, podělím. Pozvánku od Jíchy přikládám. Kliknutím si ji zvětšíte.
L. H.

Lesk a bída Michelinských hvězd

Když jsem listoval loňskými Guide Gourmand a Guide Escapade ze série knižních průvodců Le Guide Michelin překvapilo mne, že jsem mezi dobře hodnocenými restauracemi a rychlými občerstveními nenašel nádražní restauraci v Nižboru. A to přesto, že jako jediná na svém nápojovém lístku (nikoliv jídelním lístku, jak je mylně v recenzi uvedeno), nabízí džbán bezinkové domácí limonády. A to za cenu, za kterou nekoupíte ani lístek do multiplexu.
Nápojový lístek je pozoruhodný i z toho důvodu, že hostinským je jistý Hanák. Je totiž známo, že Hanáci, zvláště z mikroregionu v Čechách pod Kosířem, dávají přednost anýzovce před bezinkami. Neobvyklé je i to, že slivovice je na onom lístku nabízena jako destilát, přestože každý Hanák vám potvrdí, že slivovice je lék.
I přes tyto a další divnosti (kupř. u dopravního značení je dodatková tabule „Netankujte, rušíte výhled na krámek“, vyvedena v nepřípustné červené barvě), zdá se mi hodnocení udělené tomuto pohostinství příliš příkré. Vpravo dole na lístku je totiž uvedeno ZAVŘÍT a výmluvný symbol ×

LFN

Hostinský Tomáš Hanák mě pokáral!

Nižbor je místo mých dětských prázdninových pobytů a nostalgicky k němu inklinuju i na stará kolena. Přitahuje mě nádraží, kde jsem o sobotách očekával příjezd svého tatínka na víkend. Jejda! Je tu nová hospoda!
Snědli jsme statečně nakyslou bramborovou polévku za 35 babek a s obavami očekávali hlavní jídlo. Leč opustit nádraží dávného dětství se mi nechtělo.
K našemu stolku přistoupil krásný urostlý hostinský a přísně se mé partnerky zeptal: To je vaše auto?! Ukázal na volkswagen zaparkovaný před restaurací, mě si nevšímaje. Přesto jsem se přiznal. Vy nevidíte zákaz parkování? Bráníte ve výhledu na zámek! Promluvil ke mně moudrým, ale přísným hlasem hostinský Tomáš Hanák. Dělal jsem s ním kdysi rozhovor k jakémusi filmu, a tak jsem jej hned poznal. On mě ne. Nebo si nemohl vzpomenout. Díval se mi upřeně a zblízka do tváře. Přehlédl jsem asi zákaz, přiznal jsem, ač jsem o žádné značce neměl tušení. Nic ve zlém, povídá slavný herec, ale je tu značka zákaz zastavení! S nezdvořilostí, jež mi je vlastní, jsem v rozhovoru nepokračoval. V kvapu jsme dojedli a rychle zaplatili. Odjížděje, vyhýbal jsem se značce zákaz zastavení, kterou si slavný herec a hostinský vytiskl doma na své tiskárně a postavil mi do cesty.
L. H.

Někdo se zbláznil. Kdo to je?

"Není vyloučeno, že teroristé plánovali nebo plánují také útoky na další země a další města včetně České republiky," poznamenal Zeman. "Takže čím intenzivněji se bude bojovat v Afghánistánu, tím nižší je riziko, že budou zasaženi i nevinní civilní čeští občané.“
Za tři dny poté: "Ten vzkaz je stále stejný. Uvědomte si, že v Afghánistánu - a nejenom tam - se bojuje za bezpečnost českých občanů, například za to, aby nám nikdo nevyhodil do povětří ať už Wilsonovo nádraží nebo Nuselský most nebo Václavské náměstí nebo cokoli jiného," prohlásil Zeman.

Slovanský sen o velkém ohonu

Patříte k lidem, kteří mají komplex ze slovanství Čechů? Hrajete si na Kelty či Germány a tvrdíte, že Češi nemají s těmi "primitivními Slovany" nic společného?! Děláte chybu, připravujete se o nárok na hrdost přímo globální! Teď čtu knihu, která mi naopak vysvětlila, že na začátku celé evropské kultury byli Praslované! Napsal ji Antonín Horák, jmenuje se "O Slovanech trochu jinak" a je to práce lingvisty, který na základě podrobné jazykové analýzy (prostřednictví akrofonie) vysvětluje, že například minojské nápisy byly vlastně ve staroslověnštíně. Třeba i řecký název "demokratia" byl podle Horáka převzat a upraven z názvu domácích Praslovanů -původně to byla "damokaračija", doslova "domácí vedení"! Totéž platí o etruských nápisech. (Tam se Horák shoduje s o pár generací starším básníkem Janem Kollárem) Například na etruském falickém oltáři, čtou oba geniální jazykozpytci staroslověnsky "Nevěstin všč u á ouon snja" - Což znamená: "Nevěstin věštec o tak velkém ohonu sní pro svou nevěstu." Kniha vyšla v roce 1991 a zjevně byla - díky době revoluční- neprávem skoro nepovšímnuta. Věřte nebo nevěřte, ale čtěte. Když nic jiného, pobaví vás to.
(ds)

Jindřich Štreit zahájil výstavu v Galerii ve věži Novoměstské radnice

Jindřich Štreit řečený Jindra ze Sovince fotografuje a Pavel Forman fascinovaný jeho fotenkami se snaží je "vylepšit" přemalováním na plátno. Uvidíte na vlastní oči, navštívíte-li výstavu ve věži Novoměstské radnice v Praze 2. Profesor Jindřich Štreit mi dovolil, abych se považoval za jeho žáka a doporučil mi, ať fotografuju akty, že mi to jde. Děkuju, milý Jindro!
L. H.

Píše mi Leopold F. Němec

Vážený pane Hessi.
Když se v srpnu 2010 objevil v lánu obilí nedaleko Skalice nad Svitavou záhadný kruh, byl jsem si jist, že je to vzkaz mé nevěsty odjinud. Vážení vědci to sice přičítali vzdušným proudům a lehkomyslní neznabozi vtipálkům. Ale u jedněch i druhých to určitě povětšinou byli ti, pro které je poezie španělská vesnice. Kdo jiný byl s mimozemskými civilizacemi ve spojení dříve, než básníci. No? Nikdo. O spojení poezie s vesmírem a tamějšími občany se vědělo již před staletími. Dnes o poezii, nota bene o jejích kontaktech dnešní Zemšťané neví zhola nic, nebo ví jen trestuhodně málo, českého ministra zemědělství nevyjímaje. Místo aby si přečetl nějakou básničku, plácá něco o GPS.
Jak jinak si vysvětlit to neuvěřitelné tápání, zmatenost a ko(s)mické odsudky obilní korespondence, než jako katastrofální důsledek zchátralého zájmu o poezii. Já však nejsem jako oni, nelenil jsem a svoji odpověď jsem tenkrát formuloval a odeslal prostřednictvím časopisu Aluze (3/2011), jehož už samotný název vybízel navázat nekonvenční spojení bez účasti státu (České pošty). Text mé odpovědi zněl:

Nevěsta odjinud

Kolik světelných už je to let,
když na Zemi jsme se potkali.
Mé oči zavadily o ty tvé,
vesmírně hluboké.
Já pronesl pár nemotorných vět
a na ruku ti napsal číslo mobilu.
Ale ty nevoláš.
Jen kruhy v lánu obilí,
naléhavé esemesky,
z vesmíru mi posíláš.

Říká se „Dočkej času, jako husa klasu“. Vidíte, a já se dočkal. Úderem prázdnin přišla 27. června 2014 odpověď. V poli u Boskovic lehly klasy nezralého obilí a vytvořily „prý“ záhadný obrazec (viz Novinky.cz). Houby záhadný obrazec, běžná korespondence mezi mnou a jí. Je fakt, že nevěsta se tentokrát rozepsala trochu víc a její odpověď zabírá 6000 metrů čtverečních. Zřejmě to je hlavní důvod dnešního celostátního srazu záhadologů, kteří budou nejen zkoumat mou poetickou korespondenci s Mimozemskem, ale budou po ní šlapat bosýma nohama, válet se po ní a osahávat ji ze všech stran, jako to dělali včera desítky nestydatých zvědavců, když jsem si tam přišel svou esemesku vyzvednout a přečíst. Pravda, vzal jsem s sebou manželku, děti, všechna vnoučata a ještě pár známých, ale jako adresát mám na to, na rozdíl od těch druhých, právo.
Přirozeně, že neorganizovaný tábor lidu, který si tam přišel dobít energii, pšeničný rukopis značně podupal a poválel. Dokonce se tam profesor češtiny z místního gymnázia přel o pravosti rukopisu, ale nechal jsem ho, ať se vypovídá.
Proč tam ale záhadologové mají sraz poněkud přiblble zrovna 2. července, na Světový den UFO, je mi záhadou.
Já samozřejmě na tu esemesku z vesmíru zase odpovím, i když manželka na adresu nevěsty odjinud trochu žárlivě prohodila, abych se z ní neposral. Tentokrát však odpověď pošlu prostřednictvím Divokého vína, protože Aluze se nějak zasekla. Samozřejmě, pokud mi jako poštmistr dáte, pane Hessi, svolení.
To ale není důvod, proč Vám vlastně píšu. Chtěl jsem Vám popřát hezké prázdniny, a aby nebylo moc sucho. Nesvědčí to lidem, koním, ani korespondenci.
Srdečně zdraví Leopold F. Němec
=

Napsal mi Vladimír Stibor

Milý pane Lu,
právě vychází almanach šedesáti pěti českých básníků Pastýři noci. Křest se uskuteční v pátek 11. července 2014 od 17 hod, v Galerii Portheimka, Praha 5 - Smíchov. Můžete-li vložit do aktualit, mnohokrát děkuji. Váš Vladimír Stibor

Jindra Štreit a Pavel Forman zvou na výstavu!

Na vernisáži budu i já, moji milí, pokud byste třeba potřebovali nějaké peníze..?
Ludvík Hess