literární časopis založený v roce 1964

Archiv divoké vinice

Divoké víno v Malostranské besedě 4. 11. v 19,30!

Básníky publikující v Divokém víně už padesát let představí Jaroslav Holoubek.

Dušan Spáčil a Eva Nováková zvou - erotika v literatuře!

Klára Klose zve na výstavu!

TRODAT-MEGAFLEX babybox nové generace v Mladé Boleslavi!

Ve čtvrtek 9. října jsme slavnostně otevřeli babybox nové generace v Klaudiánově nemocnici v Mladé Boleslavi. Zaměnil první bedýnku na děti, jež tu sloužila od 1. května 2008 a pomohla vstoupit do nového života třem děťátkům. Proč se jmenuje TRODAT-MEGAFLEX babybox? Jejím hlavním dárcem je společnost MEGAFLEX, s. r. o. www.megaflex.cz , jež je jediným distributorem exkluzivních razítek TRODAT v zemi české, kde bez razítka nepodniknete ANI RÁNU! Šéf společnosti Ing. Milan Boehm a jeho dcera Tereza se věnují charitě soustavně a programově. Děkuju! Od Milana Bohma jsem dostal tři nová razítka. Jedno z nich jsem podle literárního a filmového vzoru chtěl hned vyzkoušet. Podařilo se mi to jen zčásti.
L. H.

Alice Horáčková napsala knihu o Vladimíře Čerepkové. V knize možná padne i jméno Ludvík Hess

Vladimíra Čerepková. Beatnická femme fatale
Alice Horáčková
Básnířka Vladimíra Čerepková (1946-2013) byla v šedesátých letech pražskou legendou.
První biografie nejautentičtější české beatnice popisuje její příběh netradiční formou:
vzpomínky pamětníků si v ní předávají hlas s dokumenty z dětských domovů, pasťáků,
léčeben, soudů a policejních stanic. Obsahuje také řadu dosud nepublikovaných básní
a dopisů. Vzniká tak jakási detektivka života, kde o tom, kdo byla Vladimíra Čerepková
doopravdy, rozhodne sám čtenář.
Matka Vladimíry Čerepkové, původem Ruska, své dceři nikdy neřekla, kdo byl její otec:
jednou ji počal sovětský osvoboditel, jindy statečný inženýr, pak známý herec... Matka
Vladimíru bila a odkládala do dětských domovů a pasťáků. Čerepková z nich unikala
poezií, malováním a sérií pokusů o sebevraždu. Její velký talent rozpoznal básník František
Hrubín a v sedmnácti letech zazářila v pražské vinárně Viola. Jako „český Arthur Rimbaud
v sukních“ tam flámovala s Allenem Ginsbergem, Václavem Havlem i Pavlem Landovským.
Juraj Jakubisko o ní natočil jeden ze svých prvních filmů. Po kapsách nosila své básně a
potkana Artura. Propila posledních pár hodin před otravou plynem s další kometou českého
beatnického nebe, Václavem Hrabětem. Žila nadoraz ze svého talentu a krásy, bez stálého
domova a zaměstnání.
Po sovětské invazi emigrovala do Paříže, ale francouzsky se nikdy nenaučila. Tou dobou
byla občankou Bolivie, kterou však nikdy nenavštívila. Jiné dokumenty si nikdy neopatřila.
Několik let strávila experimentováním s drogami v komuně hippies. Ošetřovala nemocného
spisovatele Jana Čepa a uklízela u Jiřího Koláře, kterému občas připálila košili. Poslední
období svého života strávila po boku muže, který byl o dvacet dva let mladší než ona. O své
minulosti a těžkém dětství téměř nemluvila. Za svého života vydala šest knih poezie, měla
spoustu avantýr a dvě velké lásky.
Když Alice Horáčková zpovídala na jaře roku 2012 básnířku v jejím pařížském bytě, netušila,
že nejdelší rozhovor Vladimíry Čerepkové zůstane také jejím posledním. Na beatnickou
femme fatale v knize vzpomíná dvacítka jejích přátel i nepřátel, milenců i psychiatrů, kolegů
i redaktorů jejích knih... Jsou mezi nimi básnířka Inka Machulková, přítelkyně z dětství Marie
Benetková, scénárista Lubor Dohnal a dlouholetý přítel Pierre Helzel.

Alice Horáčková (1980 v Praze) vystudovala Fakultu sociálních věd UK, deset let psala o literatuře pro deník MF DNES, později se v tomto deníku věnovala rozhovorům. Žila a studovala v Berlíně. Pro Goethe-Institut moderuje rozhovory s německými spisovateli. Biografie Vladimíry Čerepkové je její první kniha.
Křest bude 30. 10. od 19 hodin v kavárně Montmartre v Řetězové ulici 7.

Jindřich Štreit je doctor honoris causa! A zve na výstavu fotografií!

Profesor Jindřich Štreit alias Jindra ze Sovince, největší dokumentární fotograf moravskoslezský a český, byl 2. října jmenován doctorem honoris causa Vysoké školy výtvarných umění v Bratislavě. Stal se tak jediným fotografem v České republice, který je držitelem čestného doktorátu. Reportáž o Jindřichu Štreitovi na ČT! www.ceskatelevize.cz/ivysilani/1097206490-udalosti-v-kulture/214411000121002/obsah/354615-cena-pro-fotografa-sreita Hurá! Gratuluju, milý Jindro!
Ludvík Hess

Autorky Divokého vína – nebožky Jana Černá a Vladimíra Čerepková – se staly středem zájmu mladých publicistek

Počínaje rokem 1990 zcela logicky vynořil se kromě jiných zakázaných, zapomenutých či opomíjených autorů zájem o legendami opředenou Milenu Jesenskou. V pozdějších letech, kdy zájem o Milenu ustoupil do pozadí, vlna zájmu vynesla na povrch problematické texty a životní příběh její mnohem rozevlátější, poněkud šilhající dcery Honzy Krejcarové – Jany Černé.

Po smrti české básnířky v Paříži Vladimíry Čerepkové (srpen 2013) se nyní dostává do popředí namísto předchozích dvou žen i tato femme fatale, beatnická básnířka šedesátých let.

Shodou okolností v tomto týdnu dostaly se mi do rukou dva články.
Tím prvním je text o Janě Černé od mladičké polské bohemistky Anny Militz „Naděje jako vzduch“ /LISTY/ a druhým text o Vladimíře Čerepkové od Alice Horáčkové „Fascinující příběh první české beatnice“ (Magazín Dnes).

Ačkoliv Krejcarová se narodila r. 1928 Čerepková o osmnáct let později (1946) jistým způsobem je spojuje podobný úděl dětí odložených do dětských domovů (Krejcarová tam své děti odkládala, zatímco Čerepková v domovech často pobývala), na svou dobu bohémský způsob života i jistá proměnlivost diskutabilní kvality básní.
Ponechme však tyto autorky a jejich životní peripetie stranou.

Obdivuhodné je, s jakým zájmem a intenzitou k tématu Černé i Čerepkové přistoupily obě publicistky. Zatím co Militz dosud zveřejnila jen některé neznámé dopisy Černé a i nadále se zabývá jejím životopisem, Horáčková o Čerepkové již vydala i biografii.

S jistou ironickou nadsázkou, zajímaly by mě však důvody, proč se tyto ženy, tedy Militz i Horáčková tak intenzivně věnují oběma básnířkám? Předpokládám, že to není zapříčiněno nějakou vlastní frustrací literární ba dokonce životní. Že by snad jistý druh obsese?

Bohumil Hrabal v jednom svém textu z roku 1950 napsal: „Madam…proč se tak rdíte pro obsah celá, když na cukr berete si kleštičky, ale penis dáváte si do úst?“.
A tak mě s úsměvem napadá pravý opak – autorky životopisů se rozhodně nijak nerdí, ale naopak doma žijí velmi spořádaným životem, na hony vzdáleným excesů obou beatnických básnířek v bytečkách jako rozkošných cukřenkách, s milujícím přítelem či manželem v pantoflíčkách s vyšívanými koťátky. Na klávesnici počítače dopsat poslední prohřešky, umýt si ruce, proč ten radiátor tak málo hřeje a hupky do měkké postýlky a beatnických snů.
Oh, milé dámy, tož dobrou noc!

Eda Kapras

Divoké víno má padesát let. Co a kam napsali svému časopisu Jiří Žáček, Karel Sýs, Václav Bárta, Jaroslav Holoubek...

Jiří Žáček, Karel Sýs, Václav Bárta, Jaroslav Holoubek, Méla Machálek, Ludvík Hess, Petr Cincibuch a fotograf Pavel Hudec Ahasver oslavili padesát let ode dne, kdy vyšlo první číslo jejich časopisu Divoké víno. Zpíval jim Richard Sacher a na kytaru hrál Daniel Krob.

Co napsal na oslavách padesátého výročí Divokého vína Václav Bárta a Jaroslav Holoubek?

Václav Bárta a Jaroslav Holoubek se setkali s Divokým vínem v roce 1965. Vašek jako autor a režisér divadelního souboru Inklemo a Jarda jako student filozofie přišel z Ch
otěboře do Prahy.

Šéfredaktor Ludvík Hess se opičí po legendární filmové scéně.

Použil razítko vyrobené v MEGAFLEX, s. r. o., a darované majitelem společnosti Ing. Milanem Boehmem. Protože dostal razítka tři, orazítkoval tři dívky.

Pavel Hudec Ahasver nic nenapsal, je totiž fotograf.

Povšimněte si, že šéfredaktorovi na lysé hlavě vyrašil bujný skalp. Na další fotografii už ale neměl vlasy k dispozici.

Jindřich Štreit - doctor honoris causa! Nevíte, kam ty holky utíkají?

Každá chce být první gratulantkou Jindry Štreita. Dnes má totiž narozeniny. Je bez jednoho dne o pět měsíců starší než já, a tak si snadno spočítáte, kolik mu je. Na počest svých narozenin bude mít v čísle 73 Divokého vína celou galerii fotografií. Ať žije Jindra ze Sovince! Hurá!
L. H.

V Nemocnici v Kamenici našli na záchodě odložené děťátko!

Sestra Mirka Grigová našla dnes, v úterý 26. srpna 2014, na záchodě Nemocnice Kamenice odložené děťátko. Primář Čestmír Mázl a dětská lékařka Běla Valšíková na první pohled konstatovali, že chlapeček, vážící skoro čtyři kila, je zdravý. Jeho stáří odhadli na několik hodin. Jako zkušený otec si ovšem troufnu říct, že klučíkovi jsou nejméně čtyři měsíce.
Vzápětí přivezla záchranka do Nemocnice Kamenice krvácející ženu. Primáři Mázlovi bylo jasné, že krvácí po porodu. Nešťastná maminka se mu přiznala, že děťátko odložila na záchod v nemocnici ona sama. Důvodem je její sociální a psychická situace. I přes svůj zoufalý stav se zajímala o zdraví svého chlapečka. Primář Mázl jí uvěřil, nález děťátka na záchodě nenahlásil policii. Nešťastnou maminku tak zachránil před stíháním podle §195 trestního zákona, přestože svým činem jeho podstatu naplnila - dítě ohrozila na zdraví i na životě. Mirka Grigová, jeho snoubenka, mu to trpce vyčetla: Mohla přece chlapečka odložit do babyboxu, který v nemocnici máme!
Rychle jsem se podíval na seznam babyboxů a ujistil jsem se, že v Kamenici skutečně babybox je. Otvíral jsem ho osobně s Mázlem a s doktorkou Suchou v květnu roku 2009.
Za pár minut jsem nevěřil svým hluchým uším, když jsem slyšel, že si převlečen za operního režiséra beru za ženu vrchní sestru Babetu Trefnou. Tvůrci Ordinace v růžové zahradě pouze spletli mé jméno a uvedli mě jako Alberta Hesse. Hlavně že mě napsali se dvěma "s", to je nejdůležitější.
Děkuju TV Nova, že velkou část dnešního bijáku věnovala problematice babyboxů, a že jsem se opět po šesti letech vrátil na obrazovku. Méně mě těší, že jsem se opět oženil. Proboha! Po kolikáté už?
Ludvík Hess

Objevil jsem pramen Rokytky!

49°58´19.27´´N 14°41´37.31´´E
To jsou souřadnice místa, jež jsem určil jako pramen Rokytky. Nepramení tedy u Tehovce, jak se dosud mylně uvádělo!! Říčka mě provází celým mým životem. V dětství jsem si na jejím dolním toku po Zámečkem v Libni hrál na četníky a lupy, v letech 1962 až 1965 jsem ji nejméně dvakrát denně překonával po prvním betonovém mostě v Čechách, spěchaje ze svého bydliště v domě číslo 11 v Novákových ulici po třídě Rudé armády do libeňského gymnázia, abych tu nabyl vědomosti, jež mi v budoucnu umožní chovat se jako dospělý. Říčka Rokytka protéká v horním toku zahradou u mého domu v Hájku. Z katastrální mapy jsem zjistil, že jsem dokonce vlastníkem její části. Nevěříte..? Určitě alespoň dna Rokytky, protože voda v ní proudící je asi v majetku či správě Povodí Vltavy. Rokytka protéká taky kolem Hloubětínského zámečku, kde jsem před devíti roky zřídil první babybox. Vypravil jsem se už několikrát hledat prameny Rokytky, leč po každé jsem našel jiný... Dnes jsem našel ten pravý! Rokytka vytéká z malého rybníčku vedle obce Tehov u Říčan. Hledal jsem pečlivě a našel přítok rybníčku. Zmáčel jsem si nohy a nakonec celého člověka v bahně nad rybníčkem, až jsem po několika stech metrech našel poslední stopy vlhkosti skrývající se mezi dvěma žulovými balvany. Tam je pramen Rokytky!
L. H.

ZAKLADATELÉ DIVOKÉHO VÍNA SE PODÍVALI DO HROBU

Méla Machálek, můj spolužák z gymnázia Na Zámečku v Libni a spoluzakladatel Divokého vína, mi nabídl návštěvu HROBU. Měsíc před 19. zářím 2014, kdy před padesáti roky vyšlo první číslo, je nejvyšší čas seznámit se s prostředím.
L. H.

Zprávy Městské policie v Brně. Tak se tvoří, mladí Básníci!

slzy
v jejích očích
se objevily kvůli tomu
že má prý soudem
zakázaný pobyt
v Brně
pětadvacetiletý muž
bude správnímu orgánu vysvětlovat
návštěvu skákacího hradu
na vrcholku Parnasu
stojí muž
a hrozí
sebevraždou
z telefonu oznámil
mužský hlas
svůj vlastní
útěk
z brněnské
psychiatrické léčebny

zcela bez dozoru
se v neděli odpoledne
přesouvali Brnem
tři koně

poříční jednotka pomohla
bezradnému muži
dostat z přehrady
na břeh
hokejové branky
i lavičku
do restaurace vstoupila zákaznice
která si nebrala
servítky
ukázal kde se
pohřební urna
přesně nacházela
ta byla ve vodě
asi metr od břehu
a po jejím obvodu
byl text
moje milá babička
po třetí hodině ranní
obdrželi strážníci oznámení
že se v ulici Křižíkova prochází
po vozovce
ovce
Zdroj použitý samozvaným šéfredaktorem: www.facebook.com/mestskapoezie

Dnešní novinky.cz (s komentářem) poslal Leopold F. Němec

Mladého kytaristu srazil rychlík. Policie pátrá po jeho totožnosti.
(Proslýchá se, že to byl rychlík Českých drah)

Průvod gayů a leseb v Praze chrání stovky policistů.
(Zbytek ohrožených policistů již včera bezpečně opustil Prahu).

Babiš chystá líheň politiků. Fungovat začne už v září.
(Na vejcích bude pro jistotu Babiš sedět sám)

Nizozemec vrátil Izraeli medaili za záchranu židovského dítěte.
(I mezi Holanďany jsou poctiví nálezci)

Svoboda z ODS vytáhl do boje proti porodům doma.
(Mělo ho napadnout, že to sám nezvládne)

Řidička jela na červenou. Měla neskonalou radost, že ji chytil policista.
(Kdyby ji chytil manžel, dostala by přes hubu)

LFN

Tvarůžková Zuzanka se na Zemana neusmála.

Zuzanka má nezaměnitelný úsměv, kterým často končí svůj slovní projev či otázku. Na prezidenta jej v Interview Čt24 nepoužila. Čistě konstatuji. Prezident se nepokusil Zuzanku urazit. Proč ne?
L. H.

Tvarůžková Zuzanka oslavila svůj dnešní svátek!

V interview ČT24 zpovídala jakéhosi ministra české vlády, jehož dialektu jsem příliš nerozuměl. Všiml jsem si, že mu po Zuzančiných otázkách zřetelně povadla druhá i třetí brada. Zuzanka je statečná dáma, neodolal jsem a poslal jí zdravici prostřednictvím sms. Lh

Jindra Štreit s vnoučkem Danielem

Jindra ze Sovince, věhlasný český fotograf (možná největší) se svojí chotí Agnes odjeli za dcerou Monikou a její rodinou do Portugalska. Kde to je, proboha? Jindra mi poslal fotenku - je na ní se svým Danielem. Je nejšťastnější.
Napsal mi: Za měsíc 2 a půl roku. Mimořádně vnímavý, nic mu neuteče. Rozumí česky a portugalsky, ale zatím mluví spíše jen portugalsky. Intonuje, počítá do deseti. Rád si hraje s míčem, ale i s autíčky. Není problém s jídlem. Od malička středem zájmu, kam přijde. Mezi černými portugalskými dětmi je blonďáček. Jindra