literární časopis založený v roce 1964

Marcela Zengrová

Vlaštovčí hnízda

ohýnek Marie
byla panna
ohýnek Marie
rozviklaná
ohýnek Marie
chová ptáče
ohýnek Marie
tiše pláče

večer se svezl po veřejích
tamboři přešli
temný hvozd
ohýnek Marie
rty se chvějí
ve dveřích civí
vlčí host

Marie od jezer
Marie od tisů
Marie s očima
barev jaspisu

Marie ohýnek
šedolistá
Marie povije
antikrista

Ten Orten nebyl pro mě

Kdyby na noc
zůstala všechna knihkupectví otevřená
prvním zákazníkem by bylo malé štěně
řeklo by:
zabalte mi něco od kosti
Sofie ještě spí
a do Jiřího daleko

to by potom
ráno na rohu ulice
ukrajinskému dělníkovi
od sbíječky vykvetla růže

Ve jménu swingového klíče

byla to velkorysá nabídka
prý:
madam
chtěl bych udělat průřez vaší tvorbou
od a až kamsi ke kotníkům
jsem mistr improvizace

bývá mi jazzno o sobotách

Safety matches

vracím se lásko zimám
a na stole z palisandrového dřeva
vyryt je obrys oleandru
to bratr mráz
mi vsunul spaní pod víčka

děvčátko říkal
maličká
v ulici Za plynárnou

míval jsem obchod se sirkami...

A hořeli i jiní mužové u mých cest

jednou se ohlédnu do hovězích let
na Myjavě už koňům odestlali
a od časného jitra
k jihu se stáčí korouhev

přiložit husle k bradě
nabodnout léta na smyčec
pod okny teče řeka vína

večer mě uspal sedmým pádem

Uspávanka

Kam se večer slunce ztrácí?
A kam chodí spinkat ptáci?

Kam jde slunce
Jdou i ptáčků hejna
Postýlka je pro vás stejná

Měkká jako plyš
Otočíš se
A už spíš

duben (haiku)

zařvalo jaro
a v místních soláriích
je sleva sluncí

Jak jsem chtěla psáti o koních a vymklo se mi to z tužtičky

nad Plesem hříbat mávnu holí
zadřená tříska
do soukolí
v hodinách prázdný byt
zůstal po kukačce

jsem tu dnes sama
pláču svlačce

jsem tu dnes sama
snídám vola
nad hlavou bledne
gloriola

není tu nikdo

kdo podá sůl

jenom já sama

a stydne vůl

Janinka (intermezzo)

Sedum krůt sem měla první rok, vyprávěla mi. Zabila sem je a oškubala. Devět krůt sem měla druhej rok, zabila sem je a oškubala. Všecko sem se musela naučit, holka. Zabiju slepici, kohouta, hlavu jim useknu, peří oškubu. Když umřel muž, tři dny sem seděla na zahradě a brečela. Pak sem volala tátovi. Táto, musíte mně pomoct, já nevim jak se pohřeb zařizuje a ty věci kolem. Táto, přijeďte. Moc hezkej pohřeb měl, děti sem oblíkla do černýho, sebe taky, novou kabelku na to sem si koupila. Ty nevíš co je život, já kozy pásla ve dvaceti a na zábavu utíkala do vedlejší vesnice. Jako muž byl hodnej, ale někdy mě i bil. Jinak o víkendu sem nemusela nic dělat. Děti dělaly všecko. Muž řikal: Mámo ty seď, voni ať dělaj. Ty si vodpočiň. Moc nemocnej byl, rakovina žaludku, holka, celej se nafouknul, ale k doktorovi nešel. Vodvezli ho na poslední chvíli. Z vokna sem chtěla skočit na tom áru. Říkali, neblázněte, tři děti máte. Co by si počaly. Dneska je mi dobře, docela. I přítele sem měla, ale nepomohl mi s uhlím, když ho přivezli. Tak sem ho do háje poslala. Co s ním? To je vo ničem. Akorát ty děti mi moc nepomáhaj. Nádobí nemejou. Tak se vždycky naštvu a vyházím ho z vokna, na koleje. Domek mám po manželovi, nádražní. Žije se nám dobře. Do práce bych chodit nemusela, ale co doma? Podívej, začíná bejt pěkně venku. Mrkev zaseju.

Já peču bez vajec, paní

do rytmu popelářských vozů
vyběhli první ranní psi
důchodcům přes plkavé rty
je sleva v Lidlu
a nájmy čím dál dražší
tu z přízemí jste znala?
mívala muškáty jedna báseň
tak ta už mezi námi není
půl roku
asi

rozhovor navléci na pletací dráty
stížnosti na vládu
a na počasí

recepty na bércové vředy

bez názvu

v mé krajině
ranhojičům odzvonilo
dávno tomu
jen hořkost v lomech
ta tu zbyla

na cestě tělo ptačí

i jeho
cosi v letu utvrdilo

neseme hrdost
v stisku sanic
a smrt
je slovo do pranice

po putykách se jím
smýká

květen

někdo ten čas objevil
někoho šlehl přes lýtka
jak první ostrá tráva

kdosi májku vyzdobil
a venku jemně

poplakává

říjen

ještě ne
ještě zelená se ratolest
to na rtech z trnek cosi zbylo
a jejich víno
pijem´na bolest

ó

zakýval hlavou
a světa břich
přišel málem o Obejla...

ó vy Vyškrundálci
mléko žití je vám cizé?!
a ty vize do daleka...
nevyleká nic už kráááčlověka
ve svém hnízdě
oddán jízdě
na tom břichu
můj ty Bychu!

ze všech koled
vajec ze dna
zbyla jedna...

převelice porvali se
Vyškrundálci a ti druzí...

dodnes vám to mléko mrzí...

bez názvu

tak se rozprostřela
na rovinách
tma pnoucího bezútěšna
jako by ji po večerech
sušil bůh

tolik nyvo

po mně tér
a nedůtklivo

bolest v kříži

a má víra
v koutě u uhláku
sama sobě

čechrá vlasy

Jiný klaun

je večer s čajem
v ulicích víří splíny
a výkřik pod lampou
proťal vzduch

jak dítě dýchám do tabule skla
maluji prstem beznosého
jehož tvář promluvila:
dnešní představení zahraje jen pro vás
un grand artiste fort comme la mort...

Stará biletářka

měla tvář odstínu šedi
po kapsách bonbóny v celofánu
od filmových týdeníků
zaprášené brýle

a co se naplakala
před plátny
ještě před tím
než vypustila

pávy do noci

Mé soukromé Tokio

když jsem tě uviděla poprvé
měl jsi v očích léto
a já si řekla:
bože
tomuhle chlapovi bych povila i jednovaječná trojčata
a každé z nich
by mělo na levém rameni znaménko
podobající se mapce Tokia
kde v divadle kabuki
při představení naše děti
shovívavě sledují napjatá očekávání rodičů
a já s jehlicí ve světlých vlasech
tak trochu schýlená k tvému rameni
rozpačitě prstem kreslím
lotosový květ

tobě na předloktí

Vesnice co byly a už nejsou

ve jménu plavuní
pod obočím Páně
slza
na kostelní věži
stály rafije

dnes bývá ticho
v zpustlém sadu
a na rybníce
rybí břich

mám v ústech
hrušku olovnatou
chce se mi spáchat

polní pych

A v erbu kohouta

otloukej se píšťaličko
chytili peří do tenat
na dřevo vytekla zlá krev

v kuchyni statná hospodyně
měřívá vodu na rakev

v kohoutí stopě
řetízek barvy rudé
vrací se zemi granáty

pod kusem dřeva dubového
hřebínek leží

podťatý

...a pak ho pustím po vodě (haiku)

skládám si leknín
léto je origami
tisíckrát zohýbané

Dávné stonání

zas rarášek tu sedí u postelí
tak blízko je nám tma

a maminky děti horečnaté
balívají si do plátna

Hořely kopretiny

hořely kopretiny
telecí léta
ach!
panenství
na márách

a slané
dásně

z nebe pršel
hrách

třepím třásně

Noční báseň

u starých vrat
kde se v noci světlo láme
vezmu za klepadlo
v tlamě lví

a počkám
jestli otevře mi
verš

vrabčí

od rána vrabčáci pod okny
křičí to své:
non je ne regrette rien!

vstávám s nimi

Kapitáne

noc mužů
v tříslech slábne
na povel
neochabne
žádný stěžeň

přežeň ta slova
přes mou mysl
a o nesmysl
se mnou při

a při tom
slova předej
vzdechům
co ženu
ve mně
tak jemně
v podpalubí

skryla

Hladolet

nebude lepší nic

za oknem kapky z plískanic

zpívaly svoje árie

zas zima do mě zaryje

svým drápem - přetne rýmy

naprší mi

mám v bocích touhu

v očích led

Hladolet máčím

do koled`

Překlad

Marie Luise Kaschnitz

Tritte des Herbstes

Du lieber Herbst
Das Laub
Noch heiß vom Sommer
Und leuchtet feurig
Dann im Wind
Die feinen
Knöchernen Tritte
Zweigauf
Zweigab.

Mysl podzimu

milovaný podzime
to listí je ještě horké od léta
a jasně hřeje
potom vánek
jemně ovine zkostnatělou mysl

nahoře ve větvích
ramena oddělí

Koláže

Asixena	Divokých husí let	I vepřík je rozptýlen, setká-li se s motýlem	Kozorožka	Koláž 6
Ocel 4	Koláž 7	Snídaně na vidličku	Žena v křesle

Galerie obsahuje celkem 9 obrázků.

Divokých husí let

(současná tvorba)