literární časopis založený v roce 1964

Vladimír Merta

Fotografie

obr. 1

obr. 2

Galerie obsahuje celkem 2 obrázky.

* * *

(publikováno v Divokém víně 4 / 1970)

Z Verneovky

Zapomenutý přístav uprostřed zálivu
porostlého fialovým bodláčím
Cítím chuť nebezpečí plavby
a v zamlžené dálce hledám pruh chlapecké země
ke kterému jsem ve snách roky
a ve vzpomínkách týdny
směřoval

Odliv snímá z přístavu tíhu vody

měsíc a slunce neznatelnými pohyby
nutí moře k pětizměně převalování
Hejna ryb zápolí se zvířeným proudem
v ústí hráze

Noc

ubývá hvězdami jako velký hrací strojek
naditá rybami odmítá spolknout skrojek
a leží jako když nežije
Po hlíně inkoust rozlije
a sny má bezesné nebo ani ty ne

Stmívá se sama nebo musí?
nadělá z oblohy špinavé kusy
a tmu ve tmě zabije
Nejsou tam vůbec v té noci dvě?
Ta co je vidět tu druhou ukryje

Může být líbezná a studit dechem
může být ospalá a vonět mechem
sama se může v té velké tmě ztratit
K ránu utíká hodiny zkrátit
aby se dětem nepletly sny

Proutěná noc je košík plný jahod
přikrytý svrchu sukničkou z náhod
chytá si slzy do hvězdných sítí
tiše je spolyká a pomalu svítí

Ve dne je pobledlá a do svíček skane
co jí kdo závidí to se mu stane
Slunce a tma jsou spojeny nití
kdo z nich je na nebi hřeje a svítí

Dělnický karneval

Modré bandasky
Nedojedená houska na oranžovém stole
odhozená dvojice třešní
ukradený meloun a nalezený karamel
Den umírá zalitý úsměvy přecházejících dětí
zatímco dělníci večeří lámaný chléb

Saténa papndeklová

má první láska
odmítá vyzout se z dětského údivu

hřebíková při polibku
ubíhá a křičí TIŠE

polívková růže žádná není
krajkoví a kámen nejde zhudebnit
nebudu nahá

odvádím svou pozornost
do setmělého kouta zahrady
(staženými žaluziemi tráva žárlí)
z dlouhé chvíle vymáhám letitá slova

Lakomec!
zvolila koupání nad koupání a natrhané třešně
Dny stojí na hraně
týdny padají
a roky leží

(publikováno v Divokém víně 6 / 1970)