Karel Benetka

Jaroslav

Mám takový zvyk
vždycky občas si z někoho
vystřelit.

Tentokrát jsem se rozhodl,
že si vystřelím ze svého
bývalého přítele Jaroslava.
Posadil jsem ho na křeslo
a pevně svázal.
Pak jsem mu provrtal
hlavou otvor,
zasahující přibližně
až do středu hrudníku.
Vzniklý otvor jsem naplnil
do poloviny střelným
prachem a doplnil
sekaným olovem.

Pak jsem si z Jaroslava
vystřelil.

Jen tak. Bez míření.

(publikováno v Divokém víně 2 / 1970)