Kateřina Lírová

***

Růžový sen sníš, má milá,
růžový sen je příliš hladký
a nezištnou dírou ve švu
padají ven
 a tvoří slzu,
pukavé nenasytné kapky.

Praskla ti stuha nad hlavou,
plesových šatů málo je ti,
přejímáš úlohu váhavou
a čas ti letí, letí…

Na sladkou polevu lepí se štěstí
a bílé paže slunce hnědnou,
kdo snídá lásku v borůvkách,
najde ji jenom jednou.

S pudřenkou v zubech
chodí život.
Napřáhneš ruku - zrůžoví,
napřáhneš druhou - uhodí tě,
jak jsou ti lidé bláhoví.

Z pod brýlí žab ti rodí svět
a hraje dlouhou harmonikou,
napjaté struny chladí hned,
pak věnec vrásek naposled
zabrání očím pohnout klikou.

(publikováno v Divokém víně 3 / 1970)