na další stranu
Jiří Němec
... (milostivá) ...
občas jsi měla myší tlapky
pak jsem sjížděl po jejich maličkejch ploškách
a dokonale ti rozuměl
potom jsme utíkali po prostornejch nádražích
a hladili se na semaforech
obdivoval jsem když tvá kůže potáhla telegrafní tyč
A zajímavým zápěstím ukazovala mista kde cítí rozkoš
pak jsme zkapalněli ... nebo co?
a objevovali se v lesní fontáně
bylo v tom hodně poesie
ale ty ryby co nás proplouvaly
nic moc ...
a slunce občas bralo tvý prsy
nebo jinou část těla
a proto jsme někdy tuhle agonii prožili
jako pára „ve skalách“
na pěkně ironický ploše s rozhledem
... (ticho v Týnském chrámě) ...
někdo odešel
ticho ...
ale stále slyším jeho kroky
a taky svoje kroky
- třebaže sedím –
slyším tramvaj
prosím jízdenky
pak vystupuji
courám se mezi lidma
tlačím se na ně
občas se schovávám do jejich teplejch důlků
a čichám...
právě mě někdo proklel
protože jsem se mu stočil na břichu do klubíčka
chtěl jsem totiž vychutnat včerejší varhanní koncert z Jakuba
ale myslím že to je dobře
když si do mě teď párkrát pomalinku kopne
- vždyť dovedu vychutnat i vztek –
a tak se modlím...
vidím přeci – dva – mezi jejichž rty bych chtěl být
a taky ten fialovej akt
co mi ráno něco nesrozumitelně šeptal
pak se protáh a šel vařit kafe
šel se umýt
šel se smát ... nebo co?
teď zase někdo přichází
slyším jak mi tluče srdce
a představuji si
„jak jdu ven a tam najdu všechno v nejlepším pořádku“
... (pohozený parte) ...
všechny barva měly divoké hrany
a mně napadly ještě jiné písně
když jsem tenkrát nemoh sehnat kus papíru
válelo se tam starý parte
civělo na mě jako tvoje tvář
ano tvoje tvář jednou na Karláku
sypaná sněhem
a taky kostel sv. Marka kde jsi poprvé zjistila
že Ježíš není připíchlý za krk
a Bůh že netrestá polibky před oltáři...
určitě byl Advent
protože celou Prahu potáhla fialová
tří ožralých večerů – dní
ze kterých prýštila noc s tebou
dlouhá stejně jako ten mokrej sníh
v jakým jsme se očišťovali
po zajímavé ranní rumové dávce
pak přijíždělo tisíce smutnejch aut
do kterých jsme sedali s nějakými lidmi
přátelé
viděl jsem je vypařovat se
a v nové hospodě dostávali tvar šmouhy
která nejprve zachází s vidličkou
a pak se rozzáří...
ale tak jsme vypadali všichni
a parte to vědělo
začalo vyprávět o obludné filosofii před smrtí
která pobíhá na nohách nějakého velikého potratu
a zpívá si mým hlasem
zpívá si tvým hlasem
a já ho viděl trčet ve svých opilých očích na hajzlu
jako skřeta
nebo skupinku nekrofilů kteří si čistí zuby
když parte vříská 1. 12. někdo umřel
|
