na další stranu
Josef Jaroš
Sprcha
(opil se ve V.)
Ty směšné vlasy, co je sprcha má!
Ta mrcha sprcha mezi nohama mě lechtá.
K smrti bych se uchechtal.
Mokvá láska,
teče úsměv řek,
tok vlasů rozpuštěných pastýřek.
Tak tokám.
Byl to smutný flám.
Vždyť přítel sotva zemřel v pánu.
Sprcha, mokrá kurvička,
mě pobláznila k ránu.
Zavrní
Počkej, až to děvče zasne.
Vedle ležíš, ve tmě žasneš, co vše máš.
Tamburaš si v tobě buší,
ušlý přešlým, dřeš rým z hlavy,
abys šeptal. Ona dýchá.
Jak je tichá, jak ti věří,
jak má ruku, až jí změříš
vlasy, rysy na polštáři,
utlum tamburaše, plaše
polibkama zahrň ji.
Zavrní.
Malá cigareta
To je vám ale zajímavé!
Já před trafikou slyším harfy hrát,
stavět z tónů topol a z jeho
vrchu vyhnat drát,
který sebou hází ve větru a blýská
a mizí, když vítr utichá.
země ji tichá mandle hořká.
Uplyne minuta, vypukne bouřka.
Kabinet
Pískle ve skle,
biologický kabinet,
paní učitelka přijde hned.
Zápasí s vedrem, malá
jako písmo v tiráži,
Imrichovi na Sněžce cedry vyráží,
žáby se snad rodí z bahna,
ale tyhle děti zplodil žhavý vích.
Vlnobití vzniká pod natáčkou,
pták je zauzlení větru ve větvích.
|
