na další stranu
Hana Janíčková
Milý pane Hessi, posílám Vám svůj fotografický příběh.
První fotoaparát jsem si koupila asi před 15 lety, abych se zabavila, když jsem jela jako doprovod s manželem na týdenní fotografickou dílnu. Byl to malý kompakt, který fotil úplně sám a měl tlačítko zapnout/vypnout a spoušť. Našla jsem tam nový svět, barevný, monochromatický, černobílý, někdy temný, někdy s přepaly, někdy překvapivý, originální, plný emocí, zábavný, dojemný, někdy ne zas až tak povedený.
Od té doby ve svém volném čase fotím a snažím se pro sebe kousek toho světa zachytit. Ráda fotím věci, které vlastně nejsou na první pohled hezké, ale foťák to z nich vytáhne.
Baví mě fotit nalezená zátiší, staré továrny, opuštěná místa, městskou krajinu, neobvyklé struktury a nacházet pomocí kamery někdy netušené vztahy mezi věcmi. Obdivuji černobílou fotografii, ale do mých fotek se pořád cpe nějaká barva. V poslední době se mi do fotek dostávají i lidé, a z toho mám velkou radost.
To je asi tak všechno, pane Hessi. Přála bych si, aby Vás i čtenáře Divokého vína moje fotky potěšily.
Přeji Vám hezké dny a pevné zdraví
Vaše Hanka Janíčková
FOTOGRAFIE
obr. 1 |
obr. 2 |
obr. 3 |
obr. 4 |
obr. 5 |
obr. 6 |
obr. 7 |
obr. 8 |
obr. 9 |
obr. 10 |
Galerie obsahuje celkem 30 obrázků.
1-10 11-20 21-30
Když si prohlížím kterékoli fotografie, snažím se představit si autora a přemýšlím, jaký je to asi člověk, jaké má asi vlastnosti, co jej zajímá.
Výsledek mi mnohé odhalí. Je to odraz jeho povahových vlastností, jeho duše.
Dr. Hana Janíčková se s námi dělí o tři volné soubory. I když miluje černobílou fotografii, zde dala přednost barvě. Sama je překvapena tím, kolik jí nachází kolem sebe v detailech, v plochách, v zátiších. Jsou to nalezené, imaginárně malované obrazy, jsou to veliké barevné plochy. Jestliže se ponoříme do vnímání okolí, uvědomíme si, že jsme obklopeni abstraktním uměním. První soubor navazuje na druhý, kdy to již nejsou jen dvojrozměrné plochy, ale trojrozměrná zátiší, která bezděčně vytvořil člověk pracující se dřevem, kovem či jinými materiály. Jsou to abstraktní konceptuální objekty, sochy na stavbách a jiných pracovištích. Stačilo by je zvětšit a informelní výstava je na světě.
Třetím souborem jsou fotografie, které v nás evokují k zamyšlení, k meditaci. Dokonale vyvážené pohledy na vodní hladinu přehrady. Fotografie jsou zbaveny jakýchkoli detailů. Jsou to jen čisté minimalistické plochy. Zvou nás do hlubin samoty, do hlubin přemýšlení o sobě, kdy po dramatickém životě přichází ztišení a ponor do vlastního nitra.
Co mne prozradily fotografie paní doktorky? Je osobností, která vnímá svět ve všech rovinách. Dokáže být racionální, kdy se musí rozhodovat a rychle reagovat, ale je to také osobnost plná citu a pochopení pro slabosti života. Vnímá svět se všemi radostmi, ale i strastmi. Dokáže je řešit s noblesou sobě vlastní. Je krásným člověkem, s moudrostí a pochopením pro druhé. A taková je i její tvorba.
prof. Mgr. Jindřich Štreit, Dr. h. c.
|
