na další stranu
Jiří Andrle
FOTOKNIHA
obr. 51 |
obr. 52 |
obr. 53 |
obr. 54 |
obr. 55 |
obr. 56 |
obr. 57 |
obr. 58 |
obr. 59 |
obr. 60 |
Galerie obsahuje celkem 62 obrázků.
1-10 11-20 21-30 31-40 41-50 51-60 61-62
JAK TO VLASTNĚ BYLO...?
Rok před maturitou na SVVŠ jsem dospěl k rozhodnutí, že ze všech tvůrčích procesů
je pro mě nejzajímavější fotografování se všemi doprovodnými činnostmi. V rámci hesla urob si sám jsem zakoupil zvětšovák, leštičku, potřebnou chemii a dvě knihy o technice fotografování. Táta dokumentoval rodinný život vybaven foťáčkem Welta
a expoz. Wiemarlux, takže s tímhle vybavením jsem začínal. Welta má nespřažený hledáček s objektivem Tessar, musí se odhadnout střed záběru. Mám ji na polici jako památku.
Z prvního venku naexponovaného filmu je fotka ležící dětské dvojice na trávníku, to bylo na prostranství za už dávno zbouraným kinem Vesna ve Strašnicích.
Nebyl jsem spokojený s technickou úrovní svých pokusů a pořídil si v bazaru zrcadlovku na svitkový film Yashicu D. Ta je výborná na statické záběry, já ale tíhnul k akčnímu reportážnímu focení, tak jsem ji zaměnil za Exu500. A snil o foťácích ve výloze Tuzexu.
Pro moji maturitu moje rozhodnutí tedy určitě nebylo dobře načasované, četné slepé uličky mého chemicko-technologického vývoje zabraly většinu mé mozkové kapacity. Třeba vztah clona/čas mi dal dost zabrat.
Na jaře 1969 se na gymplu objevili zástupci CKM (Cestovní kancelář mladých) a nabízeli zprostředkování prázdninových brigád na Západě, hlavně sběr jahod. Lákala mě Anglie a tam se mi taky podařilo vycestovat - do mezinárodního studentského campu
u Birminghamu na strojní česání chmelu. Jako čerstvý majitel řidičáku jsem po chmelnici projížděl traktorem a svážel štoky. Z Anglie je tady jediná fotka, vracel jsem se na konci prázdnin téměř prázdným vlakem, v září zavřeli hranice, nastala tzv. normalizace.
V roce 1970 se v Osace konala světová výstava a otec mého kamaráda Karla tam působil jako kuchař. Nabídl mu zakoupení fotovýbavy a žádal o instrukce. Karel se obrátil na mě a já mu doporučil vysněný Asahi pentax s třema objektivama.
A po necelém roce se mi Karel svěřil se záměrem vše prodat, jelikož ho focení nezaujalo. Vrazil jsem do toho veškeré úspory z brigád, rodiče mě založili a tenhle poklad mám dodnes, jen zoom Sun 75-210mm jsem později prodal.
Prázdninový výlet do Itálie mi pomohl realizovat můj vedoucí Atelieru architektury a scénografie, prof. Josef Svoboda, který podepsal (no on toho podepsal víc) doporučení, na jehož základě jsem získal tehdy nutný devizový příslib a následně výjezdní doložku - že jako jedu studovat historickou architekturu...
Do Ruska jsem se dostal tak, že umprumácká organizace SSM nabídla i nečlenům účast ve skupinové studentské výměně. Neváhal jsem, bez úředně podepsaného pozvání
se tam individuálně člověk běžně nedostal.
A Belgie 1979? Výsledek vytrvalých každoročních žádostí o DP a VD.
Zde publikované fotky jsou ze šuplíku, nikdo o ně v redakcích nestál kromě jediné výjimky: několik jich už v r. 1971 otisklo Divoké víno, tehdy papírově vycházející časopis, na čemž měl zásluhu o pár let starší Ludvík Hess.
Jo a jednu fotku z romské osady u Popradu otiskla švýcarská Camera v čísle věnovaném studentské fototvorbě v r. 1972.
Děkuji synovi Tomášovi za trpělivost při přípravě grafického uspořádání a zpracování. A Vojtovi Písaříkovi za technické úpravy a konzultace před tiskem.
|
