literární časopis založený v roce 1964

Archiv divoké vinice

Václav Jirsa, fotograf a můj přítel, skonal.

Moje vzpomínka je opožděná, protože jsem se o jeho odchodu dozvěděl až dnes. Václav Jirsa (5.11.1938 – 24.9.2024) zemřel ve věku nedožitých 86 let. Jak o něm napsal sporťák Václav Procházka, byl legendou mezi fotografy, nejen těmi sportovními. V mediálním světě se pohyboval více než půl století. Působil nejprve ve Večerní Praze (od roku 1964), později v Právu a dodával fotografie i pro Sport.cz a Novinky.cz, než v roce 2016 obrazně řečeno pověsil fotoaparát na hřebík. Stovkami reportážních fotografií dlouhá desetiletí zachycoval přelomové okamžiky v domácí politice, ale i každodenní život a kulturu. Sportovní arény a dění v nich pro něj ale byly vždy prioritou.
Václav Jirsa je autorem fotografie cválající Margarety s hříbětem, kterou jsem použil na titulní stránce svého webu. Je vyvedena v bronzu na pomníčku umístěném před mým domem. Pod fotografií jsou jména deseti Margaretiných hříbat, která se u mne narodila. Václav byl šťastný, že jeho fotografie je v bronzu a chtěl se na ni přijet podívat.

Divné rozloučení

Básník Jarda Čejka své vtipy dotahuje do detailu, takže i jeho oznámený předčasný pohřeb nezůstal pouhou internetovou anekdotou. Opravdu se to konalo v zaplněné velké obřadni síni ve Strašnicich, opravdu tam byla u rakve fotka s jeho jménem, opravdu v zaplněnem sále nechyběl smuteční řečník! A opravdu se nakonec dostavil nebožtík osobně(viz foto).Takže jsem odcházel s pocitem, že jsem viděl něco hodně divného.
Mou tečku k tomuto happeningu ovšem nepřipravil básník, ale česká podnikavost. V obchůdku před krematoriem jsem totiž zaznamenal neméně bizarni věc jako literátův pohřeb zaživa. Můžete si tam totiž koupit smuteční kytice z lega!Doufám, že jsou určeny dospělým..(viz foto)
(ds) Foto Václav Pecka a ds

Poslední původní bedýnka vyměněna za babybox nové generace a 275. děťátko v Nemocnici Náchod se jmenuje po výrobci babyboxů na počest jeho dnešních šedesátin

Slavnostní otevření babyboxu nové generace v Nemocnici TGM Hodonín jsem úmyslně uspořádal 8. dubna, v den 60. narozenin Zdeňka Juřici, výrobce babyboxů. Zdeňkova manželka Jitka předvedla s naší tradiční panenkou Terezkou, jak vypadá odložení děťátka. Potěšila mě přítomnost brněnské novinářky Práva a Novinek Lenky Horákové alias Chytré Horákyně.

Hlavním dárcem se opakovaně stala Nadace AGROFERT, jejíž ředitelka Zuzana Isabella Tornikidis si sama během působení v diplomatických službách v USA odtud přivezla malou černošskou holčičku, kterou pojmenovala Georgia. Holčičce je dnes 15 let a studuje zpěv na pražské konzervatoři. Dalším významným dárcem se stane město Hodonín, které přislíbilo dar, což osobně potvrdil místostarosta Vojtěch Salajka společně s vlídnou Míšou Klepáčovou. Darem babybox podpořila společnost Linde Gas a já se těším, až některé z odložených děťátek na její počest pojmenuji Linda. Vážím si věrnosti Jany Severinové ze společnosti S:LUKAS, která tradičně podporovala babyboxy i se svým zesnulým manželem. Každý dar pomůže vstoupit do nového života odloženým děťátkům, tak jak se to stalo dnes v 18:45 v Náchodě.

Den se završil zprávou z náchodské nemocnice, kde byl odložen čerstvě narozený chlapeček, kterého jsem na počest dnešních narozenin výrobce babyboxů pojmenoval Zdeněk Juřica. Chlapeček byl velmi pečlivě oblečený, měl dupačky, bodýčko, ponožky, čepičku, byl zabalený v dece a pupečník měl ošetřený tkalounem, jak mi vlídně sdělila vrchní sestra Markéta Strašilová. Váží necelé 4 kilogramy a měří 49 cm. V Náchodě je druhým děťátkem odloženým do babyboxu, letošním pátým a celkově 275.

Prosím Markétu Haasovou a Českou mincovnu, aby malému Zdeňku Juřicovi vyrazila zlatý novorozenecký dukát, jak je již od roku 2020 jejím šlechetným zvykem.

Ať žijí oba Zdeňkové! Ten šedesátiletý, i ten čerstvě narozený!

274. děťátko v babyboxu v Teplicích

Ve středu 2. dubna v dopoledních hodinách byla do teplického babyboxu odložena holčička. Jméno Petra Středová dostala po lékařce, která ji z babyboxu vyzvedla a příjmení po dni, kdy byla odložena. Holčička byla nalezena nahá a špinavá, a tak jí snad babybox pomůže najít cestu k lepšímu životu. V Teplicích babybox funguje od roku 2009 a od té doby do něj bylo odloženo pět děťátek, Milan Neděla, Michal Pondělíček, dvě Bohumíry a dnešní Petra.
Prosím Českou mincovnu, aby pro Petru vyrazila zlatý novorozenecký dukát s číslem 274. Česká mincovna zlatým dukátem obdarovává všechny děti odložené do babyboxu.
V úterý 8. dubna ve 12 hodin slavnostně otevíráme babybox nové generace v Hodoníně. Stane se tak v den šedesátých narozenin výrobce babyboxů Zdeňka Juřici.
Ať žije Petra Středová! Ať žije téměř šedesátiletý Zdeněk Juřica!

Divné rozloučení

Básník Jarda Čejka své vtipy dotahuje do detailu, takže i jeho oznámený předčasný pohřeb nezůstal pouhou internetovou anekdotou. Opravdu se to konalo v zaplněné velké obřadni síni ve Strašnicich, opravdu tam byla u rakve fotka s jeho jménem, opravdu v zaplněnem sále nechyběl smuteční řečník! A opravdu se nakonec dostavil nebožtík osobně(viz foto).Takže jsem odcházel s pocitem, že jsem viděl něco hodně divného.
Mou tečku k tomuto happeningu ovšem nepřipravil básník, ale česká podnikavost. V obchůdku před krematoriem jsem totiž zaznamenal neméně bizarni věc jako literátův pohřeb zaživa. Můžete si tam totiž koupit smuteční kytice z lega!Doufám, že jsou určeny dospělým..(viz foto)
(ds) Foto Václav Pecka a ds

Jaroslav Čejka zve na svůj předčasný pohřeb s překapením

Vážení a milí přátelé,
chci se omluvit těm z Vás, kterých se nějak dotkla pozvánka na můj předčasný pohřeb, nedopatřením odeslaná už před týdnem, krátce před mým odjezdem na několikadenní rybářský výlet na Vysočinu. Ve skutečnosti Vám měla odejít až teď, poté, co jsem se vrátil zdevastovaný po sobotních rybářských závodech.
Jenže jak se vlastně omlouvat a za co? Sice jsem ještě nezemřel, ale už nějakou dobu si připadám jako otec paní Homolkové, kterou hrála Helena Růžičková ve slavném filmu Hogo fogo Homolka. Ten tvrdil, že do švestek nevydrží, ale nikdo mu nevěřil. A on opravdu nevydržel.
O nějakém mém úmrtí však nebyla v odeslaných oznámeních a pozvánkách ani zmínka. Jen o mém předčasném pohřbu a loučení, které se však ve velké obřadní síni pražského Krematoria Strašnice v úterý 1. dubna v 11.00 opravdu uskuteční. O žádný apríl tedy nešlo a nejde! Spíš o happening či mírně absurdní divadlo.
Skutečné důvody svého předčasného pohřbu ovšem prozradím až v krematoriu na závěr obřadu. Pokud jste na mé důvody zvědavi, přijďte! Jste srdečně zváni. A to i na toho ferneta, kterým si můžeme připít ve stejný den ve 12.00 v restauraci Želivárna na náměstí Jana Želivského. Velice rád bych se s Vámi viděl, ale je samozřejmé, že také nikam chodit nemusíte. Není to žádná "mussache", jak říkávala moje sudetská babička.
Zatím Vám tedy děkuji za Vaši shovívavost s bláznivým starcem! Mea culpa, mea maxima culpa!
Ale na případné setkání s Vámi se těší
Váš
Čejkoslovák

273. děťátko bylo odloženo do babyboxu v jihlavské nemocnici.

Je to za patnáct let existence jihlavského babyboxu čtvrté děťátko. Na památku našeho někdejšího úhlavního nepřítele doktora Františka Schneiberga jsem je pojmenoval Franta.
Děťátko bylo odloženo minutu před 22. hodinou a dvě chlapské ruce, které je do babyboxu vložily, Františka nejprve zabalily do červenomodrobílé kostkované deky, jinak byl evidentně nahý. Doktorka Večeřová z neonatologie byla strohá na informace, takže jsem je získal složitými cestami. Skóre holčičky versus chlapečci v babyboxu František pozměnil na 123 : 150.
Prosím Českou mincovnu, aby Františkovi vyrazila dukát s číslem 273, jak to tradičně dělá pro všechny děti z babyboxu.
Ať žije malý cikán František! Romské děti v babyboxu jsou vzácností.

Dušan Spáčil vzpomíná na Jaroslava Čejku

Když si dnes zadáte do internetu "zemřel Jaroslav Čejka", vyskočí Vám řada článků o odchodu jednoho mima a jen jediný maličký( v deníku To ) o tom, že předevčírem zemřel básník, významný člen "sýsovské" generace poetů, Jarda Čejka. Nic proti tanečníkovi a herci Jaroslavu Čejkovi. Ale jednak umřel už před třemi lety, jednak spisovatel Jaroslav Čejka byl mnohem významnější kulturní osobností než "pan slepice". A to i přesto, že v posledních desetiletích obestíralo autora románů jako byli Kulisáci, řady duchaplných sbírek poezie a také třeba velmi úspěšné hry Na kůži se neumírá, ze strany kulturní obce nepřátelské ticho. Je to trochu absurdní. Důvodem tohoto stavu bylo totiž jen to, že se Čejka těsně před revolucí stal vedoucím odboru kultury na ÚV KSČ. Jeho jmenování přitom bylo v předlistopadovém období roku 1989 docela zásadním vítězstvím umírněné kulturní opozice nad normalizátory. Polistopadová kritika mu to však přesto nikdy neodpustila. Naštěstí čtenáři mu zůstali.
Já osobně jsem se s Čejkou seznámil asi před patnácti lety a dělal na mě dojem čestného a milého člověka. Pak jsme ho měli dvakrát i jako hosta našeho pořadu, protože v každém případě byl dobrý spisovatel. RIP Jardo, budeš tu chybět. Jo a připojuji rozhovor, který jsem s tebou před časem vedl pro Reflex. www.reflex.cz/clanek/rozhovory/74566/kontroverzni-spisovatel-jaroslav-cejka-jak-jsem-se-nesesel-s-havlem.html

Ani do vitrin!

Ahoj Ludvíku, moc díky ještě jednou za všechno - posílám ti odpověď z Městské knihovny Praha na můj dotaz, zda by nešla kostelecká výstava o Karlu Sýsovi zopakovat na některé pobočce knihovny v Praze. Ani do vitrin! Je mi z toho strašně smutno, strašně a nejen za něj, ale jak vždy říkal: Jsme v Čechách!!!" Toto bys mohl přidat jako "hořký bonbónek" ještě do březnového čísla.

Dobrý den, paní Frantinová,

prosím, neoslovujte pobočky, ani do vitrin nebudeme výstavu umisťovat.

Děkujeme.

Městská knihovna v Praze

Dušan Spáčil vzpomíná na Jirku Renče

Osiřelá Múzikovice
Před dvěma měsíci mi zavolal bývalý kolega Jirka Renč. Taky novinář. Býval to takový vousatý skřítek , vždy rozesmátý človíček , každého znal, s každým někdy mluvil. Milej chlapík- a v poslední době i docela zajímavý písničkář. Na stará kolena v sobě totiž objevil skrytý talent a tak začal s kamarádem hrát a zpívat pěkné bluesy. Tentokrát jsme se ale sešli - a Jirka vypadal ustaraně. Prý ho přepadla nemoc. Ta nejhorší. Depresi ale prý nepropadá. A chtěl by ještě vydal své písńové texty. Ale spěchá to bohužel hodně. Aby si ještě mohl užít křest knihy. Tak jsme se do toho pustili. Dana Flídrová mu k písničkám nakreslila moc pěkné ilustrace, naše Bondy nakladatelství z toho vytvořilo tiskový podklad.
Jirka si tiskové PDF ještě stačil prohlédnout. Prý se mu to líbilo. Teď už se to tiskne, i tiskárna se pochlapila, za týden to bude venku. Bohužel Jirka to už nepokřtí. Včera umřel.Je mi to líto. Kdo jste ho znali, vzpomeňte na něj. Přikládám jeden Jirkův text a ilustraci od Dany, která je na obálce Jirkovy knížky Múzikovice.
(ds)
Bloudivá
Ztratil jsem se v moři slov a frází
všude kolem je na mě někdo hází
říkají mi jak mám žít a co si mám myslet
jó říkají mi jak mám žít a co si mám myslet
REF: Já chci po svém žít tady na Zemi,
ne každý, kdo bloudí, je ztracený!
Bloudím a hledám svou správnou cestu
možná dělám chyby a nevyhnu se trestu
ale jsou to mé chyby a moje cesta
jó jsou to mé chyby a moje cesta
REF: Já chci po svém žít tady na Zemi…
Pořád někomu radíte a sami si nevíte rady
sám si najdu, co je fajn a co má vady
zůstat sám sebou – to je dneska vzácný
jó zůstat sám sebou – to je dneska vzácný
REF: Já chci po svém žít tady na Zemi…

Sidonie Jiravová, poslední milenka Václava Hraběte (13. 6. 1940 - 5. 3. 1965), mi připomněla 60. výročí básníkovy smrti. Já už jsem vše řekl, a tak to nebudu opakovat.

Srdečně Tě zdravím a věřím, že jsi zdráv, přiměřeně věku, jak to říkají doktoři. Dnes ráno jsem si uvědomila, že je to 60 let, co Vašek zemřel, za tu dobu, jakou cestou jsi šel ty, a kam se vydala já. Přeji Ti krásný slunečný den a těším se na setkání. Sid

Výstava Karel Sýs - Slova, která se nezapomínají

Milý Ludvíku, zítra je zahájena Karlova výstava v Kostelci nad Orlicí ...mám radost, že se povedlo Karla navrátit aspoň takto do rodného města, které mu by zdrojem inspirace po celý život...díky. Eva.

Václav Bárta vydává knížky o zvířátkách

Ahoj, Ludvíčku,
takhle vypadá moje knížka o zvířátkách. Je to osmá v pořadí. Tentokrát je o ptácích. Přečti si hlavně tu o kukačce. Ahoj. Vašek
Kukačka
Přiletěla za mnou kukačka. A sotva přistála, hned spustila: „Slyšela jsem, že rozumíš řeči zvířat. Tak doufám, že mě vyslechneš a pomůžeš mi. Určitě víš, že jsem držitelkou titulu Pták roku. Vysoké ocenění hodnoticí komise zdůvodnila takto: Kukačka těší českou zem nejkrásnějším zvukovým projevem. Nemá kon-ku-ren-ci nejen u ptáků, ale i u dalších volně žijících živočichů. A navíc našla jedinečný způsob, jak uložit své vajíčko do hnízd, zřízených jiným pěvcem. A tím si uchovala možnost dalšího nerušeného zpěvného volání v přírodě. A teď si představ, co se stalo dál. Podobnou soutěž s názvem Zpěvný pták roku se rozhodla vyhlásit OSN. Šlo o soutěž světovou. A já, jako vítěz soutěže domácí, jsem v ní zastupovala naše ptactvo. OSN se rozhodla, že soutěž budou hodnotit porotci ze zemí, kde se zpěvní ptáci příliš nevyskytují. To aby se zamezilo protekci. V té komisi pak seděl jeden porotce z Grónska, další z Islandu, In-do-né-si-e a USA. Snažila jsem se o úspěch, div jsem si hlas nevykukala. Moje volání žádný pták ne-pře-ko-nal. Dlouho to vypadalo, že zase zvítězím. Pak se to ale nějak zvrtlo. Stalo se to v kategorii Přínos dalších aktivit soutěžícího. Ti cizí porotci, neznalí českých poměrů, zpochybnili mou hlavní dovednost. A to, jak dokážu předat své potomky do jiných hnízd k péči novým rodičům. Neocenili můj nápad, za který jiní dostávají státní ceny.“ Kukačka zhluboka vzdychla, polkla naprázdno a zmlkla. A já už jsem věděl, kam svým povídáním míří. Věděla totiž, že mám letitého kamaráda, který je otcem babyboxů. A ten můj kamarád zařídil u některých nemocnic a úřadů taková hnízda, budky pro mrňata, o které se nechtějí jejich mámy starat. Nebo nemůžou. Jako naše kukačka. Jenomže v těch zvláštních hnízdech nejsou ptačí, ale lidská mláďata. „Řekni mu,“ řekla kukačka, „že mu nemám za zlé, že se mého nápadu ujal. Já vím moc dobře, co je kolem takového hnízda lítání. A to se starám o jedno. A on jich má skoro tři stovky.“ Slíbil jsem kukačce, že to vyřídím. A co na to pan Hess? To ještě nevím. Uvidíme.
Máme tady věčné téma,
že kukačka hnízdo nemá.
Dejte bacha na kukačky!
Dát na jejich povídačky
byl by náš svět umačkaný
odrzlými kukačkami.

Milostný kartáč Kateřiny Brožkové

Klínové písmo není rozhodně kniha inspirovaná archeologií. Je to svazeček pulzující současnou vášní. Jsou to básně, ne básničky, milostná poezie místy drsná jak železný kartáč, kterým se odstraňují praskající nátěry.
Ano, asi hlavně díky současným ozvěnám feminismu jsou to dnes v poezii mnohdy právě ženy, které ve vztazích odhalují bolavá místa a drží přitom v ruce bič. Až příliš často mám při čtení jejich výpovědí ale pocit jisté křečovitosti, oné vychlapenosti, která ve filmových thrillerech často mizí tím, že jim jejich miláček zbraň vyrazí z ruky a zase obrátí role. Z veršů Kateřiny Brožkové tenhle pocit nemám. Její drsnost je autentická, tak jako je autentická její láska. Knížku vydal Galen a verše zdařile doplňují obrázky Lenky Kozlíkové.
Dušan Spáčil

V Kostelci nad Orlicí na vás čeká výstava o Karlu Sýsovi

Výstava, kterou iniciovala Eva Frantinová a na které se podílela spolu s paní Šárkou Slezákovou z MÚ Kostelec nad Orlicí, je k vidění v březnu (3. 3. - 28. 3. 2025) v prostorách MÚ Kostelec nad Orlicí. Výstava zachycuje tvorbu i osobní život Karla Sýse.

Eva Frantinová vzpomíná na Ivana Fontanu

Milý Ivane! Asi nejsem jediná, kdo si Tvé básnické jméno Ivan Fontana spojoval s fontánou. V tropickém létě, kdy jsem se utíkala pod mlžítka Prahy, ale i v zimě, kdy jsem obdivovala otužilce u Vltavy - vynořovali se z ledové vody, která z nich kapala na všechny strany a diváci uskakovali stranou. Jméno Fontana jsem obdivovala a nejen to. Psal jsi krásné aforismy i básně, znal jsi cenu zkratky.
Jednou jsme se potkali poblíž stanice metra Můstek a hovořili o vážné hudbě, kterou jsi miloval, hovořili jsme také o cestách Izraelem - to jsem tě přesvědčovala o tom, že lepší než zájezd je cesta na vlastní pěst. Tak zůstaneš v mé paměti spolu s verši, aforismy, i tou pěstí. Na papíře to dá na dvě věty, ale je to mnohem víc. Kapky se zase rozletěly. A ty - na rozdíl od nás hledajících na této zemi i v zimě všelijaká osvěžení, ty už víš přesně kam.
Mojmír Soukup, člen Unie českých spisovatelů, kterého čtenáři znají i z Divokého vína, zemřel 6.2.2025 ve věku 78 let.
Eva Frantinová

Eva a neviditelný Karel

Hned dvě své básnické knížky najednou pokřtila v pražské kavárně U Božího mlýna Eva Frantinová. První se jmenuje Dvouplášťové básně, druhá Zavírací hodina. S básnířkou jsme si povídali mimo jiné o okolnostech jejich vzniku a proto kromě dvacítky hostů jakoby na tomto večírku byl neviditelně přitomen i Karel Sýs, byť ten bohužel fyzicky opustil tento svět už před půl rokem. Kmotrem obou knížek byl básnický kamarád Lubomír Brožek (na snímku hovoří o přednostech Eviných básní), písničky zazpívali hned dva písničkáři - Vladimír Babnič a Radovan Rybák. Akci uváděl Dušan Spáčil.
(ds)

Popřál mi k narozeninám Rostislav Opršal

Zas v roce pětadvacet
úterý čtvrtého, měsíce února.

Je tu po roce
ta stejná štace
zas nejde k Mohamedovi hora
jen já s malým vinšem v košíku.

Jsme holt hory staršího ročníku
proto můj vinš je - všechno nejzdravější.
Zlé věci aspoň slovem ukonejšit
a ty dobré nalít do sklínky
z bonboniéry vybrat si pralinky
vypít a vychutnat co to jde.
A neříkejte mi, že velbloud z Háječku
uchem jehly neprojde!

- - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - --
Všechno nejzdravější. A taky něco štěstí, tak akorát. Na to ostatní prý je Mastercard, já si myslím, že spíš hlava, ruce a lidé okolo. Budiž dáno.

Váš Ro

272. děťátko v babyboxu je holčička Anna, druhá letošní, třetí českolipská

V pátek 10. ledna 18:29 minut vstoupila dvířky babyboxu do nového a snad lepšího života v nemocnici v České Lípě asi dvouměsíční holčička. Podle informací sestřičky Evy Astalusové je zdravá a v pořádku. Skóre holčičky versus chlapečci pozměnila na 123 : 149.
Prosím Českou mincovnu (www.ceskamincovna.cz), aby pro holčičku vyrazila zlatý novorozenecký dukát s číslem 272. Česká mincovna obdarovává zlatým dukátem všechny děti odložené do babyboxu.
Holčičku jsem pojmenoval Anna podle MUDr. Anny Dubayové, která se v těchto dnech dožívá 80ti let a dosud ordinuje.
Ať žije Anna z České Lípy! Ať žije Anna Dubayová z Prahy!

Ludvík Hess přeje hezký nový rok!