literární časopis založený v roce 1964

Archiv divoké vinice

Krištof Kintera vystavuje v Rudolfinu Nervózní stromy!

Synkové Matyáš a Tonda projevili zájem navštívit výstavu v Rudolfinu, a tak mě potěšili, že jsem nemohl odmítnout. Tuše zradu, potvrzenou bezplatným vstupným, zíral jsem na "plastiky" vytvořené z desítek, možná stovek rozbitých elektronických přístrojů, pyramidu z praček a třesoucí se stromy, v jejichž koruně byl zavěšen globus. Mates to všechno vyfotografoval a mně nezbývalo, než abych kluky varoval: Umění to jistě není. Téměř tříměsíční expozici financuje J&T Banka a Nadační fond Avast, a tak je zkusím požádat, jestli by nepřispěli na babybox.
L.H.

Jiřímu Žáčkovi k narozeninám 6. 11. napsal Rostislav Opršal!

Petrův zdar Jiřímu Žáčkovi!


Kdo z básníků
by nechtěl býti Žáčkem
z večerní školy věčně mladých poetů!
Zlaté rybky rýmů
tahat rybářským háčkem
na žížalu lyriky
z rybníka
místo kapra zaseknout
třeba štičí kus sonetu

(Asi tak <---------------------------------------------> hle veliký!)


Gratuluju, milý Ji (tak Jiřího oslovuji)! Lu

Jakub Fišer zve!

Profesor Milan Nakonečný je jediným letošním laureátem Ceny města Tábora!

Milan Nakonečný před dvěma dny získal cenu hejtmanky Jihočeského kraje Zlatá šupina a dnes 28. října mu předal starosta Tábora v sále Střelnice nejvyšší městské vyznamenání Cenu města Tábora. Stalo se to ve stejném místě, kam Milan jako mladíček chodil do tanečních. Cena je za přínos městu a regionu, Milan byl dokonce označen za nejvýznamnější osobnost Tábora! Gratuluju!
L. H.

Profesor Milan Nakonečný obdržel od jihočeské hejtmanky Ivany Stráské vyznamenání Zlatá šupina!

V Alšově galerii zámku Hluboká nad Vltavou se 26. října 2017 konalo slavnostní vyznamenání šesti nejvýznamnějších jihočeských osobností. Mezi vyznamenanými byl prof. PhDr. Milan Nakonečný (85), psycholog, spisovatel, znalec hermetismu a odborník v mnoha dalších profesích. Bylo pro mne velkou ctí, že jsem mohl Milana Nakonečného na slavnostní předání doprovodit a sedět po jeho pravé ruce - být tedy prvním, kdo mu blahopřál.
L.H.

Zdeněk Janas posílá poslední kousek k volbám.

Ještě naposled dobrý den, pane Hessi. Pokud by to šlo použít jako poslední kousek k "volbám", byl bych rád. Má to mít název Století pokroku, ale nedokážu odinstalovat ten původní. Děkuji za vše. Zdeněk Janas Oříšek jménem Česko/ Masaryk je na rozpacích/ Nervózně se drbe na pytlíku/ Papež připravuje encykliku/ Roosevelt zase projev k světu/ A zas vnitřní Mnichov je tu/ Meleme a semeleme/ jako boží mlýny všechno/ Běhny běží po nábřeží/ rozkročené v rozkroku/ vstříc předlohám ctnostných věží/ Holt - století pokroku/

Rostislav Opršal zve!

Galerie Fotografie Louvre Praha 1 nabízí v aukci fotografie Vlastimila Kuly!

Moderní, poválečné a současné umění
Fotografie 20. a 21. století
ONLINE KATALOG je k dispozici na našich webových stránkách www.artkunst.cz/cz/katalog/

Předaukční výstava potrvá od soboty 28. 10. do pátku 3. 11. 2017
denně od 12 do 19 hodin (v sobotu 4. 11. od 10 do 12 hodin)
v prostorách artkunst / galerie, Vojtěšská 11, Praha 1

Aukce se koná v sobotu 4. 11. 2017 od 13:30 hodin
v Galerii Fotografie Louvre, Národní 22, Praha 1

Fotografie Vlastimila Kuly najdete pod položkami 407-410.
L.H.

Karel Sýs zve!

Láska a volby

Letošní předvolební dění má tedy fakt grády. Třeba by mě zajímalo, jak to bylo s tím "nuceným" coming outem Matěje Stropnického ve finále volební kampaně. Posteskl si ten jeho milec, že Matýska málo vídá, jen proto, že je mu moc smutno? Udělali to s Matějem schválně, aby si šplhli u nekonvenčně založených mladých voličů? Nebo toho Daniela Krejčíka podplatila opozice, aby Zeleným naopak sebrala hlasy tradičně zaměřených měšťáků? To bude téma na román(ek)!
(mk)

Milan Kuzica vystavuje v Austrálii!

Dobry den Vazeny pan Hess,
tak daleko letia zpravy o dalsom dietati v krabici.
...Co ma prinutilo, aby som si nasiel chvilu, a prihlasil so za Sydney. Posielam fota z piatku 13:

V pondelok instalujem sochu na vystave:
http://sculpturebythesea.com/bondi-2/exhibiting-artists/
utorok a stredu finisujem / vyladujem
stvrtok zahajenie vystavy
Uroven prac je tu vysokaaaaaa, organizacia absolutne perfektna, ludia fantasticky...
Snazim sa co mi sily a skusenosti dovolia, chvilami vsak premyslam, ze som v tejto spolocnosti absolutnych profesionalov omylom :-(
:-) uz neni cesty spat, musim to zvladnut (-:

Z domu ma Brona silne podporuje a kazdy den mi nieco prida na instagram

@milankuzica

...tiez tam mozete instantne nakukovat, davame i vselico co postretavam v Sydney :-)

Este raz srdecne pozdravujem,
M:-)nK

160. děťátko bylo odloženo do babyboxu v Nemocnice v Krnově!

V pátek 13. října ve 21:05 vrzla dvířka krnovského babyboxu. Vzápětí zde zdravotníci vyjmuli zcela novorozenou holčičku. Byla pečlivě oblečena a zabalena v peřince. V přiloženém vzkazu nešťastná maminka uvedla, že se narodila dnes ve 13:10 a že ji pojmenovala Andrea. Děťátko je na první pohled zdravé.
Za pět let existence babyboxu v Krnově je to druhá odložená holčička. Letos byla Andrea odložena jako 14. děťátko, 160. celkem. Je to 92. holčička versus 68 klučíkům.
Ať žije Andrejka!

Babydědek Lu

O Bezručovi jinak

Rád bych Vás pozval na literární večer, který se uskuteční 12.10. v Sále Boženy Němcové v Památníku národního písemnictví na Strahově. V pořadu, který mám tu čest spolumoderovat, by Vás mohla zaujmout například dosud nevyřešená detektivní kausa : "Napsal Bezručovy verše skutečně poštovní úředník Vladimír Vašek nebo to byl jeho zemřelý kamarád? " Mezi diskutujícími bude řada zajímavých osobností .... mimo jiné i písničkář Jarek Nohavica..
Dušan Spáčil

Podle rozsudku Městského soudu v Praze jsem urazil Jana Miškovského, syna Václava Hraběte!

Městský soud v Praze mě ve středu 27. září odsoudil k zaplacení "zadostiučinění" 25 000 korunek a úhradě části nákladů (přesně jedné pětiny) Janu Miškovskému, jedinému synu Václava Hraběte, který zemřel v roce 1965! Také musím vymazat na www.divokevino.cz svůj článek "Jediný syn básníka Václava Hraběte nosí příjmení Miškovský! Proč?" www.divokevino.cz/9117/archiv_aktualit.php?pg=8A tři stránky dopisu Magdaleny Hrabětové, matky básníka a babičky "Janečka" Miškovského, který na mne podal žalobu u Obvodního soudu pro Prahu 10. Tento soud po dvou letech rozhodl, že žalobu Jana Miškovského na Ludvíka Hesse v plném rozsahu zamítá. Pro ilustraci přikládám první stránku rozsudku.
Senát Městského soudu v Praze s předsedkyní Veronikou Křesťanovou rozsudek změnil v můj neprospěch, aniž by provedl další důkazy. Zkrátka pohled dvou soudců na jednu kauzu je zcela protichůdný.
Teď si vzpomínám - Veronika Křesťanová, dcera mého známého novináře, byla spolužačkou mých dcer na základní škole a samozřejmě jsem ji jako malou holčičku znal. Zdá se, že jedno i druhé mi neprospělo. Podobně jistě ani fakt, že soudkyně byla donedávna advokátkou. Specializovala se na stejný obor jako právní zástupce Miškovského, učila s ním na stejné škole a její jméno figuruje ve stejném společenství jako jméno advokáta Miškovského i jeho koncipience.
Po dvou letech jsem pracně na internetu vyhledal zapadlý článek, který mě bude stát 25 tisícíkorunaček a ještě pár tisícikorunaček k tomu, křížem krážem text přečetl a nenašel nic, co by nebylo pravdou, navíc pravdou všeobecně známou. Dopisy babičky mě znovu po padesáti dvou letech dojaly k slzám, nešťastná stará žena si stěžuje, že po smrti svého syna už nikdy neviděla svého malého vnoučka "Janečka" dříve Hraběte, nyní Miškovského. Příjmení získal po svém nevlastním otci, který jeho maminku Olgu přebral básníkovi Václavu Hraběti, a pak jeho syna osvojil.
Paradoxem zůstává, že jsem byl v 60. letech prvním vydavatelem básní Václava Hraběte a nepochybně jsem přispěl k jeho oblibě u čtenářů. Ke vzpomínce 50. výročí Vaškovy smrti mě inspiroval můj a Václavův společný přítel Jiří Růžička, básníkův spolužák. Po Vaškově smrti mu bývalá básníkova manželka Olga dala všechny rukopisy, Jirka je přepsal na stroji a verze jednotlivých textů upravil do podoby, o níž jen on jako nejbližší Václavův přítel věděl, že ji básník přepsal jako poslední verzi. Vašku a Jirko, děkuju Vám, že jsem mohl básničkám pomoci na svět a literární historii uvedl do objektivního světa. Co je proti tomu 25 tisícikorunaček?!
Ludvík Hess

P. S. Není co tajit, zprávu, že jsem urazil syna básníka, přinesl deník Blesk 30. září 2017. Napadá mě, že v mém případě dostala svoboda slova po desítkách let zase na frak

Staša Fleischmannová Jílovská, přítelkyně Mileny Jesenské.

Navštívil jsem dámu, jež znala a fotografovala všechny - Bretona, Pasternaka i Milenu Jesenskou. Před třemi roky vyšla její kniha Vrstvami, a tak jsem byl na setkání dobře připravený. Staša Fleischamannová (98) pomáhala Milenině dceři Janě Černé alias Honze Krejcarové v její sociální nouzi, v šedesátých letech se snažila vykrmit její syny Jana a Martina.
Schůzku s maminkou mi domluvil její syn Petr Fleischmann, filozof a historik, vlídný a vstřícný muž, jenž mě seznámil i se svou chotí malířkou Galinou www.ggalina.cz. Léta se znám i s druhým synem Staši Michelem Fleischmannem z Evropy 2 a Frekvence 1. Náhle se všechno poskládalo a snad budu mít možnost čtenáře rozsáhleji informovat. Děkuju Staše za milé přijetí.
L. H.

Jaroslav Kučera zve!

Na ulici je Kladno (a chladno)

Někde jsem si zas někde přečetl, že jsme bohatý stát. Ale zároveň jsem našel tuhle statistiku "Celkový počet bezdomovců se nyní odhaduje na 68,5 tisíce osob. Alarmující je množství lidí bezprostředně ohrožených ztrátou bydlení. Podle výzkumu je to bezmála 120 tisíc osob. V ČR podle těchto odhadů tak na ulici žije 6,7 osoby v přepočtu na tisíc obyvatel." Takže přímo na ulici je zhruba jedno Kladno! A v ohrožení je jedna Plzeň! Počet bezdomáčů přitom zdá se roste. Sakra, nemělo by platit, že když bohatne země, měli by bohatnout i lidi?! Vždyť vládnoucí ČSSD to má dokonce jako volební heslo!
P.S. V roce 1991 jsem hodinu žebral na Staroměstském náměstí.(viz foto Lukáše Volka) Teda naštěstí jen pro účely reportáže pro časopis Svět v obrazech. Vyžebral jsem stovku a dvě mandarinky.Dokonce mi jeden kolemjdoucí nabídl pěkné pracovní místo. Pro všechny, co šli kolem, jsem byl zábavná kuriozita, protože žebráci v té době prakticky neexistovali. Ano, tak to bylo, milé děti.
(ds)

Noví nositelé mobelovek

Tajemný pan Mobel, jehož jméno se v zájmu dokonalého efektu sluší vyslovovat s rýmovou nosovkou, 23. září uděloval před
publikem v Slovenském domě v Soukenické ulici své unikátní literární ceny.
Laureátům už devátého ročníku je předal Mobelův objevitel, básník Lojza Marhoul. Všem oceněným blahopřejeme. Tady je výsledková listina:


9. ročník Mobelovy ceny za rok 2016



Mobelova kniha roku: Jarmila Hannah Čermáková za knihu Drsné tresti

Mobelova cena: Karla Erbová za sbírku Na příkrém břehu světa

Zuzana Kuglerová za sbírku Hraj sa so mnou

Jozef Urban za sbírku Život je frajer, ale ja som vačší (uspořádal Ondrej Kalamár)

Mobelův obraz: Dušan Spáčil za sbírku Neználek a Daidalos

Mobelova poklona: Bohumil Ždichynec za knihu Blues pro lidská srdce

Mobelovo uznání: Jana Wienerová za sbírku Krajina pod slovy

Jindřich Tošner za sbírku Místo dotyku

Jindřich Tošner za sbírku Bezpečná vzdálenost

Jaroslav Schnerch za sbírku Vrásky pod kůží

Alena Vávrová za sbírku Sojka z nebe utržená

Lydie Romanská za sbírku Sirka Henriho Bremonda

Ondrej Kalamár za sbírku Vstup na vlastné bezpečie

Petr Švácha za sbírku Prázdniny v hadí kůži

David Růžička za sbírku Principálka

Mobelova pochvala: Marta Urbanová, Jaromír Komorous, Olga Nytrová, Dana Krausová, Mario Hanáček, Milan Poutník, Václav Franc, Libuše Matysíková, Jaroslava Pechová, Věra Kopecká, Gladys.

Pavel Jasanský má 79!

Fotograf, grafik a výtvarník Pavel Jasanský vstoupil do Divokého vína v roce 1965. Do zvětšeného formátu přinesl své fotografie a grafickou úpravu. O rok později mi prodal Aero 18 - kabriolet z roku 1932. Můj první automobil měl 18 koní, dva válce, tři rychlosti a dvě sedadla. Do jeho kufru se stěsnali buď psi, nebo dvě malé osoby.
Pavel Jasanský se zásadním způsobem zasloužil o výtvarný vzhled časopisu a vydaných knížek. Děkuju! Gratuluju!
L. H.

Karel Sýs zve na křest své knihy!