literární časopis založený v roce 1964

Archiv divoké vinice

Lesk a bída Michelinských hvězd

Když jsem listoval loňskými Guide Gourmand a Guide Escapade ze série knižních průvodců Le Guide Michelin překvapilo mne, že jsem mezi dobře hodnocenými restauracemi a rychlými občerstveními nenašel nádražní restauraci v Nižboru. A to přesto, že jako jediná na svém nápojovém lístku (nikoliv jídelním lístku, jak je mylně v recenzi uvedeno), nabízí džbán bezinkové domácí limonády. A to za cenu, za kterou nekoupíte ani lístek do multiplexu.
Nápojový lístek je pozoruhodný i z toho důvodu, že hostinským je jistý Hanák. Je totiž známo, že Hanáci, zvláště z mikroregionu v Čechách pod Kosířem, dávají přednost anýzovce před bezinkami. Neobvyklé je i to, že slivovice je na onom lístku nabízena jako destilát, přestože každý Hanák vám potvrdí, že slivovice je lék.
I přes tyto a další divnosti (kupř. u dopravního značení je dodatková tabule „Netankujte, rušíte výhled na krámek“, vyvedena v nepřípustné červené barvě), zdá se mi hodnocení udělené tomuto pohostinství příliš příkré. Vpravo dole na lístku je totiž uvedeno ZAVŘÍT a výmluvný symbol ×

LFN

Hostinský Tomáš Hanák mě pokáral!

Nižbor je místo mých dětských prázdninových pobytů a nostalgicky k němu inklinuju i na stará kolena. Přitahuje mě nádraží, kde jsem o sobotách očekával příjezd svého tatínka na víkend. Jejda! Je tu nová hospoda!
Snědli jsme statečně nakyslou bramborovou polévku za 35 babek a s obavami očekávali hlavní jídlo. Leč opustit nádraží dávného dětství se mi nechtělo.
K našemu stolku přistoupil krásný urostlý hostinský a přísně se mé partnerky zeptal: To je vaše auto?! Ukázal na volkswagen zaparkovaný před restaurací, mě si nevšímaje. Přesto jsem se přiznal. Vy nevidíte zákaz parkování? Bráníte ve výhledu na zámek! Promluvil ke mně moudrým, ale přísným hlasem hostinský Tomáš Hanák. Dělal jsem s ním kdysi rozhovor k jakémusi filmu, a tak jsem jej hned poznal. On mě ne. Nebo si nemohl vzpomenout. Díval se mi upřeně a zblízka do tváře. Přehlédl jsem asi zákaz, přiznal jsem, ač jsem o žádné značce neměl tušení. Nic ve zlém, povídá slavný herec, ale je tu značka zákaz zastavení! S nezdvořilostí, jež mi je vlastní, jsem v rozhovoru nepokračoval. V kvapu jsme dojedli a rychle zaplatili. Odjížděje, vyhýbal jsem se značce zákaz zastavení, kterou si slavný herec a hostinský vytiskl doma na své tiskárně a postavil mi do cesty.
L. H.

Někdo se zbláznil. Kdo to je?

"Není vyloučeno, že teroristé plánovali nebo plánují také útoky na další země a další města včetně České republiky," poznamenal Zeman. "Takže čím intenzivněji se bude bojovat v Afghánistánu, tím nižší je riziko, že budou zasaženi i nevinní civilní čeští občané.“
Za tři dny poté: "Ten vzkaz je stále stejný. Uvědomte si, že v Afghánistánu - a nejenom tam - se bojuje za bezpečnost českých občanů, například za to, aby nám nikdo nevyhodil do povětří ať už Wilsonovo nádraží nebo Nuselský most nebo Václavské náměstí nebo cokoli jiného," prohlásil Zeman.

Slovanský sen o velkém ohonu

Patříte k lidem, kteří mají komplex ze slovanství Čechů? Hrajete si na Kelty či Germány a tvrdíte, že Češi nemají s těmi "primitivními Slovany" nic společného?! Děláte chybu, připravujete se o nárok na hrdost přímo globální! Teď čtu knihu, která mi naopak vysvětlila, že na začátku celé evropské kultury byli Praslované! Napsal ji Antonín Horák, jmenuje se "O Slovanech trochu jinak" a je to práce lingvisty, který na základě podrobné jazykové analýzy (prostřednictví akrofonie) vysvětluje, že například minojské nápisy byly vlastně ve staroslověnštíně. Třeba i řecký název "demokratia" byl podle Horáka převzat a upraven z názvu domácích Praslovanů -původně to byla "damokaračija", doslova "domácí vedení"! Totéž platí o etruských nápisech. (Tam se Horák shoduje s o pár generací starším básníkem Janem Kollárem) Například na etruském falickém oltáři, čtou oba geniální jazykozpytci staroslověnsky "Nevěstin všč u á ouon snja" - Což znamená: "Nevěstin věštec o tak velkém ohonu sní pro svou nevěstu." Kniha vyšla v roce 1991 a zjevně byla - díky době revoluční- neprávem skoro nepovšímnuta. Věřte nebo nevěřte, ale čtěte. Když nic jiného, pobaví vás to.
(ds)

Jindřich Štreit zahájil výstavu v Galerii ve věži Novoměstské radnice

Jindřich Štreit řečený Jindra ze Sovince fotografuje a Pavel Forman fascinovaný jeho fotenkami se snaží je "vylepšit" přemalováním na plátno. Uvidíte na vlastní oči, navštívíte-li výstavu ve věži Novoměstské radnice v Praze 2. Profesor Jindřich Štreit mi dovolil, abych se považoval za jeho žáka a doporučil mi, ať fotografuju akty, že mi to jde. Děkuju, milý Jindro!
L. H.

Píše mi Leopold F. Němec

Vážený pane Hessi.
Když se v srpnu 2010 objevil v lánu obilí nedaleko Skalice nad Svitavou záhadný kruh, byl jsem si jist, že je to vzkaz mé nevěsty odjinud. Vážení vědci to sice přičítali vzdušným proudům a lehkomyslní neznabozi vtipálkům. Ale u jedněch i druhých to určitě povětšinou byli ti, pro které je poezie španělská vesnice. Kdo jiný byl s mimozemskými civilizacemi ve spojení dříve, než básníci. No? Nikdo. O spojení poezie s vesmírem a tamějšími občany se vědělo již před staletími. Dnes o poezii, nota bene o jejích kontaktech dnešní Zemšťané neví zhola nic, nebo ví jen trestuhodně málo, českého ministra zemědělství nevyjímaje. Místo aby si přečetl nějakou básničku, plácá něco o GPS.
Jak jinak si vysvětlit to neuvěřitelné tápání, zmatenost a ko(s)mické odsudky obilní korespondence, než jako katastrofální důsledek zchátralého zájmu o poezii. Já však nejsem jako oni, nelenil jsem a svoji odpověď jsem tenkrát formuloval a odeslal prostřednictvím časopisu Aluze (3/2011), jehož už samotný název vybízel navázat nekonvenční spojení bez účasti státu (České pošty). Text mé odpovědi zněl:

Nevěsta odjinud

Kolik světelných už je to let,
když na Zemi jsme se potkali.
Mé oči zavadily o ty tvé,
vesmírně hluboké.
Já pronesl pár nemotorných vět
a na ruku ti napsal číslo mobilu.
Ale ty nevoláš.
Jen kruhy v lánu obilí,
naléhavé esemesky,
z vesmíru mi posíláš.

Říká se „Dočkej času, jako husa klasu“. Vidíte, a já se dočkal. Úderem prázdnin přišla 27. června 2014 odpověď. V poli u Boskovic lehly klasy nezralého obilí a vytvořily „prý“ záhadný obrazec (viz Novinky.cz). Houby záhadný obrazec, běžná korespondence mezi mnou a jí. Je fakt, že nevěsta se tentokrát rozepsala trochu víc a její odpověď zabírá 6000 metrů čtverečních. Zřejmě to je hlavní důvod dnešního celostátního srazu záhadologů, kteří budou nejen zkoumat mou poetickou korespondenci s Mimozemskem, ale budou po ní šlapat bosýma nohama, válet se po ní a osahávat ji ze všech stran, jako to dělali včera desítky nestydatých zvědavců, když jsem si tam přišel svou esemesku vyzvednout a přečíst. Pravda, vzal jsem s sebou manželku, děti, všechna vnoučata a ještě pár známých, ale jako adresát mám na to, na rozdíl od těch druhých, právo.
Přirozeně, že neorganizovaný tábor lidu, který si tam přišel dobít energii, pšeničný rukopis značně podupal a poválel. Dokonce se tam profesor češtiny z místního gymnázia přel o pravosti rukopisu, ale nechal jsem ho, ať se vypovídá.
Proč tam ale záhadologové mají sraz poněkud přiblble zrovna 2. července, na Světový den UFO, je mi záhadou.
Já samozřejmě na tu esemesku z vesmíru zase odpovím, i když manželka na adresu nevěsty odjinud trochu žárlivě prohodila, abych se z ní neposral. Tentokrát však odpověď pošlu prostřednictvím Divokého vína, protože Aluze se nějak zasekla. Samozřejmě, pokud mi jako poštmistr dáte, pane Hessi, svolení.
To ale není důvod, proč Vám vlastně píšu. Chtěl jsem Vám popřát hezké prázdniny, a aby nebylo moc sucho. Nesvědčí to lidem, koním, ani korespondenci.
Srdečně zdraví Leopold F. Němec
=

Napsal mi Vladimír Stibor

Milý pane Lu,
právě vychází almanach šedesáti pěti českých básníků Pastýři noci. Křest se uskuteční v pátek 11. července 2014 od 17 hod, v Galerii Portheimka, Praha 5 - Smíchov. Můžete-li vložit do aktualit, mnohokrát děkuji. Váš Vladimír Stibor

Jindra Štreit a Pavel Forman zvou na výstavu!

Na vernisáži budu i já, moji milí, pokud byste třeba potřebovali nějaké peníze..?
Ludvík Hess

Vplujte do vln modrého delfína

Hledáme autory poezie, kteří se chtějí připojit k literární soutěži Vlny modrého delfína. Zasílejte pouze básně v rozsahu 1-2 stran formátu A4 do termínu 31. 8. 2014. Nejlepší autoři budou finančně odměněni, bude-li delfínů ve vlnách dostatek, vznikne i tištěný sborník soutěžních básní. Bližší informace na babnic@hls.cz nebo jakub.fiser@softech.cz.

Sen o svobodě, výstava fotografií pod patronací Jindřicha Štreita

V kapli sv. Jiří v Litovli vystavují své fotografie pod společným názvem Sen o svobodě Lena Jakubčáková, Michal Luczak a Martin Wágner. Výstava je otevřena denně od 27. června do 31. srpna.
Pochlubím se vám, moji milí. Profesor Jindřich Štreit, nejuznávanější český dokumentární fotograf, patron této výstavy, mě vzal do učení. A doporučil mi, abych fotil akty!
L. H.

Knížka věnovaná před 50 roky Vladimírem Kafkou Oldřišce Svobodové

Včera 7. června 2014 jsem při likvidaci starého domku v Hájku našel sbírku veršů Vladimíra Kafky s názvem Řeka v prstech. V poslední době jsem na knížku několikrát vzpomněl a ejhle! Otevřu knížku a čtu: Olince - Oldřišce tuhle dávnou knížku s něčím hezkým v srdci Vladimír Kafka 8/VI/64. Zavolal jsem jediné Oldřišce, kterou znám, básnířce historicky prvního čísla Divokého vína a pak i dalších. Vzpomněla si. Vladimíra asi poznala na nějakém texťáku. Měl prý uhrančivý pohled a svezl ji několikrát na svém bílém skútru, seděla v dámském sedu bokem. Zdůrazňoval svoje židovství. Pracoval ve Strojimportu na Václavském náměstí. Ale úspěch u ní neměl, byl na ni moc starý (asi o deset let - pozn. autora).
Vladimír Kafka přicházel do Divokého vína spíše v jeho pozdější historické fázi. Vymyslel si fiktivní postavu básnířky Dity Rozkošné, jež do redakce posílala básničky a dopisy, z časti jsme je tiskli, dokonce měla svoji rubriku. Vladimír se ale k jejich autorství nikdy nepřihlásil. V Divokém víně se seznámil s mladičkou Maruškou Šmucarovou a vzal si ji. Dokonce jsem je snad i vezl na svatbu. Oba jsou po smrti.
Vyhledal jsem si na internetu jméno Vladimír Kafka. Překladatel, mj. Franze Kafky, básník, nakladatelský redaktor, narozený 1937, zemřel mlád v roce 1970. Je tedy zcela jisté, že se jedná o shodu jmen. Vladimír Kafka vozící na bílém skútru Oldřišku jí věnoval knížku zřejmě jiného Vladimíra Kafky.
Dnes je to padesát let.
L. H.

Franz Kafka. Můj průzkum mezi literáty k 90. výročí spisovatelova úmrtí

Nikdy jsem si nebyl jist fenomenálností Franze Kafky. Přesto jsem vydal v roce 1970 knížku Jany Černé alias Honzy Krejcarové nazvanou Adresát Milena Jesenská. Titul jednoznačně navozuje spojistost s Kafkovými Dopisy Mileně, jež jsem si pro jistotu přečetl celé slovo od slova. Místopřísežně prohlašuju, že Dopisy Mileně jsou nuda!
Teď jsem se konečně projevil jako neznaboh, primitiv a hlupák! Abych v tom nebyl sám, alibisticky jsem se rozhodl, že udělám anketu – průzkum Kafkovy oblíbenosti u významných českých literátů. Vy, pro něž je Kafka hvězdou, nečtěte dál! Oslovení literáti se mi přiznali, že Kafku za fenomenálního spisovatele nepovažují. Při četbě jeho textů se nudili, přeskakovali stránky a snažili se rychle dojít ke konci. Nemohu slovutné literáty jmenovat. Všichni totiž naznačili, že se za to trochu stydí. Abych tedy nepoškodil jejich pověst. Jmenovat mohu jednoho z dotázaných – Jaroslava Holoubka. Vyjádřil se o Kafkovi pozitivně. Kdyby nebylo tebe, milý Jardo, asi bych se ve snaze o objektivitu neodvážil k věhlasnému Franzi Kafkovi zaujmout kritický postoj a anketu bych nemohl ukončit.
Přeju všem, kteří se na 90. výročí živí, byť jen prodejem igelitových tašek, potištěných portrétem Franze Kafky, aby jich prodali co nejvíce. Přeji všem kavárníkům a restauratérům prodávajícím café a la Franz Kafka vysoké tržby. Všem kioskářům a trafikantům na Starém Městě pražském přeju, aby suvenýry z jejich pultů skončily v taškách ruských a japonských turistů! Přeju skupině Kafka Band, aby prodala co největší náklad svého alba Das Schloss. Přeju KafKABARETu a Společnosti Franze Kafky a Markéty Mališové velkou tržbu a vždy vyprodaný sál.
Ať žije Kafka Industry!
Ludvík Hess

Ještě za Petrem Gregorem

Jiří Žáček napsal noticku k březnovému odchodu Petera Gregora. Skromně pozapomněl, že tohoto slovenského básníka a skvělého aforistu jako překladatel uváděl mezi české čtenáře (výbor Oheň z hořícího domu).
A snad bych jen doplnil pro ty, kdo se s Peterem Gregorem třeba literárně nesetkali - k seznámení s ním může posloužit třeba jeho rozhovor pro webový magazín Dotyky:
http://www.dotyky.net/?p=1449
Rostislav Opršal

Pozvání od Michala Černíka

Vážení,
zvu vás na elektronickou vernisáž svých sentencí, přání a veršů, které jsem zakomponoval do svých obrazů.
Zdraví Vás
Michal Černík


http://www.michalcernik.cz/kdyby_slova/kdyby_slova.htmhttp://www.michalcernik.cz/kdyby_slova/kdyby_slova.htm

Pozdrav Petru Gregorovi na Onen svět

K čertu s genetikou! Byl jsem přece spermií, která vyhrála!
Tak proč potom pořád prohrávám? P. G.

Listuji časopisem - a čtu: básník Peter Gregor zemřel 11. března... Věděl jsem, že má zdravotní problémy, ale namlouval jsem si, že člověk tak dobře impregnovaný černým humorem jako on musí vydržet aspoň do sta let. Jak vidět, nemusí. Možná ho ten slalom mezi idioty v groteskním panoptiku, kde hlupáci si příliš často nasazují masky myslitelů, podvodníci platí za poctivce a skřeti se vydávají za velikány, přestal bavit. A jeho způsob humoru, který mohl povrchním čtenářům připadat jako nezávazné žonglování s bonmoty, byl nejspíš sebezničujícím zápasem s démony...
Vy, co ještě čtete poezii, otevřete láhev absintu a připijte na počest slovenského básníka Petra Gregora. Možná se dá ve Slovenské knize sehnat jeho Idiotár, anebo jeho Etudy, případně nedávno vydaná kniha rozhovorů s P. Gregorem Pohybovať sa vo vlastnej koži. Vysoká škola ironie a sarkasmu - doporučuji!
Jiří Žáček

Spomienka na Ivana Laučíka

Ivan Laučík (4.7.1944 - 12.5. 2004), slovenský básnik, publicista a pedagóg, člen básnickej skupiny Osamelí bežci, jeden z tých, ktorého hlas chýba veľmi, nás opustil pred 10 rokmi. V júli 2014 by sa dožil 70 rokov.

ZASKLIEVANIE

Na Suchom vrchu, tom našom, inom, ale rovnakého mena,
myslím na Suchý vrch Ivana Laučíka a v mysli sa mi objavujú
jeho torzá, ktoré skladám do vlastnej mozaiky:

Na Suchom vrchu, kde je spánok vykúpením z prihlbokého ticha...
Je ticho zamrznutej rieky. Je zvnútra ožiarený strom.
Môj tieň už načiera do tône v záhyboch doliny Parichvost.
Čo tu narýchlo kvitne (lemované bielym prúžkom)
bude donekonečna zasklievané v priezračnosti žltosna
sírovožltého lišajníka Chrysothrix chlorina.

Juraj Kuniak

Jarda Holoubek si nedá pokoj!

Po úspěšné prezentaci své nové sbírky milostné poezie Veselý hřbitov, která proběhla v Praze –Kolodějích na skále, u hřbitovních vrat a ve farní stodole v polovině května, vás znovu všechny zve Jaroslav Holoubek na křest této knihy tentokrát do Galerie Portheimka na Smíchově, Štefánikova 12. Uskuteční se ve středu 4. června v 18 hodin, verše přednesou herci pražských divadel a autor, na piano zahraje Ondřej Slavík. Knihu ilustroval Kristian Kodet, vydalo ji nakladatelství Akropolis a dobrým vínem přispěla společnost Znovín Znojmo, a.s.

107. děťátko v babyboxu v plzeňské Poliklinice Denisovo nábřeží!

Sedmé děťátko nového děťopočtu (počítá se od 1. ledna 2014, abychom neměli brzy čtyřmístné číslo) je holčička a dal jsem jí pracovní jméno Ilonka. Je zcela novorozená a taky zdravá. Nalezli ji v babyboxu na Poliklinice Denisovo nábřeží v Plzni dnes, v úterý 27. května v 9:46 ráno a zprávu o ní mi podal Luděk Reiser, technický a provozní šéf polikliniky. Ilonka je druhým plzeňským babyboxátkem.
Zdravotnická záchranná služba v Plzni si pro Ilonku přijela za pouhých šest minut – děkuju rychlým záchranářům. Sanitka ji odvezla na novorozenecké oddělení Fakultní nemocnice v Plzni, do rukou úhlavního odpůrce babyboxů primáře Jiřího Dorta. Děkuju milému Dortovi, že překonal svůj negativní vztah k bedýnkám, a Ilonku na své oddělení přijal.
Ilonka zvýšila skóre holčičky versus klučíci na 65 : 42 ve prospěch něžného pohlaví, leč statisticky bych z toho žádné závěry nečinil.
Lu

KOBRA vystavuje v Teplicích!

Vážení přátelé,
pro mne byly vždy Teplice středem světa. Jak čas postoupil, staly se mi středem vesmíru (vesmírů). Když se mi podařilo získat potřebné podklady (tím, že se vesmírní botanici napojili na mé mozkové vlnové délky), výtvarně jsem je zpracoval. Pokud mé vědomosti stačily, tak jsem i přeložil z kosmoliguereliteröt jejich názvy. Více se dozvíte na vstupní tabuli výstavy KOSMICKÝ HERBÁŘ, na jejíž vernisáž vás srdečně zvu. Koná se 1. června 2014 v 18.00 hodin v Botanické zahradě Teplice, což je v Šanově a každý tam trefí.
Hlavní projev spisovatel Eduard Vacek, význačný patafyzik, kapela několikanásobný účastník finále PORTY Střepy Světec s repertoárem Kapitán Kid a Ryvolovky (inu kamarádi trampové).
Kejklířské vystoupení Lukáš Kučera, sponzor výstavy Ing. Růžena Kučerová.
Autor hvězdný kytkolog, Josef KOBRA Kučera, (mj. místopředseda České unie karikaturistů) a jeho spolužáci z 8. B školy U Nových lázní.
P. S. Josef KOBRA Kučera byl posledním humoristickým redaktorem historického Divokého vína do roku 1972.

106. děťátko vstoupilo do nového života dvířky babyboxu v Liberci

Titulek říká všechno, doplním jen, že 106. děťátkem se stal novorozený klučík, jehož sestřičky pojmenovaly Stanislav. Že by po nějakém krásném mladém lékaři? Staník váží 3, 5 kg a do světa vstoupil zcela nahý, ale s podvázaným pupečníkem. Je třetím libereckým babyboxátkem, celkově 42. klukem. Holky mají velkou převahu, bylo jich odloženo 64. Kmotrou Staníka je Nadace Komerční banky Jistota, jež byla hlavním dárcem libereckého babyboxu. V současné době jednám s předsedkyní správní rady Nadace Ing. Sylvou Floríkovou o výměně nejstarších bedýnek za babyboxy nové generace. Všechno vypadá, že Nadace KB Jistota znovu pomůže.