literární časopis založený v roce 1964

Archiv divoké vinice

Včelí královna a její bi

Do ankety o „banáncích“ a „tunýlcích“ si dovoluji vnést mezinárodní rozměr. V souvislosti s prezidentskou krizí mě napadlo spojit dvě jeho mediální aféry - a tak jsem začal zjišťovat, jak se takový „tunýlek“ řekne čínsky. Objevil jsem tento půvabný znak - 逼. Vzdělaní kamarádi na facebooku mi ale sdělili, že je to nepřesné! „Tenhle znak se sice taky občas používá, ale samotnej moc nedává smysl (protože to, že je to "kunda" a ne dalších x významů typu "tlačit, cpát..." vyplývá až z kontextu věty),“ sdělil mi Lukáš Codr. A podle Jakuba Klímy je tedy vhodný znak spíše 屄! A jak je to zvukově? Zřejmě něco jako „bi“. Nebo „bee“ – jako včela v angličtině?! Nevím – sinologům se omlouvám. Jen mě napadá, že jsem zaregistroval, že o jedné nymfomanské dámě hovořil jeden kamarád jako o „včelí královně.“ Že by souvislost?
(ds)

Méla Machálek k názvům pohlavních orgánů

Nedávno mě trošku přivedl do rozpaků a současně přinutil k zamyšlení můj pětiletý vnuk, když mi položil otázku: „Dědo, máte ještě s babičkou sex?“ Něco jsem neutrálně zahučel a zkoumavě se ho zeptal: „A ty víš, jak se dělá sex?“ Odpověděl mi bez uzardění a jednoznačně: „ Jo, to se strká pindik do frndy.“ Jak je vidět sexuální výchova v mateřských školách je skutečně na úrovni.

Do tunýlku vjíždí vláček!

Jakýpak banánek, ten nemá v tunýlku co dělat. Jedině vláček! Při školních výletech jsme se těšili na projíždění tunýlků. Čím delší, tím lepší, protože vznikl delší čas, abychom mohli spolužačkám sáhnout na kozičky. V uličce pak byla chvíle na tradiční otázku: Máknul jsi si?

čtenář DV Karel Houska

Karel Sýs je odborníkem přes milostná slova!

Já myslím, že lepší jsou ta stará jména.

Karel Sýs

109. děťátko v babyboxu se jmenuje Martinka Saint-Gobain!

V pátek 14. 11. v 5:04 mi plzeňský babybox v Poliklinice na Denisově nábřeží poslal smsku a ohlásil mi, že se jeho dvířka otevřela. Pracovník pohotovostní služby Martin Bouda mi potvrdil, že odložené děťátko je několik hodin stará novorozená holčička, a že je na první pohled zdravá. Do bedýnky na nechtěná lidská mláďata byla vložena zabalená v ručníku a prostěradle, s pupečníkem podvázaným hadříkem, se zbytky mázku a plodové vody. Holčičku jsem pojmenoval Martinka na počest patronky stavby druhého křídla azylového domu na Hájku Ing. Martiny Vlčkové Říhové, pracovnice francouzského stavebního koncernu SAINT-GOBAIN, mecenáše stavby. Martinka je 109. děťátkem jemuž babyboxy pomohly vstoupit do nového života, devátým letošním, třetím plzeňským. Zvýšila skóre odložených holčiček vs. klučíků na 66 : 43.
Ať žije Martinka z Plzně, ať žije Martinka ze SAINT-GOBAIN, ať žijí všichni dobří lidé pomáhající nám se zřizováním babyboxů a azylovým domem!
Babydědek Lu

V Orlickoústecké nemocnici je instalován nový "babybox Nadace Komerční banky - JISTOTA"

Orlickoústecký babybox jsme otvírali 8. března 2008 jako historicky sedmý babybox v České republice. Hlavním dárcem již tehdy byla Nadace Komerční banky - JISTOTA. Babybox otevřel dvířka do nového světa holčičce Lucince, jež se narodila doslova vedle babyboxu a odložena byla ještě i s placentou. Lucinka drží absolutní prvenství v rychlosti získání nových rodičů - dostala je usnesením o předběžném opatření už třetí den svého života. Čtvrtý den si ji noví rodiče odvezli z nemocnice domů. Je to senzační holčička a rád se s ní setkávám.
Nadace Komerční banky - JISTOTA vedená svou předsedkyní Ing. Sylvou Floríkovou se stala hlavním dárcem babyboxu nové generace, který jeho výrobce Zdeněk Juřica se svými asistenty Michalem a Radkem z firmy MONTEL v Náměšti nad Oslavou ve čtvrtek 6. listopadu představili novinářům. Slavnostní otevření se koná ve čtvrtek 20. listopadu ve 12 hodin.
Děkuju Nadaci KB - JISTOTA a její krásné předsedkyni Sylvě Floríkové, děkuju všem dárcům, děkuju řediteli Orlickoústecké nemocnice Jiřímu Řezníčkovi a primáři gynekologicko - porodnického oddělení a svému příteli Dionýzu Zakálovi, který mě v roce 2008 ke zřízení babyboxu v Ústí nad Orlicí sám vyzval.

Babydědek Lu

Jindra Štreit a Naděžda Špatenková zvou!

ZŠ Heřmanice u Oder okres Nový Jičín, p. o. srdečně zve na výstavu fotografií Jindřich Štreit LIDÉ VÍTKOVSKA od 3. 11. do 28. 11.2014 vernisáž proběhne v úterý 4. 11. 2014 v 16:00 hod. výstavu zahájí Jindřich Štreit a Iva Škrovová program: vystoupení školního sborečku a zvonkového orchestru, pěvecký recitál Pavly Barákové.

Jakub Fišer křtí knížku Obžaloba lůzokracie!

Klára Klose vystavuje v galerii Michael na Rašínově nábřeží 58!

Neodolal jsem a nelitoval. Zajděte taky, moji milí! Budete-li mít štěstí, zastihnete Kláru ve výstavní síni. Nebudete litovat taky! Jinak ji najdete na http://www.klaraklose.com

Divoké víno v Malostranské besedě 4. 11. v 19,30!

Básníky publikující v Divokém víně už padesát let představí Jaroslav Holoubek.

Dušan Spáčil a Eva Nováková zvou - erotika v literatuře!

Klára Klose zve na výstavu!

TRODAT-MEGAFLEX babybox nové generace v Mladé Boleslavi!

Ve čtvrtek 9. října jsme slavnostně otevřeli babybox nové generace v Klaudiánově nemocnici v Mladé Boleslavi. Zaměnil první bedýnku na děti, jež tu sloužila od 1. května 2008 a pomohla vstoupit do nového života třem děťátkům. Proč se jmenuje TRODAT-MEGAFLEX babybox? Jejím hlavním dárcem je společnost MEGAFLEX, s. r. o. www.megaflex.cz , jež je jediným distributorem exkluzivních razítek TRODAT v zemi české, kde bez razítka nepodniknete ANI RÁNU! Šéf společnosti Ing. Milan Boehm a jeho dcera Tereza se věnují charitě soustavně a programově. Děkuju! Od Milana Bohma jsem dostal tři nová razítka. Jedno z nich jsem podle literárního a filmového vzoru chtěl hned vyzkoušet. Podařilo se mi to jen zčásti.
L. H.

Alice Horáčková napsala knihu o Vladimíře Čerepkové. V knize možná padne i jméno Ludvík Hess

Vladimíra Čerepková. Beatnická femme fatale
Alice Horáčková
Básnířka Vladimíra Čerepková (1946-2013) byla v šedesátých letech pražskou legendou.
První biografie nejautentičtější české beatnice popisuje její příběh netradiční formou:
vzpomínky pamětníků si v ní předávají hlas s dokumenty z dětských domovů, pasťáků,
léčeben, soudů a policejních stanic. Obsahuje také řadu dosud nepublikovaných básní
a dopisů. Vzniká tak jakási detektivka života, kde o tom, kdo byla Vladimíra Čerepková
doopravdy, rozhodne sám čtenář.
Matka Vladimíry Čerepkové, původem Ruska, své dceři nikdy neřekla, kdo byl její otec:
jednou ji počal sovětský osvoboditel, jindy statečný inženýr, pak známý herec... Matka
Vladimíru bila a odkládala do dětských domovů a pasťáků. Čerepková z nich unikala
poezií, malováním a sérií pokusů o sebevraždu. Její velký talent rozpoznal básník František
Hrubín a v sedmnácti letech zazářila v pražské vinárně Viola. Jako „český Arthur Rimbaud
v sukních“ tam flámovala s Allenem Ginsbergem, Václavem Havlem i Pavlem Landovským.
Juraj Jakubisko o ní natočil jeden ze svých prvních filmů. Po kapsách nosila své básně a
potkana Artura. Propila posledních pár hodin před otravou plynem s další kometou českého
beatnického nebe, Václavem Hrabětem. Žila nadoraz ze svého talentu a krásy, bez stálého
domova a zaměstnání.
Po sovětské invazi emigrovala do Paříže, ale francouzsky se nikdy nenaučila. Tou dobou
byla občankou Bolivie, kterou však nikdy nenavštívila. Jiné dokumenty si nikdy neopatřila.
Několik let strávila experimentováním s drogami v komuně hippies. Ošetřovala nemocného
spisovatele Jana Čepa a uklízela u Jiřího Koláře, kterému občas připálila košili. Poslední
období svého života strávila po boku muže, který byl o dvacet dva let mladší než ona. O své
minulosti a těžkém dětství téměř nemluvila. Za svého života vydala šest knih poezie, měla
spoustu avantýr a dvě velké lásky.
Když Alice Horáčková zpovídala na jaře roku 2012 básnířku v jejím pařížském bytě, netušila,
že nejdelší rozhovor Vladimíry Čerepkové zůstane také jejím posledním. Na beatnickou
femme fatale v knize vzpomíná dvacítka jejích přátel i nepřátel, milenců i psychiatrů, kolegů
i redaktorů jejích knih... Jsou mezi nimi básnířka Inka Machulková, přítelkyně z dětství Marie
Benetková, scénárista Lubor Dohnal a dlouholetý přítel Pierre Helzel.

Alice Horáčková (1980 v Praze) vystudovala Fakultu sociálních věd UK, deset let psala o literatuře pro deník MF DNES, později se v tomto deníku věnovala rozhovorům. Žila a studovala v Berlíně. Pro Goethe-Institut moderuje rozhovory s německými spisovateli. Biografie Vladimíry Čerepkové je její první kniha.
Křest bude 30. 10. od 19 hodin v kavárně Montmartre v Řetězové ulici 7.

Jindřich Štreit je doctor honoris causa! A zve na výstavu fotografií!

Profesor Jindřich Štreit alias Jindra ze Sovince, největší dokumentární fotograf moravskoslezský a český, byl 2. října jmenován doctorem honoris causa Vysoké školy výtvarných umění v Bratislavě. Stal se tak jediným fotografem v České republice, který je držitelem čestného doktorátu. Reportáž o Jindřichu Štreitovi na ČT! www.ceskatelevize.cz/ivysilani/1097206490-udalosti-v-kulture/214411000121002/obsah/354615-cena-pro-fotografa-sreita Hurá! Gratuluju, milý Jindro!
Ludvík Hess

Autorky Divokého vína – nebožky Jana Černá a Vladimíra Čerepková – se staly středem zájmu mladých publicistek

Počínaje rokem 1990 zcela logicky vynořil se kromě jiných zakázaných, zapomenutých či opomíjených autorů zájem o legendami opředenou Milenu Jesenskou. V pozdějších letech, kdy zájem o Milenu ustoupil do pozadí, vlna zájmu vynesla na povrch problematické texty a životní příběh její mnohem rozevlátější, poněkud šilhající dcery Honzy Krejcarové – Jany Černé.

Po smrti české básnířky v Paříži Vladimíry Čerepkové (srpen 2013) se nyní dostává do popředí namísto předchozích dvou žen i tato femme fatale, beatnická básnířka šedesátých let.

Shodou okolností v tomto týdnu dostaly se mi do rukou dva články.
Tím prvním je text o Janě Černé od mladičké polské bohemistky Anny Militz „Naděje jako vzduch“ /LISTY/ a druhým text o Vladimíře Čerepkové od Alice Horáčkové „Fascinující příběh první české beatnice“ (Magazín Dnes).

Ačkoliv Krejcarová se narodila r. 1928 Čerepková o osmnáct let později (1946) jistým způsobem je spojuje podobný úděl dětí odložených do dětských domovů (Krejcarová tam své děti odkládala, zatímco Čerepková v domovech často pobývala), na svou dobu bohémský způsob života i jistá proměnlivost diskutabilní kvality básní.
Ponechme však tyto autorky a jejich životní peripetie stranou.

Obdivuhodné je, s jakým zájmem a intenzitou k tématu Černé i Čerepkové přistoupily obě publicistky. Zatím co Militz dosud zveřejnila jen některé neznámé dopisy Černé a i nadále se zabývá jejím životopisem, Horáčková o Čerepkové již vydala i biografii.

S jistou ironickou nadsázkou, zajímaly by mě však důvody, proč se tyto ženy, tedy Militz i Horáčková tak intenzivně věnují oběma básnířkám? Předpokládám, že to není zapříčiněno nějakou vlastní frustrací literární ba dokonce životní. Že by snad jistý druh obsese?

Bohumil Hrabal v jednom svém textu z roku 1950 napsal: „Madam…proč se tak rdíte pro obsah celá, když na cukr berete si kleštičky, ale penis dáváte si do úst?“.
A tak mě s úsměvem napadá pravý opak – autorky životopisů se rozhodně nijak nerdí, ale naopak doma žijí velmi spořádaným životem, na hony vzdáleným excesů obou beatnických básnířek v bytečkách jako rozkošných cukřenkách, s milujícím přítelem či manželem v pantoflíčkách s vyšívanými koťátky. Na klávesnici počítače dopsat poslední prohřešky, umýt si ruce, proč ten radiátor tak málo hřeje a hupky do měkké postýlky a beatnických snů.
Oh, milé dámy, tož dobrou noc!

Eda Kapras

Divoké víno má padesát let. Co a kam napsali svému časopisu Jiří Žáček, Karel Sýs, Václav Bárta, Jaroslav Holoubek...

Jiří Žáček, Karel Sýs, Václav Bárta, Jaroslav Holoubek, Méla Machálek, Ludvík Hess, Petr Cincibuch a fotograf Pavel Hudec Ahasver oslavili padesát let ode dne, kdy vyšlo první číslo jejich časopisu Divoké víno. Zpíval jim Richard Sacher a na kytaru hrál Daniel Krob.

Co napsal na oslavách padesátého výročí Divokého vína Václav Bárta a Jaroslav Holoubek?

Václav Bárta a Jaroslav Holoubek se setkali s Divokým vínem v roce 1965. Vašek jako autor a režisér divadelního souboru Inklemo a Jarda jako student filozofie přišel z Ch
otěboře do Prahy.

Šéfredaktor Ludvík Hess se opičí po legendární filmové scéně.

Použil razítko vyrobené v MEGAFLEX, s. r. o., a darované majitelem společnosti Ing. Milanem Boehmem. Protože dostal razítka tři, orazítkoval tři dívky.

Pavel Hudec Ahasver nic nenapsal, je totiž fotograf.

Povšimněte si, že šéfredaktorovi na lysé hlavě vyrašil bujný skalp. Na další fotografii už ale neměl vlasy k dispozici.