literární časopis založený v roce 1964

Archiv divoké vinice

Recenze Karla Sýse - Nebýt dost cool

Dušan Spáčil (1956) patří ke zbytku českých básníků, kteří dosud nerezignovali na sdělnost. Chtěl jsem napsat ke zbytku stále se zmenšujícímu, ale vlastně nevím – možná naopak roste, ale někde v ústraní, kam poezii zatlačil režim a jeho poslušný nohsled trh. Samotné sdělení samozřejmě ještě neznamená mnoho, namítnete a máte pravdu. Ale už jen fakt, že se básník neutápí v popisech vlastních varlat (u básnířek v popisu anatomického protějšku), že se nenechá odnést mainstreamem do zabahněné delty, že vidí i na druhý břeh, kde s obtížemi vyvěrá jakýsi potůček vody když ne čisté, tedy aspoň ozdravné, potůček stále smělejší, či dokonce dravější, je zřídka zaznamenané plus.
Jak se bude hlavní proud měnit v slaboproud, bude přibývat básníků i takybásníků, co už tenkrát věděli, že... a že... a že..., jenže opožděné výkřiky se nikdy nepočítají. Tak už je to v poezii přísně zařízeno: kdo chvíli mlčel, zavalí ho sračky.
Ve Spáčilově třetí sbírce HVĚZDNÉ VÁLKY (první Krajina vláčků Piko, druhá Přebytečný anděl) je opravdu co číst. Počíst si lze totiž i v básních, ba právě tam! Titul by napovídal, že se přeneseme nebo utečeme do sci-fi. I tak možno – aspoň si knížku koupí i poetický ignorant. Zdání klame i nezklame. I pravověrný scifista tu najde něco k přemýšlení, třeba jestli 21. prosince 2012 svět skončil nebo neskončil, nebo kdo vlastně vyhrál Hvězdné války. Ale to je asi tak všechno a musí si namáhat hlavičku něčím podstatnějším.
Třeba jestli je obchodní řetězec Tesco opravdu tím pravým ořechovým zdrojem nebeské many. Taky by se měl zamyslet nad faktem, že nebe sice přijímá telefonní hovory, ale hovor je monitorován. A namáhat si mozek, jaké má asi Pán číslo? A proč si účastníci podnikového večírku místo vypůjčených kostýmů jen vyměnili tváře? A proč i ty obličeje musí vrátit do úterka do rána? To už jsme tak daleko? Ano, a ještě dál. I první máj 2012 končí jinak, než ho zakončil revolucionář poezie z Litoměřic: „Eskalátory šumí jako háj, / v němž víly tančí si svůj rej, / a páry míří v luzný ráj / kde nápis hlásá výprodej.“ I bible zní dnes jinak: „Zpráva o tom, že ti Pánbů změnil pin? / Mene, mene tekel ufarsin!“
Proč asi jako na zemi tak i na nebi „leští kola dějin“? Protože Nebe je „s. r. o.“, odpoví básník.
Bez odpovědi však nechává otázku položenou samotnému Bohu: „Ale stejně by mě zajímalo, / proč teď místo Svaté trojice / letí jen nuly a jedničky.“
Nakonec zbude už jen konstatování: „P. S. / Teď mi někdo hodil do schránky obálku. / Bojím se, že to je předvolání, / k výboru, pro ty co nejsou dost cool.“
Ilustrace Jana Gablera (1952) jsou dílem samy o sobě, snad až příliš přepychové (běda tomu, kdo přitom myslí na špatnost). Jsou vytištěny barevně a tu je třeba s potěšením konstatovat, že nakladatelství BVD Praha, vydávající vesměs literaturu faktu, překročilo Rubikon. Překročí ho vícekrát?

Jidáši na pochodu

Sudeťákům se nepodařilo usadit svého agenta vlivu na pražském Hradě. Zklamání bylo převeliké, ale čas léčí i nejtěžší rány a zdá se, že jim už otrnulo. Podařilo se jim dokonce získat odpadlíka, který úsloví „Poturčenec horší Turka“ naplnil měrou vrchovatou. Dokonce v záchvatu upřímnosti přiznal do kamery, že ho doma asi budou považovat za vlastizrádce. Inu, podobné povahy jsou za každého režimu nuceny řešit otázku, co je výnosnější: třicet stříbrných, nebo oběšení na osice.
Němci nemohou spolknout prezidentův výklad oblíbeného hesla Heim ins Reich jakožto velezrady. A velezrada vskutku patří k zločinům hrdelním.
Představme si na okamžik, že by v USA tamní početná německá menšina pojala plán odtrhnout jimi obydlené území od Států a připojit se sakumprásk k Říši. Nastoupily by Lidové milice, jež se tam nazývají Národní garda, a rozstřílely by je na hadry. A zbytek, pokud by nějaký zbyl, by nahnaly do gulagů, označovaných zde jako rezervace!
Do Říše, ale bez území, to bylo ještě moc nóbl řešení!
KAREL SÝS

Putna nenávisti

Martin C. Putna není jen „katolická buzna“, tu bychom mohli kléru dopřát. Je však také antikomunista a antisemita. Přečtěme si jen dva citáty z jeho knihy Česká katolická literatura v evropském kontextu 1848-1918 (vydáno 1998):
„Celá Evropa je v 19. století z různých důvodů antisemitská… Antisemitismus je tehdy naprosto přirozenou, všem samozřejmou a žádné zdůvodňování nevyžadující konstantou obrazu světa…“
„Běda ale, kdyby dnes někdo promluvil o druhdy příslovečné židovské prohnanosti nebo dokonce o povýšeném opovrhování vším nežidovským, pravém to židovském rasismu.“
O čem asi bude pan profesor Putna přednášet studentům Univerzity Karlovy?
KAREL SÝS

Druhé básnické setkání

V sobotu 25. května 2013 se konalo již druhé přátelské sympozium literátů v Básnických Chvalicích v Galerii u Stiborů. I přes nepříznivé chladné a deštivé počasí se setkání zúčastnila mj. mladá básnířka Nina Goldea, zastupující současnou rumunskou poezii. Pozvání neodmítl ani všeobecně uznávaný a přísný kritik František Cihlář. Žízeň svlažovala moravská vína, konverzace se vedla převážně v anglickém jazyce, místy se ozvala i francouzština. Během setkání se probrala mnohá témata z kulturní i společenské oblasti. Účastníci rozmluvy se shodli na tom, že se poezie sice méně čte, ale o to vstřícněji se vnímá. Básníci se rozcházeli a odjížděli do svých blízkých i vzdálených domovů až za soumraku. Projevili přání příští rok se znovu setkat.

Vladimír Stibor

Reakce na článek: Byl Edvard Beneš vinen?

Se zájmem jsem si přečetl úvahu Milana Nakonečného o osobě nešťastného „prezidenta budovatele“. Se spoustou tezí se v něm dá souhlasit, s odstupem let se Beneš skutečně jeví jako člověk, který opakovaně zasáhl do dějin velmi nevhodně. Přesto si myslím, že si zaslouží větší dávku empatie - možná, že postupoval naivně, ale to se dá říci z dnešního pohledu o mnoha osobnostech té doby. Řekl bych, že vždy postupoval v dobré vůli prospět svému národu. Osobně ho vnímám jako tragického muže, který cítil, jak je naše zemička drcena ve velmocenském soukolí, a snažil se proti tomu něco dělat. Řečeno dávným Kainarovým veršem: „Mýlil se, mýlil, přece však nelétal příliš opodál.“(Za možná nepřesnou citaci básníka Nových mýtů se předem omlouvám).
Matěj Kouba

Nová knížka aforismů a gregerií Mirka Huptycha Hodinky s ohňostrojem

Jirka Žáček, který je nejlepším současným aforistou napsal Mirkovi /už jednou četl knížku v rukopise/:
Mirku, tak jsem si Tvé aforismy přečetl znova, tentokrát pěkně vypravené, a musím Ti gratulovat k nádherné knížce, jak vizuálně, tak textově. Zasloužil bys za ni dostat Literu. Ale ta se dává lidem za členství ve správné partě, anebo aspoň za nudné romány. --- Napadá mě už nějakou dobu, jak se myšlení lidí mění. Dá se to demonstrovat na aforismech. Když si prolistuješ všecka ta Zlatá slova, Perly ducha a podobná moudra, s údivem čteš ty věčné pravdy, co by se daly tesat do mramoru; dokonce i paradoxy Lece nebo Lauba jsou už dnes poněkud vyčpělé, nudně spořádané, ale co nestárne a zraje jak víno, jsou metaforismy (termín V. Kubína). Ten tím termínem počeštil "gregerie", ale já myslím, že se dá význam rozšířit na všecky minitexty psané básníky. Záblesky s velkou emocionální silou, lyrické, ironické, ba i poťouchlé, zlomyslné, parodické. Žádná profesorská moudra, ale provokace žáků darebáků. Žádný mramor, ale život sám. To umíš Ty, Luboš Brožek a snad i já. A na Slovensku je v tom nepřekonatelný Peter Gregor.
Zdraví Jiří Ž.
Další ukázky z knížky aforismů a gregerií Hodinky s ohňostrojem, kterou vydalo nakladatelství Pistorus&Olšanská na: www.huptych.cz/literarni-cinnost1/aforismy

84. děťátko ve frýdeckomísteckém babyboxu!

Je mi z toho smutno snad ještě víc, než kdykoli předtím. Celkově 84 děťátek prošlo dvířky babyboxů, Frýdek-Místek má druhé ve své bedýnce, zřízené na přání primářky dětského oddělení Ivany Röschlová. Děkuju Ti, Ivanko, jménem svým, děkuju jménem těch dvou dětí. Druhé děťátko jsi pojmenovala neběžným jménem – Žofie. Má svátek sice zítra, ale dnešní Bonifác se nehodil. Žofii donesli její nešťastní „dárci“ těsně po porodu zabalenou jen v dece. Chce se mi věřit, že udělali to nejslušnější, co mohli, že jim nic jiného nezbývalo…
Zatímco se zdravotní personál věnoval malé Žofii, Zdeněk Juřica, výrobce nové generace dokonalých antikorových a klimatizovaných babyboxů a inovátor starých železných bedýnek, objížděl babyboxy v Náchodě, v Trutnově, v Hradci Králové a v Pardubicích, opravoval je a vylepšoval jejich funkce. A já jsem sháněl peníze na opravy, na nové babyboxy a na azylový dům na Hájku, jehož stavba se téměř zastavila po realizaci jedné třetiny. Dva pokojíky by byly k ubytování, jenomže nám schází pár korun na dokončení koupelny. Ano, nemám na zaplacení umyvadla, mísy, boileru. Nemáme už ani na revize a servis 56 zřízených babyboxů, jsme na tom s korunkami špatně, jako dosud nikdy. Konec marného nářku. Ale kdyby vás někoho, přátelé dětí a příznivci babyboxů, napadl nějaký bohatý a velkorysý dárce..?
Babydědek Lu

Hvězdné války čekají hosty

Srdečně zvu na křest své nové knížky Hvězdné války. Dojde k němu v sobotu 18. 5. v 11:00 v rámci veletrhu Svět knihy. Najdete nás na Výstavišti u stánku nakladatelství BVD. Těším se na vás - mimo jiné i s Honzou Gablerem, který sbírku vybavil plnohodnotnými obrazy, a s Vláďou Dundrem, křtícím zároveň román DVĚ. Setkáte se tu i se zajímavými kmotry - Leošem Nohou a Markem Taclíkem. S kytarou přijde zahrát Martin Maxa. Na snímku je jedna z Gablerových ilustrací.

Dušan Spáčil


P.S. Na veletrh je třeba zaplatit vstupné nebo se akreditovat. Doporučuji tedy spojit naši akci třeba s rodinnou prohlídkou zmíněného mezinárodního veletrhu a s návštěvou i dalších přidružených literárních aktivit - besed, autogramiád, veřejných čtení apod. Program je, jak jistě víte, velmi bohatý.

Jak Milan Vácha instaloval tři reliéfy na sousoší Matěje Václava Jäckela v Uhříněvsi

Sochař a docent Milan Vácha přivezl tři reliefy s výjevy ze života Jana Nepomuckého tradičně svým nejoblíbenějším autem značky Barkas východoněmecké provenience, jež mu závidí všichni hippies na světě. Asistoval mu jeho přítel a cizelér Ondřej Špaček a manželka loutkářka Šárka Váchová. Na místě jsem byl připraven já a fotoaparát, mí synkové - nejmenší Tonda a největší Mates, a tajemnice Národního výboru a výkonná náčelnice Uhříněvsi Olinka Jandová, jejíž zásluhy na produkci rekonstrukce sousoší jsou nezměrné.

Uhříněveský Jan Nepomucký je zase kompletní. Milan Vácha doplnil sochu třemi reliéfy!

Ze sousoší Jana Nepomuckého před starou radnicí v Uhříněvsi někdo před lety ukradl tři reliéfy znázorňující výjevy ze života nejznámějšího českého svatého. Plastika je dílem Matěje Václava Jäckela, jednoho z největších pražských barokních mistrů. Starosta Milan Coller ve svém projevu při odhalení tří nových reliéfů tvrdil, že jsem se o doplnění reliéfů zasloužil já, dokonce mi za to věnoval medaili i s vlastnoručně podepsanou bulou. Děkuju. Stalo se 27. dubna 2013 při oslavě 100. výročí povýšení Uhříněvsi na město.
Autorem reliéfů je můj přítel akademický sochař docent Milan Vácha, jehož jsem skutečně k dílu přemluvil. Jsem si jist, že vytvářeje kamenné plastiky podle starých šedivých fotografií, mě hlasitě proklínal. Ovšem tak jednoduché to nebylo - nejprve zhotovil makety z kartonu, pak vymodeloval reliéfy z hlíny, nato je odlil do sádry, a podle odlitků teprve vznikly pod nekonečnou kontrolou tečkovacího stroje kamenné reliéfy.
Děkuju tajemnici našeho Úřadu v Uhříněvsi Olince Jandové, jíž jsem přidělal spoustu práce. Děkuju radní pro kulturu Marcele Pröllerové. Děkuju uhříněveské paní učitelce Libuši Votavové. Děkuju Šárce Váchové, Milanově manželce, která to všechno vydržela.
Lu

Jiří Altmann, Andrej Barla a Milan Vácha vystavují v Týně nad Vltavou!

Tři po devíti letech vystavují od pátku 3. května od 19 hodin v Městské galerii U Zlatého slunce na náměstí Míru 37 v Týně nad Vltavou. Prodejní výstava potrvá do 29. května, každé pondělí zavřeno.
Lu

Rybí krev z jížních Čech

Jiří Hájíček, laureát ceny Magnesia Litera za knihu Selské Baroko (2006), srdečně zve na svůj autorský (pod)večer, nazvaný "Rybí krev z Jížních Čech", který se 24.dubna uskuteční v galérii Millénium ( Praha-Malá Strana, Tržiště 5). Přečte na něm ukázku z románu Rybí krev (2012), který je příběhem rozpadu jedné rodiny a vesnice na přelomu 80. a 90. let. Ke své tvorbě říká: „Jsem asi trochu sentimentální, jak tvrdí literární kritici. Brambory, kamenitá pole, Vltava, kostelík na návsi – umísťuji své prózy do těch vesnic, hrabu se v kronikách, čtu dávno zapomenuté regionální autory. Jednou se stanu jedním z nich, tak co…“ Program doplní klavírními improvizacemi Jakub Zahradník.
Také Rybí krev je nominována na cenu Magnesia Litera.
Vyhledem k tomu, že se letošní vyhlášení koná ve stejný den od 20 hodin, začíná akce na prosbu spisovatele již v 17.30.

Pavel Brunclík a čtyři další fotografové předvedou svá nahá těla!

S fotografem Pavlem Brunclíkem jsme se dvacet pět let neviděli, a tak jsme si dnes aspoň povídali po telefonu. Jedním z výsledků našeho rozhovoru je pozvánka na výstavu zahájenou ve středu 24. dubna v 18 hodin v Czech photo gallery v Praze 1, Újezd 19. Jména ostatních čtyř snad přečtete na pozvánce. Pavel Brunclík mi příští pozvánku pošle v JPG a nikoli v PDF, který redakční systém nebere.
Lu

Slovům zase narostla křídla

Poupata se konečně rozvíjejí, dívky definitivně vytáhly rafinovanou jarní výstroj, milenci spěchají do parků - a slovům narůstají křídla! To poslední jmenované nastane 25.dubna v Sudoměřské ulici č.19 na Vinohradech (100 metrů od Flory) v útulné vinárničce M a M. Už čtvrtý večer poezie a prózy Slova mají křídla, který se tu bude od sedmi konat, zahrne tvorbu velmi různorodých autorů - od básníka Dušana Spáčila,přes autora thrillerů Davida Glocknera a vtipně veršujícího Edu Veselého až po renomovaného spisovatele Ivana Binara. Vstupné volné, víno dobré.

Tentokrát zve Stanislav Vávra!

Stanislav Vávra je, počítám-li správně, vicedoyenem básníků Divokého vína, zastupujícím doyena Edu Světlíka. Na rozdíl od Edy vyniká libeňskou minulostí a dávným přátelstvím s Bohumilem Hrabalem. Standovi se navíc daří přesvědčit Vladimíra Javorského, aby četl jeho texty! Honorář tomu jistě odpovídá...
Lu

Jiří Žáček je Strážce majáku.

Nevím jak vy, moji milí, ale já na křest půjdu. Lu

Velikonoční básnička od Dušana Spáčila. Poslal mi ji jako sms.

Vykoukl jsem z okna
a už nesněží!
Snad se teď i zvony
zas vrátí do věží!
A přestože zítra
hlásí závěje
budou to jistě
jenom vločky
jarní naděje!

Zve Jindra Štreit

VÍTKOVICE
Jindřich Štreit
TROJHALÍ KAROLINA, zájmové sdružení právnických osob,
si Vás dovoluje pozvat do galerie GONG (Ostrava, Dolní Vítkovice)
na slavnostní zahájení
výstavy fotografií Jindřicha Štreita VÍTKOVICE,
které se bude konat v úterý 9. dubna 2013 v 18 hodin.
Úvodní slovo pronese prof. PhDr. Vladimír Birgus.
Výstava je uspořádána pod záštitou
rektora Slezské univerzity v Opavě prof. PhDr. Rudolfa Žáčka, Dr.
a ve spolupráci s Institutem tvůrčí fotografie FPF SU v Opavě.
Výstava bude otevřena od 10. dubna do 5. června 2013,
denně od 10 do 18 hodin.

Narodila se mi tři hříbata! Jinak - Divoké víno získalo pro svoji Múzu trojspřeží hřebců - trigu.

Nikdo to neví, nemám se s kým podělit o radost. A tak píšu vám, milí čtenáři Divokého vína, že Múza našeho časopisu bude mít do zápřeže tři koně. Narodili se od 21. března do 31. března tři hřebečci, Fri Bear a Mar Bear, a jako třetí klisně Madélka vraník Mad Bear. Část jména Bear se opakuje u všech, protože mají jednoho otce, hřebce Bear King.
Lu

Jak mě zve Dušan Spáčil na oběd a básničku pošle, když je číslo hotové.

Ahoj Lu,
švestička z mé zahrádky do příštího čísla DV... Co dát zítra oběd?
Dušan

V ě ci II
(Jiřímu Wolkerovi)

Miluji věci, mlčenlivé soudruhy...
Ty vazouny v černých brýlích (Ray Ban)
a v kožených kabátech (Louis Vuitton).
Vědí o mně první poslední,
vědí, kdy mám své dny,
vědí, jak trávím své noci,
jsou „simply clever“
a kontrolují, jestli „následuji instinkt“,,
stojí za zády mých kamarádek,,
když špehují, jestli si „dost užívám“.
Miluji ty hajzly, protože se jich bojím,,
Říkala mi známá, že chodí vždy ve dvou - začíná ten hodný.
má dokonalý úsměv (Colgate)
a hrozně mužně voní (STR8),
sotva však roztaješ jak Algida,
převezme tě ten druhý
a končíš na zemi.


Ta kamarádka, co mi to říkala,
zmizela v nákupním středisku
Metropole a už ji nikdo neviděl.
Miluji věci, mlčenlivé soudruhy,
tak, jako my ženy vždycky milujeme grázly
a přitom dobře vím, že mi vybírají konto,
a tahají se s děvkami, co mají boty,
které já nikdy nebudu mít (Prada),
práskají na mě, že nejdu s dobou a nakupuji v sámošce.
P. S.
Teď mi někdo hodil do schránky obálku.
Bojím se, že to je předvolání,
k výboru, pro ty, co nejsou dost cool.