literární časopis založený v roce 1964

Archiv divoké vinice

Dušan Spáčil zve!

Sousoší Jana Žižky na koni se skrývá ve Všenorech.

Zcela neznámou jezdeckou sochu Jana Žižky můžete najít ve Všenorech na Berounce. Hledání není snadné, a tak vám napovím, že nejprve musíte najít krásný domek se zahradou a rybníčkem v majetku vlídného a vstřícného inženýra Milana Kříže. Vlídný muž mi umožnil projít přes svou zahradu ke stráni, na níž umístil někdy před sto lety Edmund Teyrovský, majitel pražských čistíren a barvíren, hledanou sochu. Ze zahrady Milana Kříže k ní vede schodiště střežené dvěma lvy. Všechny plastiky jsou vyvedeny v betonu. Jan Žižka a jeho kůň jsou v nadživotní velikosti. Na objevení tohoto jezdeckého sousoší jsem velmi pyšný.
L. H.

Milan Vácha umístil jezdeckou sochu. Zatím papírovou

Marco Polo v pískovci se každý den pod údery Milanova dláta přibližuje podobě. Sochař přijel na Hájek s papírovou skicou sousoší a rozhodl, kde bude umístěna. Pod sousoším bude masivní betonový základ.
L.H.

Protiruské panely na Praze 6.

Projížděje Vítězným náměstím, řečeným Kulaťákem, v pražských Dejvicích, věnoval jsem pozornost několika velkým panelům s protisovětskou tématikou. Na Kulaťáku bývala v letech 1972-1990 socha Lenina sochařů Boženy a Ludvíka Kodymových. Sochaři tvořící svá díla jistě tuší, že sochy nejsou nesmrtelné, zvláště, když jsou poplatné době. Na Kulaťáku jsou kromě protiruských panelů také Housenka Kurta Gebauera a Meteorit Michala Gabriela. Kulaťák nemá na plastiky štěstí. Můj desetiletý synek Antonín panely vyfotografoval, a tak vám je přináším, abyste z nich také něco měli. Nevím, kdo je zbudoval, ani nevím za čí peníze. Je zcela jisté, že nejsem obdivovatel Ruska, ani jsem nebyl přívržencem Sovětského svazu.
L.H.

Otevřeli jsme 80. babybox v SEKO Aerospace, a. s., Louny!

Ve středu 30. června ve 12 hodin byl slavnostně otevřen 80. babybox. Po mnoha letech mohu prohlásit, že jsem dobyl staroslavné město Louny! Kdybych věděl, že mám požádat Tomáše a Vlastimila Sedláčkovi, majitele a ředitele společnosti SEKO Aerospace, a. s., Louny, ušetřil bych si spoustu času. Jednání s oběma pány bylo vstřícné a korunoval je úspěch. Babybox je u vchodu do jejich společnosti v ulici 5. května 2940 a střeží jej 24 hodin pracovníci ve službě. Ti zavolají záchranku. Pro případ, že by odložené děťátko nebylo oblečené, připravili si Sedláčkovi oblečky a čepičky.
Sdělil jsem přítomným, že spolek Babybox podpořil částkou 40 000 Kč obec Stebno v okrese Louny a další v Jihomoravském kraji.
Vlastimil Sedláček mi nabídl tykání a byl velmi bezprostřední. S Vlastou jsme si připili a pronesli jsme úvodní projevy. Vlastimil Sedláček založil společnost před třiceti lety, nyní má šest závodů, z toho jeden v Indii, jeden v Brazílii a 600 zaměstnanců. SEKO Aerospace, a. s. uvádí, že 97% všech letadel má alespoň nějakou součástku z jejich továrny.
Velbloudi skutečně přišli, přesněji řečeno, velbloudice Zdeňka a velbloud Kamil spořádali všechnu mrkev, kterou Zdeněk Juřica, výrobce babyboxů, nakoupil.
Otevření se zúčastnil soukromý mecenáš inženýr Ladislav Riziky, hlavní dárce. Mnohonásobně podpořili spolek Babybox majitelé firmy CEPS, a. s., zastoupení ředitelem inženýrem Petrem Crhou. Mezi místními dárci jednoznačně dominoval spolek Dobroděj následován Autobusovou dopravou, s. r. o. z Podbořan, jehož šéfová inženýrka Radka Janáčková podpořila babyboxy opakovaně.
Na otevření přišel místostarosta Vladimír Hons a předal mně a Vlastimilu Sedláčkovi vyznamenání města Louny.
Vlastimil Sedláček nás dovedl k největšímu kolu na světě a stali jsme se aktéry jeho zápisu do Guinnessovy knihy rekordů.
Ať žije SEKO Aerospace, a. s. a její majitelé Vlastimil, Tomáš, Ondřej a Josef Sedláčkovi!
Babydědek Lu

Vladimír Stibor zve na křest.

Herec Igor Bareš v roli psa Egona je děsná psina

Český rozhlas loni zaujala kniha Egon: Děsná psina Petry Baďurové, kterou vydalo koncem roku 2019 pražské nakladatelství Titanic. Během první vlny epidemie koronaviru z ní na ČRo Dvojka předčítal jednadvacet vybraných kapitol Igor Bareš. Role psího seniora Egona, který vypráví svérázným psím jazykem historky o své nesnesitelné paničce a shovívavém páníčkovi, se ujal bravurně. Rozhlasová četba měla u posluchačů velký úspěch a mnoho ohlasů, a Radioservis ji tedy vydal letos v červnu jako audioknihu. Můžete si ji pořídit na CDmp3 nebo je ke stažení ve formátu mp3 v e-shopu www.radioteka.cz.
Petru Baďurovou, která pro náš časopis píše již rok zajímavé rozhovory se zajímavými kynologickými osobnostmi, provázeli psi od dětství. Jsou jejím koníčkem přes půl století. Vyhledávala je, vlastnila je, hlídala a cvičila je i mnohým přátelům. Je odpůrce polidšťování zvířat a byla dvanáct let i paničkou svého dosud posledního psa, německého ovčáka Egona Ort Bohemia s neobyčejným pohledem. Na přání přátel zřídila facebookovou stránku Egon – z mýho deníčku, kde tento již starý ovčák „vyprávěl“ o tom, jaké to je být opečovávaným domácím mazlíčkem. Záhy blog získal tisíce příznivců a když pak jednoho brzkého letního rána před sedmi lety Egon odešel „za duhový most“, Petra chtěla blog, kam se lidi chodili zasmát a pobavit, smazat. Nakonec ho ale fanouškům na internetu pro potěšení nechala a vyhověla i jejich naléhání, aby příběh vydala knižně. Tak předloni světa spatřila již několikrát dotiskovaná kniha Egon: Děsná psina.
Knížku si můžete koupit u svého knihkupce, v e-shopu Kosmasu či na pražské veterinární klinice Vetcentrum. A pokud si chcete pořídit knihu a CD naráz, dvě mouchy jednou ranou zabijete v prodejně Českého rozhlasu v Praze na Vinohradské ulici, kde prodávají i titul tištěný.

Václav Engler tvrdí, že publikoval v Divokém víně. Sice si nevzpomínám, ani nemohu jeho texty najít, ale proč bych mu nevyhověl.

Hezký den, pane Hessi, mockrát Vám děkuji za ochotu. V příloze posílám titulní stránku knihy v jpg - s ohledem na to, že jsou v ní použity mé autorské kresby mohu případně poslat i nějaký další jpg. Níže uvádím oficiální anotaci publikace, ke které snad ještě dodám, že jednou z linií příběhu je také hledání cesty k sobě samému a svému protějšku a ve zktratce nastíněná post apokolyptická civilizace v novele je karikaturou tzv. "společnosti zábavy": "Humoristicky laděný postapokalyptický road trip z blízké budoucnosti s tempem a poetikou japonské mangy. Divadelní herečka Michiko, profesionální návštěvník divadla Paul a jeho alter ego, hybridní pohádková bytost Králík, se vydávají na společnou cestu neznámou fantaskní krajinou, zabydlenou postavami dobře známými z naší každodennosti, ale také nadpřirozenými či mýtickými tvory." Děkuji a přeji Vám pěkný víkend S pozdravem Václav Engler

220. děťátko v Šumperské nemocnici!

V pátek 11. června 2021 v 7:20 vyplnil prostor babyboxu v Šumperské nemocnici čtyřměsíční kluk jménem Vít, oblečený v šedém plyšovém overalu s kapucí opatřenou oušky, v puse modrý dudlík. Na prvním záběru kamery snímající interiér babyboxu vidím dva páry nohou - mužské a ženské. Soudím tedy, že rozhodnutí odložit děťátko, udělali maminka a tatínek společně. Ptáte se jistě, jak vím, že kluk se jmenuje Vít a že jsou mu čtyři měsíce. Rodiče nechali u Víta mimo jiné rodný list a očkovací průkaz. Jsou seriózní? Asi ano, ale dámy z OSPODu je asi stihnou navštívit ještě před víkendem.
Paní doktorka ve službě mě ujistila, že Vít je na první pohled zdravý, je to čtvrté děťátko odložené v šumperském babyboxu od roku 2009, kdy jsme jej poprvé otvírali. Dnes už mají v nemocnici babybox nové generace a ten přivítal do života teprve první děťátko. Dvě holčičky, dva kluci, to je bilance šumperského babyboxu.
Šesté letošní děťátko je 101. kluk versus 119 odloženým holčičkám.
Pro Víta jsem měl připravené jméno Cyril po protagonistovi babyboxů Cyrilu Svobodovi. Připadá mi ale, že přejmenovat čtyřměsíční děťátko se nehodí, takže jméno Cyril si nechám pro příštího kluka.
Malý Vít dostane od České mincovny tradiční zlatý dukát do kolébky! Ať žije Vít!
Babydědek Lu

Milan Vácha přivezl kámen na sousoší hřebce Marco Polo!

Hořice v Podkrkonoší zrodily pískovec na jezdecké sousoší hřebce Marco Polo s žokejem Milanem Klučkou. Dvoutunový blok je připraven před ateliérem docenta Milana Váchy, aby odhalil, co skrývá pod hlatí.
Bronzovou tabulku pocházející z dílny Stanislava Mihala ve Velké Bíteši, připevnil Milan Vácha na kamený model sochy.
L. H.

219. děťátko v babyboxu Fakultní nemocnice Královské Vinohrady!

Sedmnáctý rok své existence zahájily babyboxy už čtvrtý den. Pouhých 39 minut po půlnoci 4. června se ozvala signalizace hlásící, že ve služebně nejstarším babyboxu (přemístěném z pražského Houbětína) ve FNKV ve Šrobárově ulici v Praze 2 je děťátko. Zdravotníci vyzvedli žlutomodrý fusak skrývající holčičku v bílé čepičce. Lékař, který mi telefonoval, mi hlásil: Je krásná! Podle pupečníku je stará 4–7 dní, na pohled v pořádku!
Holčička je pátým letošním nechtěným děťátkem, nositelkou pořadového čísla 219. Je prvním děťátkem odloženým na Vinohradech. Odloženo bylo 100 kluků a 119 holčiček. Pojmenoval jsem ji Sidonie podle posledního děvčete básníka Václava Hraběte – Sidonky Jiravové, své dobré kamarádky.
Sidonie dostane do kolébky dárek od České mincovny, a. s. – tradiční zlatý dukát, jímž naše spřátelená společnost obdarovává všechna odložená děťátka. Děkuju České mincovně!
Ať žije Sidonie!

Babydědek Lu

Sochař Milan Kuzica instaloval v parku v Dolních Počernicích svoji sochu RODINA - NATAN!

Dobry den Vazeny pan Hess,

218 je solidna volicska zakladna.

Ja som k MDD a Roku rodiny, vcera instaloval v nasom parku plastiku RODINA - NATAN.

S prianim zdravia a vsetkeho dobreho,
Milan Kuzica

Oldřich Damborský mi poslal svoji novou knížku Dvojhlas havranů!

Milý Lu...srdečně zdravím. Poslal jsem ti novou sbírku mé maličkosti. Jsou tam básničky z posledních dvou roků. Sestavili jsme je spolu napůl s mým kamarádem básníkem Luďkem Laštovkou, ze Slaného u Prahy. Poslal jsem jknížku doporučeně, tak věřím, že dojde v pořádku. Jinak dej vědět, zda jsi zásilku obdržel. Děkuji. Měj se moc pěkně a opatruj se. Tvůj Olin.
Básní Oldřicha Damborského si velmi vážím, a tak ji přečtu ještě dnes! Jsem zvědav, zda se mu druhý autor Luděk Laštovka vyrovná. Knížku ilustrovala Zdenka Měřičková a vydala ji Věra Kopecká. Čítá 116 stránek nudloidního formátu a v pevné vazbě. V podobném formátu kdysi vycházelo tištěné Divoké víno. L. H.

Býti rytířem

Knížka Milana Blahynky „Glosy k losu Člověka v době prokurátorů“ má útlý vnitřní blok s vytříbenou grafickou úpravu. A nezvyklou gramáž obálky – „titulka“ je tak tvrdá, že pokud byste si ji dali do náprsní kapsy, a někdo by na vás šel třeba s nožem, nejspíš by vás ochránila před smrtelným útokem. Zajímavá je i parafa K. na titulce a kresba na patitulu – oba grafické prvky jsou dílem Milana Kundery, o němž je v této drobné knížce řeč především. Přiznám se ale – většinou na podobné detaily, zkrátka na vnější formu moc nedám, duše knihy je přece zakleta ve slovech! V tomto případě je na místě udělat výjimku. I to, jak tento spisek vypadá, podává o Blahynkově publikaci zajímavou informaci.
Nezvyklým způsobem vypravený text a pečlivá redakce svědčí o tom, že jde o knížečku, v níž autorovi (a zřejmě i vydavateli Davidu Vodovi) záleželo na každé myšlence a slově. Kresba i podpis (oboje převzaté z Blahynkovy soukromé korespondence s Kunderou) zase napovídají, že Blahynka, literární historik a zasvěcený vykladač díla českých básníků několika generací (od Nezvala a Biebla přes Miroslava Floriana a Jana Pilaře až po Karla Sýse, Jiřího Žáčka, i třeba Jiřího Kuběnu) je i v případě Milana Kundery skutečný znalec. A ta supertvrdá obálka? Tu vnímám jako obranný štít, který si podle Blahynky zaslouží Kunderovo dílo. Milan Blahynka v této knížce vystupuje jako rytíř, který se postavil na stranu stíhaného „krále“, v tomto případě nejúspěšnějšího českého literáta, jenž je v současné době pod soustředěnou palbou svých nepřátel, zejména ambiciózního Jana Nováka. A protože tento českoamerický autor použil proti klasikovi těžké kalibry, zejména ve své knize „Milan Kundera, Český život a doba“, je Blahynkův soubor drobných esejí především polemikou s tímto kontroverzním dílem.
Je ale tato Blahynkova obrana dávného známého (oba pánové se potkávali už v době, kdy Milan Kundera ještě ani neuvažoval o emigraci) úspěšná? Je zjevné, že na tuto otázku někteří odpoví kladně a jiní záporně a o volbě odpovědi budou rozhodovat nejen literární, ale bohužel i ideologická hlediska. A možná také míra povědomí o tom, jak jsme v Československu před rokem 1989 žili.
Knížka je v každém případě brilantně napsaná – a co je důležitější – srdnatá a poctivá. Poctivější než Novákovo poněkud barnumské arcidílo. Proč? Třeba proto, že z Novákovy knihy na hony čpí především snaha sesadit jemu nesympatickou literární ikonu, a s ní i odkaz všeho, co se odehrávalo v době Kunderova literárního mládí, zatímco z Blahynkovy sbírky esejů vane touha zabránit nespravedlivé ostrakizaci člověka, kterého si váží, a čelit zpochybnění odkazu poválečných literárních generací.
DUŠAN SPÁČIL

Milan Vácha dal hřebci Marco Polo novou podobu.

Opravdu je jiný. Porovnejte s předchozími fotografiemi. Tříletý vítěz Velké jarní ceny hřebec Marco Polo rostě pod rukama sochaře do krásy.

Na místě pomníku maršála Koněva je nový pomník a expozice s názvem Nikogda ně zabuděm!

V květnu 2021 vznikl na místě, kde stál pomník maršála Koněva, v Praze 6 na náměstí Interbrigády, nový pomník a osm panelů tematicky protikomunisticky zaměřených s kritikou Rudé armády a Sovětského svazu. V novém pomníku jsou okénka, jimiž je možno sledovat i filmy. Expozice je dílem neziskové organizace podporované radnicí Prahy 6. Při jejím otevření organizátoři žádali veřejnost, aby expozici neničila.
V Praze 3 se hlavní třída jmenuje Koněvova. Je dlouhá 3400 metrů a čítá 255 domů. V Koněvově ulici žije podle mého odhadu řádově 10 000 lidí.
L. H.

Milan Vácha dokončil model jezdecké sochy hřebce Marco Polo a žokeje Milana Klučky!

Mám velikou radost! Děkuju svému příteli docentu Milanu Váchovi za jeho práci, kamenný model je ve finále. V nejbližších dnech se Milan vypraví do Hořic pro pískovec na velkou sochu. Nejraději bych jel s ním, ale nechci ho při výběru kamene zneklidňovat.

Děkuju, Mistře Milane!

V úterý 4. května se otevřela dvířka babyboxu v Krnově pro 218. děťátko!

Na hodinách bylo 22:24 a na obrázku krnovského babyboxu byla vidět jenom růžová deka. Sestřička Hana z dětské JIPky mi vesele vyprávěla, že v dece a dvou ručnících byl zabalený kluk, zcela novorozený, vážící 4200 gramů. „Vykoupali jsme ho. Je zcela zdravý, pupečník ošetřený neměl,“ řekla.
Ve Sdruženém zdravotnickém zařízení v Krnově jsme babybox otvírali 30. července 2012 a pomohl vstoupit do života dvěma holčičkám a dvěma klučíkům. Se sestřičkou Hanou jsme se shodli na jméně Petr.
Jméno je pro mne významné, protože dnes jsme si po telefonu plácli s šéfem brněnské počítačové firmy 100MEGA Distribution, s. r. o. Petrem Bečičkou, přítelem a služebně nejstarším mecenášem babyboxů. Petr mi potvrdil, že přispěje zásadním darem na zřízení babyboxu nové generace na radnici Prahy 6 v Jilemnického ulici, který budeme otvírat 1. června ve 12 hodin v den 16. výročí zprovoznění prvního babyboxu v roce 2005.
Česká mincovna, a. s. již tradičně obdaruje malého Petra zlatým dukátem do kolébky.
Petr je čtvrtým letošním děťátkem a skóre kluci versus holky upravil na 100:118.
Ať žije Petr Krnovský! Ať žije Petr Bečička brněnský!

Babydědek Lu

Milan Vácha a Marco Polo po dalším týdnu.

Ve středu 5. května jsem si udělal radost návštěvou svého přítele akademického sochaře Milana Váchy a jeho díla - modelu k jezdecké soše hřebce Marco Polo.
Radost byla veliká!

L. H.

Můj malý svět Vladimíra Stibora.

Sedmého května bude pokřtěná kniha fotografií Vladimíra Stibora, vydaná Václavou Ryskovou. Spojuje autorovo umělecké cítění jakožto fotografa i básníka.
Kniha vznikla výběrem snímků ze sedmiletého putování Sedlčanskem, autorovým „malým světem“ a z portrétů přátel z řad umělců, rodiny. Najdete ti také i momentky lidí neznámých, oddávajících se odpočinku, naději, radosti dne. Fotografie provází šestice básní. Verše snímky dokreslují a dotvářejí.
Úvod a celkem stručné představení autora si můžete přečíst v češtině i angličtině, takže zrod publikace považuji za významný počin i v rovině propagační. Věřím, že kniha může oslovit i cizince, které tak navnadí k toulkám po krásném kraji .
Anna Šochová