literární časopis založený v roce 1964

Archiv divoké vinice

Almanach české poezie 2017

Připravuje se k vydání nový almanach české poezie 2017, navazující volně na předchozí antologie z posledních čtyř let. Výběr z nejlepších básní lze posílat na adresu editora, kde se dozvíte i všechny důležité informace ohledně vzniku této knihy. Kontaktní adresa: stibor.vladimir@centrum.cz
Slavnostní křest se uskuteční na začátku léta 2017 v pražské galerii Portheimka.

Jaroslav Svěcený gratuluje k 143. děťátku!

Milý Ludvíku,
gratulace k ústeckoorlickému opusu 143, řečeno hudební terminologií!!!
Níže posílám odkaz na můj videoklip s hudbou z pohádky Radúz a Mahulena, který se k Tvému snažení a tématu hodí- je to nádherně napsaná hudba. V příloze Ti posílám obal mé publikace Slavné evropské housle (je česko-anglická) a trochu informací o tom, co dělám. Budu se těšit na viděnou!!!

Jarda
JAROSLAV SVĚCENÝ - VIOLIN SOLO FROM RADÚZ AND MAHULENA TALE- J.SUK ( official video )

https://www.youtube.com/watch?v=vGv7uL1450s

Klára Klose zve na výstavu!

Miloň Čepelka děkuje za přání k osmdesátinám!

Vážení a milí,

všude po celé republice,
děkuji vám - co mohu více -
za všechna vaše blahopřání
působící mi červenání.
Vím, že by po mně bylo veta,
kdybych se cítil pupkem světa,
k čemuž ta vaše přízeň svádí.
Jsem šťasten, že mě máte rádi,
zůstávám ale při zemi,
kamarád s vámi se všemi,
a nadějí se dobrou kojím,
že coby kmet to nepohnojím.

Váš Miloň Čepelka.

143. děťátko v babyboxu v Ústí nad Orlicí!

V neděli 25. září po sedmé hodině večerní mi přišla do mobilu zpráva o odložení 143. děťátka v Ústí nad Orlicí. Holčička, čerstvě narozená, zabalená jen do ručníku, s pupečníkem podvázaným žlutou tkaničkou je třetím děťátkem, kterému pomohl orlickoústecký babybox vstoupit do nového života. Děvčátko jsem pojmenoval Martina po paní doktorce Martině Gieciové, která holčičku ošetřila. Příjmení Zakálová dostala malá Martinka po primáři Orlickoústecké nemocnice a mém příteli Dinovi Zakálovi, s kterým jsem v roce 2008 otvíral orlickoústecký babybox jako sedmý v pořadí a v roce 2014 jsme spolu starou bedýnku vyměnili za babybox nové generace. Martina je třináctým letošním děťátkem a skóre holky versus klučíci zvýšila na 83:60.
Původní babybox i babybox nové generace jsme pořídili za korunky od našeho největšího dárce Nadace Komerční banky, a. s. - JISTOTA, a tak jsem její předsedkyni Sylvě Floríkové sdělil zprávu jako první.
Ať žije Martinka! Ať žije Sylva! Ať žije Dino Zakál!
Babydědek Lu

Stanislav Vávra představí novou knihu!

Jindřich Štreit vystavoval pod Hlávkovým mostem v Praze!

Fotografie bezdomovců zapadly ve správném prostředí - pod mostním obloukem. Kromě Štreitových obdivovatelů přišli na výstavu i lidé bez domova.
L. H.

Jindra Štreit zve na pražskou výstavu!

141. a 142. děťátko v babyboxu v pondělí 5. září!

Radost? Smutek? Zadostiučinění… Dvě nechtěná lidská mláďata, dvě nešťastné maminky! Ve 13 hodin našli zdravotníci holčičku Mirku v Pardubicích, v 19 hodin v nemocnici v Chebu byl odložený klučík, asi dvoudenní 3580 g, zdravý, oblečený. Na počest Ondřeje Čapka, dětského primáře, jsem jej pojmenoval Ondřej. Je dvanáctým letošním děťátkem, 60, klukem oproti 82 holkám. Ondřej potvrdil, že nechtěné děti - věřte nevěřte - bývají odkládány po dvou až tříčlenných skupinkách. Ať žije Ondřej!
V Liberci otvíráme 3. října babybox nové generace a v Pardubicích slavnostně otevřeme vyměněný babybox 7. listopadu. Děkuju dárcům, bez nichž by nebyl babybox ani jeden.
Babydědek Lu

Profesor Jindřich Štreit, doctor honoris causa, alias Jindra ze Sovince, má 70!

Jindra ze Sovince slaví své jubileum řadou výstav. Ve Vlastivědném muzeu v Olomouci probíhá výstava Držme spolu, Ve Vrbně pod Pradědem Kde domov můj, v Národním divadle v Ostravě Domov bez domova, v galerii Auritus v Táboře výstava Romské děti, v Šenově probíhá prezentace nové knihy. Křest publikace Kde domov můj se odehrál na hradě Sovinec.
V den svých narozenin 5. září obdrží fotograf čestné občanství rodného města Vsetína. Ať žije Jindra ze Sovince!
L. H.

140. děťátko v babyboxu se jmenuje Aleš!

Tatínkem děťátka je podle zaručených zpráv prof. MUDr. Aleš Roztočil, přednosta gynekologie a porodnice v Jihlavě. Nešťastná maminka zůstává v anonymitě. Malý Aleš je zcela zdráv, pečlivě oblečený včetně klobouku a není zcela novorozený. Je 23. děťátkem v hloubětínském babyboxu v Praze, v babyboxu Zakladateli. Nalezl a první vyšetření malého Aleše provedl hloubětínský gynekolog Richard Jandejsek: ,,Je to moje páté nalezené děťátko,“ povídá Richard. Na děťátko se přijel podívat vedoucí lékař Petr Pícha. Díky jeho osobní statečnosti byl první babybox v Hloubětíně v roce 2005 zřízen.

Ať žije malý Aleš i jeho tatínek! Ať žije Petr Pícha a Richard Jandejsek!

Zorka Wildová má sedmdesát? Gratuluju!

Zorka Wildová byla a je tajnosnubná, a tak jsme ji v 60. letech nikdo nepoznali. Ještě dneska toho lituju, když si po padesáti letech čtu její básničky. Tu níže uvedenou umím skoro zpaměti, jak jsem ji recitoval holkám všech generací.
Zorka se po letech objevila a posílá mi své básničky do Divokého vína dodnes. Jsem přesvědčený, že Zora Wildová je největší česká básnířka. Přečtěte si její verše zdobící Divoké víno a povězte - znáte snad lepší?
Ludvík Hess


Hle jsme Géricaultovi Milenci
a Kristovi svědci
a naši rodiče nejsvětější
nás do světa vyvedli po kruhové dráze
my jsme se však odklonili
a kloužeme po spirále na zem
jak anemický list na podzim
a zrovna tolik znamenáme
ale kdo ví
kým jsme byli zrozeni
vždy jsme stáli pod srdcem
a dál jsme nesměli
svět je jeden veliký nalitý prs
a všichni pokorně chodíme
tam kde mléko teče
a jen Bůh k tomu potřebuje mleče
nedbale poklekáme
a v kleče přijímáme
podobojí
tělo i vášně Páně
a děkujeme přemnohými slovy
a ženy jsou dnes tak zralé
že těhotní pouhým pohledem
neptejte se jich na nic
neboť vědí mnohem víc
a jsou realistické jak vévodkyně
když si do vlasů berou zlaté příčesky
jsou prostě přespanilé
i s archaickými přívěsky

Hle jsme Géricaultovi Milenci
a Kristovi svědci
a ničím nejsme tak uchváceni
jako svými dětskými tílky
na nichž se dospělá místa skvějí
a chlapci bloudí kostely
v nichž znějí varhany
jak temné ženské orgány
a milují ten den
jenž jim přinesl první starosti
nebo jimi chtějí opět trpěti
čím vším jsme nakonec okouzlení
ležíme v poli
jak v pase utažené snopy
a zrním nám popraskaly boky
jež slunce jednou zcela vydrolí
jsme sami sebou vyprahlí
a chtěli bychom se vrhnout do matčina náručí
však stud nám v tom zabrání
že jsme již vše poznali
a nevědomost nás nechrání
Hle jsme Géricaultovi milenci
a Kristovi svědci
ach Bože jenž jsi na nebesích
uveď nás v království své nejněžnější
my prostě sejdem´lidem s očí
jak se vítr rázem stočí
aneb zbav nás všeho pozemského raději
a naše čela požehná něco nezemského novou nadějí
neboť tvé je Bože vše i naše viny
ty jsi nás svedl v pokušení
a v nás už není nic k vykoupení
byli jsme vyhnáni z citů svých
a nedopusť více abychom si zoufali
ach Bože na nebi
zachyť nás v dlaních svých

(publikováno v Divokém víně 5 / 1968)

ZA MLADÍČKY PŘEJE DUŠAN SPÁČIL!
"V celém mém životě jenom sníh, a to ještě jen tu a tam za tuhých zim, a pouze kratičce, na mně lpěl. On jediný na světě!" napsala jednou Zora Wildová. Jak se může tak dobrá básnířka mýlit, co? Všechno nejlepší, Zorko, divila byste se, kolik nás je, co máme rádi Vaše básničky… Dušan Spáčil

Karel Sýs oslavil sedmdesátiny!

V budově ÚV KSČM v ulici Politických vězňů jsem s Karlem slavil již potřetí - padesáté, šedesáté a sedmdesáté narozeniny. Ty dnešní byly jistě nejkrásnější a Karel nejzralejší. Spolu se mnou přál i můj synek Ludvík Hess junior, ten tu byl poprvé.
Kájovi jsem věnoval stejně jako už před dvaceti lety uzený jazyk s přáním "by jeho jazyk neshnil v hrobě". Rozhodně ode mne pochází i startovní číslo 70, jež měl Karel připevněno na hrudi. Zbývající dárek nechť zůstane mým a Kájovým tajemstvím. Blahopřeju, milý Ká! Lu

138. děťátko v babyboxu ve Vyškově!

V pondělí 13. června v 10:50 mi přišla zpráva o nalezení 138. děťátka, za tři roky existence babyboxu ve Vyškově je třetí. Klučík je úplně čerstvý, na první pohled zdravý a hlavně vypasený. V bedýnce byl jen přikrytý několika hadříky, asi to bude chudý ženich. Na první pohled připomíná mého nejmladšího pětiletého synka Antonína, který má navíc dneska svátek. Bude to tedy Toníček.
Tonda upravil skóre holčičky versus klučíci na 80:58 ve prospěch holek. Ať žije Tonda Vyškovský! Ať žije Tonda Hess! Hezký svátek, milí kluci.

139. děťátko v babyboxu ve Valašském Meziříčí. Dvě děti v jednom dni

Pondělí 13. června vstoupilo do historie babyboxů odložením dvou děťátek v jeden den. K dopolednímu Toníkovi ve Vyškově přibyla v 16:42 Mišutka ve Valašském Meziříčí, kde byl babybox dosud bezdětný. Přiznávám, že jméno Mišutka jsem jí dal, protože je malinká a v tom množství odložených 81 holčiček už jsem si na žádný originál nemohl vzpomenout. Skóre je tedy 81:58 ve prospěch holek. Letos bylo odloženo devět děťátek. Ať žije Mišutka!
Babydědek Lu

Koncert na památku Jiřího Ostermanna, Václava Hraběte a k 11. výročí otevření prvního babyboxu!

K padesátému výročí pořadu Obestín, který jsem uváděl v roce 1966 v kostele Sv. Kateřiny v Praze 2, jsem uspořádal koncert s recitací v Novoměstské radnici. Báseň Obestín Milana Nápravníka tehdy recitoval Jiří Ostermann (1935 Praha - 1990 Toronto), zpívala Eva Olmerová a na varhany hrál Jiří Růžička. Poslední jmenovaný a taky jediný žijící hrál v Novoměstské radnici na varhany skladby Johanna Sebastiana Bacha. Evu Olmerovou zastoupila Jana Koubková a úryvek ze surrealistické básně Obestín přednesl Eliáš Jeřábek. Na mě zbylo, abych vzpomínal a uvedl naše milé posluchače do doby před padesáti lety.
Děkuju Janě Černochové, starostce Prahy 2 a poslankyni, za zapůjčení Velkého sálu Novoměstské radnice a za podporu i za její osobní účast. Děkuju mecenáši babyboxů brněnskému Petru Bečičkovi, majiteli 100MEGA Distribution a provozovateli www.digitor.cz, výrobci počítačů HAL3000 za finanční podporu.
Děkuju Janě Koubkové, Jiřímu Růžičkovi a Eliáši Jeřábkovi za účinkování v pořadu.
L. H.

Sbírka veršů Malá noční kasace Rostislava Opršala je zdařilé dílko!

Na vydání své první sbírky si Rostislav Opršal (roop@centrum.cz) počkal do 54 let. Přečetl jsem ji jedním dechem asi proto, že jsem souzněl s jeho erotikou. Tedy, abyste si, milí čtenáři, nemysleli, není to jen o erotice.
Básničky Rostislava Opršala vycházejí v Divokém víně pět let, po přečtení knížky prohlašuji, že je jedním z nejlepších autorů www.divokevino.cz.
L. H.

137. děťátko našli zdravotníci v babyboxu v Praze 9 - Hloubětíně!

Tušení jsem měl už nějakou dobu, skákal jsem po každém telefonu, ale naplnilo se až v sobotu 28. 5. v 17:50. Holčička odložená tři dny před jedenáctým výročím otevření prvního babyboxu v Hloubětíně je zcela zdravá, novorozená s pupečníkem dosud neošetřeným. Pojmenoval jsem ji Vlaďka podle doktorky Skalníkové, členky kolegia, která pečuje o mé zdraví. Vlaďka se jmenuje i sestřička, která holčičku vyjmula z babyboxu. Vlaďka zvýšila skóre holek oproti klukům na 80:57, je 22. děťátkem, jež prošlo dvířky hloubětínského babyboxu. Ať žije Vlaďka z Hloubětína! Ať žije doktorka Vlaďka Skalníková!

Báseň dlouhého doletu

Některé knížky v dobrém slova smyslu vyděsí. Třeba básnická sbírka Evy Frantinové Časovaná růže. Dvousetstránkovou knížku tvoří jen tři básnické skladby. První z nich, titulní, má 160 stran! Je to elegické pásmo psané volným veršem. Bez jediného mezititulku či jiného členění. Bez jasně definované dějové linky. Který čtenář si na něco takového troufne v době, v níž kulturním vzorem jsou písničkové texty a klipy či příběhy Harryho Pottera? Nejspíš jich moc nebude, pomyslíte si v prvním okamžiku.

Jenže když jsem si Časovanou růži přečetl, vytanulo mi doporučení i pro ty, kdo vyrostli spíše než na Apollinairovi či Nezvalovi na současné popkultuře. Evina nová sbírka je totiž jednou z těch knih, která vás po otevření vcucnou jak chmurný lexikon kouzel mága pravda poněkud realističtějšího než je H.P. Ta kniha je temný kůň, na nějž nasednete a z nějž dokážete rozechvěle sestoupit či spíše vyčerpaně spadnout až s posledním slovem.
Chmurný, temná: těmito epitety ovšem zároveň naznačuji, že to není žádné lehké frivolní čtení. Časovaná růže je bilančním- a dosti trýznivým - ohlednutím za mládím i dospělostí, i za stíny dob předcházejících básnířčino narození (valná část Eviných příbuzných zahynula za 2. světové války v koncentráku). Za dobou totality i za dobou polistopadového zmatku. Až impozantní je přitom autorčina schopnost – trochu jak Bohumil Hrabal – vylovit z paměti ty správné střípky a vymodelovat tak znovu tvář doby, která se dnes ztrácí pod nánosy smyšlenek a frází. A dojemná je citovost osobního příběhu, který připomíná, že skutečná láska i přátelství trvají i desetiletí poté, co naši drazí odešli.

Ještě jedna asociace mi vytanula s Evinou trochu nezvyklou sbírkou. A to, že takovou knihu mohl napsat jen muzikant na slovo vzatý. Zkusím to vysvětlit. Shodou okolností těsně před tím, než jsem tuto knížku přečetl, mluvil jsem s jedním nekonvenčním skladatelem. Vyrůstal tak jako já (či Eva) v době, kdy všude kolem duněl Big beat. Navíc vizuálně je to zjev vyloženě rockový. Odhadoval jsem ho proto na jednoho z těch, kteří začínali svou kariéru v beatové kapele, kterou založil se spolužáky. Vyvedl mě z omylu. Žádné hraní po sklepech. Vždycky poslouchal vážnou hudbu. „A je to tak i teď – pravda, rád ocením hudební nápad v písničce, dokonce si i rád napíšu nějaký song. Ale popravdě řečeno, písnička prostě skončí za tři minuty. Je to skladba krátkého doletu,“ vysvětlil proč si i dnes raději poslechne Beethovena než U2.
A nějak tak se dívám i na zatím poslední sbírku Evy Frantinové. Časovaná růže se má k většině současné básnické produkce jako vážná hudba k hitu skupiny Lucie. Nic proti hitům. (Mimochodem. Frantinová vzdělanou hudebnicí opravdu je - vystudovala konzervatoř, dodnes učí hře na housle.)

Dušan Spáčil

Moravský básník Ivo odehnal má dnes 80! Gratuluju!

Napouštění
Sám sebe vzduch dýchá?
Voda pije sama sebe?

I oheň hoří
sám sebou

V pandořině skříni
je to tak zařízeno

Dokud mne neopustí síly
srdcem otevírám žíly