literární časopis založený v roce 1964

Archiv divoké vinice

Přiznání Zdeňka Hrabici i L. H.

Za knihou do knihovny nebo do popelnice?
Řeším dilema, obojí má spojitost s krásnou knihou. Od nepaměti jsem přikován ke knihám a ve veřejné knihovně často přebývám i několikrát denně. Pozorně si všímám knihovnických proměn. Kromě nedostatků ve výběru novinek, na něž nejsou od zrušení povinných výtisků finanční prostředky, se v jejich prostorách v posledních letech nehorázně krade. Varovné nálepky Policie ČR jsou k ničemu. K neuvěření v knihovnách a v jejich čítárnách a internetových sálech mizí všechno, co se tu jinému ukrást dá. Ztrácejí se peněženky, tašky, mobily i přinesené notebooky. Méně již se ztrácejí knihy, ale i ty se kradou. Může se zdát k neuvěření, ale kromě skvělé služby „Čtenáři čtenářům“ jsem v knihovnách získal ještě novou zkušenost. Do knihoven vstupují kromě čtenářů i lidé bez domova – přijdou posedět, v zimě se ohřát, najíst se a napít se, umýt se a oholit, za osobní hygienou. Těch se nebojím, docela pro ně mám v ošklivém světě pochopení. Ale o to větší mám strach z naškrobených lapků (mužů i žen), kteří číhají na příležitost a kradou a kradou.
Ne od nepaměti, ale až v posledním dvacetiletí otevírám popelnice a prohlížím a odnáším si z nich odhozené knihy. Z popelnicových lidí nemám žádný strach, přicházejí k těmto schránkám poznání za vzděláním a možná i za výdělkem na chleba. Leckdy si s nimi rozumím více než s těmi, co procházejí kolem regálů s knihami. U popelnic se mi zatím nikdy nic špatného nestalo. Našel jsem v nich fotografické knihy, dokonce fotografické knihy Funkeho, souborné signované dílo Jaroslava Seiferta, legionářskou literaturu Koptovu, Fibichovu, Deník plukovníka Švece, Deset let Josefa Hory s podpisem i Sloky lásky Stěpana Ščipačova ve Fikarově překladu, rovněž s autogramem.
Zdeněk Hrabica

P. S. Vydavatel L. H. přiznává, že nejednu knihu si domů přinesl z popelnice či z odpadkového koše. Kunderův Žert našel navrchu koše na odpadky na rohu Hybernské a Dlážděné cestou z oběda v restauraci v Lidovém domě, Kerouacovu Na cestě zase v kontejneru na papír na břehu oblíbené Sázavy ve Zlenicích cestou na oběd do hospody Kormorán.

Rozhovor mladé básnířky Divokého vína

To ne, zase zvoní telefon! To bude zase ta zmatená madam, co mi neustále volá, jestli jsem Anička Vorlíčková. S nechutí zvedám telefon: „Haló?“
„Dobrý den, neruším vás?“
A sakra, Hess! Že já si ta čísla neukládám... Ptá se, zda jsem se nezděsila, když jsem viděla jeho fotku na svém mobilu. Uff, takže nic nepoznal, hned si ho musím uložit.
„Nerušíte, akorát jedu v autobuse!“ Narvaným k prasknutí, takže doufám, že po mně nebude chtít nějaké recitování či mi nebude klást filozofické otázky. To naštěstí nechtěl, ale začal mi vyprávět o jakémsi slonovi cestou z Trutnova.
„Cože, slon? A na něm napsáno miluji tě?“ otážu se zmateně, jelikož toho člověka absolutně nestíhám. Cítím pohledy ostatních spolucestujících a vidím, že v tom nechápání nejsem sama. Potvrdí mi, že to je slon, opravdu má na sobě ten nápis a že mi ho jede vyfotit zpátky na Trutnov.
„Ehm, tak to je fajn, haha..“
Ne, někteří lidé nevědí, kdy přestat, obzvláště když jeden jede v autobuse plném lidí. Ne, že bych si jej nevážila, ale některými svými postřehy mě zkrátka uvádí do rozpaků.
Korunu tomu nasadil, když mi začal vyprávět o červené hlíně, ve které slon stojí.
„Červená hlína, vážně?“
Spolucestující na mě už koukají jako na blázna a já se jim ani nedivím. Slon s nápisem a červená hlína nezní jako běžný rozhovor dvou lidí. Budu muset vystoupit. Kdybych alespoň nemusela tak křičet, aby mě hluchý Hess slyšel!
Nevím, jestli byl záměr takto mě zmást, abych byla schopná napsat něco opravdu satirického, či jestli takto probíhají všechny jeho rozhovory. Každopádně mám z toho ponaučení pro příště. Zvedat Hessovi telefony jen na neveřejných místech.
Anička Dvořáková

Foto Ludvík Hess

Jak snadno vydělat!

A přece se točí!
V jarním dnu se mezi regály supermarketu, zvaném u LIDLA, objevil s pojízdným vozíkem sluncem opálený a větrem ošlehaný mladík. Ruče do vozíku vměstnal asi 30 naplněných lahví tuzemského piva, vařeného v zahraniční licenci, bez českých receptur. Místo pokladny zamířil k vracečce lahví (vedle strojní pekárny) a jednu lahev podruhé dával do rotujícího zařízení, nahrazujícího lidskou ruku i práci. Ta mu lahve přijala a vyplivla lístek s 90 , - Kč. Mladík nelenil, otočil se a udělal to stejné ještě dvakrát. S údivem jsem sledoval, jak počítá, že dostane za vrácené lahve s pivem asi 270 , - Kč. Snědý odvážlivec zamířil k pokladně s vozíkem, na němž měl dva rohlíky a nechal si poukázky proplatit. Pokladní si lístky vzala, peníze s odečtenými položkami za dva rohlíky odklepla a vyplatila statnému muži zbytek peněz. Předala je s pozdravením nepřizpůsobivému spoluobčanovi. Všichni byli spokojeni. A pak, že se česká ekonomika přestala točit, hloupost, točí se a jak!
Zdeněk Hrabica

Dušan Spáčil ke Kaddafimu!

Plukovník Kaddafí je ideální nepřítel. Všímli jste si jak je komický?Vždyť ho hlídají ženské a vypadá trochu jako herec Pavel Liška! Nosí uniformu přednosty stanice a barví si vlasy. Na takového zloducha je radost útočit – každá domovnice si o tom s gustem podrbe.
Jiná věc je , jestli vyhánět takového troubu raketami a stihačkami je správná věc. A tady to začíná trochu zavánět. On ten plukovník je fakt dost odporný diktátor, jak se mu někdo postaví, jeho pohůnci mu to spočítají. Navíc má slabost pro teroristické kamarády a táhne se za ním krvavá stopa. Jenomže čím to, že se na něj vrhli až teď, po tom co s ním tak dlouho kamarádili? A jak to jde dohromady s mezinárodním právem – tedy s tím na co přísahali všichni,kdo zasedají v tom krásném domě OSN na Manhattanu? A proč s podporou čekali až do chvíle, kdy už měla opozice namále a prý umřelo osm tisíc lidí? Nějak k mi připadá, že Obama a spol mají sice plnou hubu řečí o podpoře boje za svobodu, ve skutečnosti je ale uměl rozhýbat jen strach o naftu. A nafta patří k surovinám, které mají zvláštní moc - jak jde o ně, najednou jdou stranou všechny pravidla korektního jednání. Ještě že jí máme doma jenom tolik, že z ní zbohatne jen malý český Ewing Komárek.
Dušan Spáčil

Děkuju, Jirko a Karle, že jste odpověděli a napsali to za mě daleko líp!

Milý Luďku,
jak jsem se dnes dozvěděl z TV od vojenského experta, v Libyi probíhá "dálková projekce fyzické síly". Vida, my blbí civilové bychom si mohli mylně myslet, že se tam válčí! Beztak se tam ta síla projektuje jen kvůli televizním divákům, aby se nenudili. Nebo že by přece jen šlo o tu báječnou lybijskou ropu? Anebo kormidelníci epochy potřebovali vyprázdnit sklady, aby zbrojaři mohli za těžký státní prachy nasekat nový vojenský arzenál? Vrchní francouzský Paprikáš v záchvatu bojechtivosti vypadal komicky, jak už to u těch bojovných trpajzlíků bývá, ale pod kučeravou kšticí už mu vyrážely růžky neokolonialismu. Jak se dalo čekat, Amíci mu velení vyfoukli, to se bude Paprikáš doma zlobit a dupat. Náš hlavní bombometčík, ten humanitární, musí mít radost, že na jeho slova došlo. Stejně je to bombardování zvláštní koníček u člověka, který kandidoval na Nobelovu cenu míru! Až nám zase bude nějaký dobře placený propagandista vykládat, že musíme hájit demokracii v každé Tramtárii, měli bychom mu vtisknout do rukou kvér a shodit ho na padáku přímo na bojiště, ať se činí. Vždyť té demokracie už ani my sami nemáme tolik, aby nám zbyla na export. Že by nám ji někdo pěkně po česku vytuneloval?
Zdraví Jiří Žáček
----- Od včerejška si na této planetě nikdo není jist, že ho mezinárodní gangsteři nepřepadnou. Imperialismus se už nestydí, už svoji agresi nenazývá ani internacionální pomocí. Obama ukázal, že je jen hezčí tlama než Bush. Jakmile zvětří naftu, dostaví se kapitalistům erekce. Je krajně odpuzující pozorovat, jak se vůní benzínu rozechvívá chřípí humanitárního bombarďáka. A blbečkům jako jsme my nezbývá než si užívat, ubavit se co nejdříve k smrti. Nic jiného si nezasloužíme. Karel Sýs -------------------------------------------------------- Pan Zdeněk Sosna má názor odlišný------------------------ Pane HES, já jenom zírám..nedivím se, že Váš Jirka a Karel tu mluví o imperialistické agresi..zeptejte se jich na tu komunistickou..o tom oni asi nic neví, radši..vždyť to byla jejich parketa..a ten jejich slovník,..škoda slov..svoboda..svoboda..cítíte to..oni ne..to je můj dojem.. Tak to bych rád řek k situaci ve světě..pan Sýs a Žáček. pokud je mi známo, nikdy nebyli hrdinové.když se nedalo nahlas mluvit..a to asi víte i Vy. Ale ať si každý dělá na svém písečku..Zdravím. Zdeněk Sosna

Uklidnilo vás, moji milí...

že tolik spojeneckých letadel tak úspěšně zaútočilo na Libyi? Taky jste si jisti, že se jedná o spravedlivou válku? Já tedy vůbec ne. Ludvík Hess

Vilém Stránský ročkem!

Majitel internetové aukční galérie www.artbohemia.czVilém Stránský se 19. března zařadí mezi ročky. Čeká jej tudíž obsednutí a příprava na první životní dostihy. Ať je mu práce pod sedlem lehká! Přeje Babydědek Lu

Na otevření 43. babyboxu v Plzni byl i DORT!

DORT nakrojil po kratinkém úvodním projevu hejtman Plzeňského kraje Milan Chovanec. Primátor Martin Baxa přednesl svůj projev v čepici se znakem babyboxu. Bývalá odpůrkyně a exministryně zdravotnictví a hejtmanka plzeňská Milada Emmerová vyslechla moje poděkování za změnu názoru. Jeho Excelence biskup plzeňský požehnal babyboxu a požádal mě, abych mu říkal bratře Františku, na což jsme si potřásli levičkou – oba oldskauti. Dostal jsem skautské vyznamenání, už druhé v životě. První bylo Syrinx, tentokrát Bílý Orel. Předávali mi je plzeňští skauti, jež přivedl bratr Slim. Já jsem pro změnu vyznamenal nejvyšším vyznamenáním Stříbrný Babybox majitelku INTERFLON Czech Libu Janebovou, velkorysou mecenášku, Danielu Červenclovou, zástupkyni sponzora - farmaceutické společnosti BAYER, hejtmana Chovance, primátora Baxu, radního Kuthana, zástupce plzeňských VV Petra Růžka, biskupa Radkovského, poslankyni Miladu Emmerovou, půvabnou poslankyni Janu Kaslovou, jež přišla babybox podpořit i se svým tříměsíčním klučíkem Kubíčkem. Vyznamenal jsem i šéfinženýra babyboxů Michala Čumpelíka, jehož rukama prošlo 43 babyboxů. Zvláštní dík si zaslouží kmotra babyboxu Michaela Kunešová. Otvírání babyboxu morálně podpořila předsedkyně Vládního výboru pro práva dítěte Eva Vaníčková, jež shromážděným objasnila, že na kolokviu odpůrců se za babybox postavil předseda České pediatrické společnosti prof. MUDr. Jan Janda.
Babydědek Lu,
fotografie Michal Čumpelík a Plzeňský deník
Další fotky zítra na www.babybox.cz!

Slaví Jaroslav Holoubek, jeden z nejstarších českých básníků!

Přál jsem Jardovi telefonicky časně ráno. Pravda je, že jsem k němu mohl zaběhnout, protože bydlíme od sebe vzdušnou čarou necelé dva kilásky. "Jak jsi se dožil tak vysokého věku?" kladu mu obligátní otázku. "Možná ty ženskýýý..." odpovídá básník, jehož ve skrytu duše pojmenovávám Kanec.
Jak Jardu znám, myslel ale především na hlavní ženu svého života - na svoji maminku.
Jaroslav Holoubek se dnes v plné životní síle dožívá požehnaných 65 let. Ať žije Jarda!

Sonet pro 43. děťátko z babyboxu

Vítej Filipe, ty rozkošníku
Číslo čtyřicet tři ti sluší
Tanec čísel způsobil jsi
Když vdechl‘s duši třináctýmu boxu

Sám stojím před úkolem
Zdolat záhyb otazníku
Vidím průvod trpaslíků
Je snad i člověk skalním tvorem?

Bránou nebes bývaly vždy stehna ženy
Její boky, horká hráz
Průvody trpaslíků k nám přicházely

Ženským okvětím snad snáz
Doba je však jiná dítě dnešní oznámí
Nám pípnutí, jednooký andělé a jejich tisk


Gratuluji a nestačim sepisovat přání!

Krásný zmrzlý den!
P.


Mgr. Petr Koubek
didaktik oboru Český jazyk a literatura
garant gymnaziálního vzdělávání
Výzkumný ústav pedagogický v Praze
Research Institute of Education in Prague
Senovážné náměstí 1588/4
P.O. BOX 1422, 111 21 Praha 1
tel: +420 245 001 425
mobil: +420 603 265 196
email: koubek@vuppraha.cz
www: www.vuppraha.cz, www.rvp.cz

43. děťátko v babyboxu je klučík v Příbrami!

Moje senzory mě opět nezklamaly! Když mi mobil v 16:24:09 hlásil aktivní babybox v Příbrami, hned mi bylo jasné, že v pořadí třináctý babybox po dvou a půl letech existence potvrdil svoji potřebnost. Otvírali jsme jej 19. září 2008 po rychlé domluvě s tehdejším ředitelem Romanem Bočkem a jeho tiskovou mluvčí Monikou Bouškovou.
Odložený klučík váží 3 570 gramů a měří 49 cm, byl pečlivě oblečený, je jen několik hodin starý a na první pohled zdravý. Sestřičky jej pojmenovaly Filip a konec konců, proč ne - můj nejstarší vnuk se nejmenuje jinak. Skóre holčičky versus klučíci je 27 : 16 a poprvé se stalo, že je odložených dětí víc než otevřených babyboxů. Další bedýnku v pořadí 43. totiž bude Michal Čumpelík a jeho Teletech plus servis instalovat v Plzni na Poliklinice Denisovo nábřeží až příští pondělí 28. února. Otevřeme jej 8. března ve 12:30, tedy na MDŽ.
Jak jinak!
Babydědek Lu 602 305 139

Ludvíku, sám sobě nemilý - napsal mi Norbert Záliš.

Norbert Záliš, bývalý ředitel Hřebčína Kladruby nad Labem, všeobecně nenáviděný nebo vážený, mi napsal hezký dopis k mé poslední knžce Romance o klisničkách a balady o ženách. Četl ovšem i všechny předchozí.

O plachém dálničním promítači

Před časem bylo na našich dálnicích rozmístěno 30 elektronických tabulí. Jedna prý přišla na 15 milionů! Byl jsem hodně zvědav, co nám budou v tom luxusním „bijáku“ promítat. Jenže uplynuly už čtyři roky a v podstatě kde nic, tu nic! Kromě pár upozornění na nehody (ovšem většinou až v době už jsou trosky dávno odklízeny) zůstávají tyto cedule černé! Přitom by tam mohlo být ledacos – od upozornění na ucpanou silnici, přes údaj o teplotě vozovky až po varování před nebezpečným pirátem silnic. Promítač je ale zřejmě plachý. Jediné na co se- aspoň v době, kdy jsem pravidelně jezdil na Plzeň - vzmohl , byla slabomyslná věta „Dodržujte předepsanou rychlost!“ Časy se však přece jen mění. Nedávno jsem jel po D5 opět a zjistil jsem, že program se vylepšil. Tentokrát nám promítali za kolik minut budeme v Německu. Bizardní na tom však bylo, že údaj rozhodně neodpovídal jízdě předepsanou rychlostí.
(mk)

42. děťátko v babyboxu v Šumperské nemocnici!

V neděli 13. února v 9:04:05 se v Šumperské nemocnici a. s. AGEL rozezněla a rozsvítila signalizace hlásící aktivaci babyboxu. Za necelou minutku držela sestřička v náručí holčičku zabalenou do dvou ručníků. Pediatrička MUDr. Nováková okamžitě poznala, že děťátko je staré jen několik hodin a na první pohled zdravé. Holčička strávila v babyboxu pár vteřin, protože za pouhých 95 sekund mi přišlo do mobilu druhé hlášení - babybox byl resetován a je opět připraven pomáhat. Vzápětí mi volal správce nemocnice Mgr. Martin Pelnář, s nímž jsem babybox zřizoval a považuju jej za duchovního otce šumperské bedýnky na děti. Na jeho počest jsem holčičce dal pracovní jméno Martinka. Holčička je 42. děťátkem, jemuž babyboxy pomohly do života a vyrovnala skóre 42 zřízených babyboxů a 42 odložených dětí na 42 : 42 a zvýšila převahu odložených holčiček na číslo 27 oproti pouhým 15 odloženým klučíkům. Martinka je opravdu malinká, váží jen 2 600 gramů.
Babybox v Šumperku jsme otvírali 19. ledna 2009 a má pořadové číslo 20. Jeho hlavním dárcem byla Nadace Komerční banky a. s. Jistota. Děkuju KB, děkuju Martinu Pelnářovi a děkuju i Tomáši Chrenkovi, majiteli nemocnic AGEL. S jedním ze sídel Tomáše Chrenka sdílí můj dům společný plot – zeď obory zámku Koloděje. Nevěříte, moji milí? Všechno totiž do sebe zapadá jako dva díly zipsu...

Babydědek Lu

Žhavá aktualita od Petra Koubka

11. 2. 2011; Hospodářské noviny
BŘICHnad
Lizátor vyceniv
Lníny obranou
Ta rázná forma
Hysní tíměl
Za ševe sta
Tisíce
Interpretoval čerstvou aktualitu

(asi vo Sašovi Vondrovi)

Jak jsi se dožil tak vysokého věku, milý Dušane Spáčile?

Zeptal jsem se dnes ráno Dušana poté, co jsem se dočetl v Rudém právu, že dnes slaví 55. Gratuluju jednomu za svých nejoblíbenějších přátel - básníků a věřím, moji milí, že na otázku brzy odpoví.

Lu

Odpověď přišla během několika hodin:

My děti květin z týdeníku Květy
kveteme nejlíp od padesáti pěti.
Aspoň doufám:)
Dušan

Na Krakovci bude Mistr Huss od Milana Váchy!

Umělecká komise zřízená Středočeským krajem vybrala ze čtrnácti návrhů soch ten pravý - od akademického sochaře Milana Váchy s okolní úpravou navrženou architektem Rostislavem Říhou! Gratuluju tvůrcům a prohlašuju, že ani já nejsem proti.
Hess

Vůně svařáku

Přečetl jsem si, že autobusy a tramvaje budou uměle provoňovány! Radní zvolili pro zimní období "vůni svařeného vína". Taky jsem se z novin dozvěděl,že to bude stát asi pětadvacet tisíc ročně.
Parfémování se ještě nepoužívá, včera jsem ale jel devítkou a vonělo to tam přesně podle záměru "otců města"! Vůnička se táhla ze dvou bezdomovců popíjejících "víno na svařák" za studena z kartonů! Doporučuji tedy zastupitelům investovat oněch pětadvacet tisíc do našich spoluobčanů bez domova. Zaručuji, že se o stejné provonění postarají.
(mk)

Socha Mistra Jana Hussa na Krakovci!

V médiích se objevily informace o soutěži na sochu mistra Jana Hussa. Netřeba zdůrazňovat, jak je jeho odkaz pro dějiny české státnosti významný. Soutěž přitom nemá širší publicitu, diskuse o tom, jak by tento důležitý symbol měl být dnes interpretován, jí nepředcházela. Po daňových poplatnících se přitom chce, aby investovali několik miliónu korun na realizaci pomníku, který bude doslova jejich, a přitom se jich nikdo dopředu neptal, jak odkaz osobnosti a učení mistra Jana dnes chápou a co jeho zhmotněním na Krakovci o sobě chtějí říci. Celá věc se zdá ve srovnání s objemem dnes diskutovaných miliard, které je třeba investovat tady či támhle, marginální, ale váha Husova historického odkazu posouvá misky vah jinam. Podobně, jako si Češi kdysi stavěli Národní Divadlo na základě sbírky, mají dnes svými daněmi přispět na další národní symbol. Nejde o částku, ale o význam.
Uvědomme si - počet soch mistra Jana lze spočítat na prstech jedné ruky. Dosud neobsazený prostředník, který se vyzývavě tyčí ze sevřené české pěsti (kéž bych toto mohl myslet vážně) má být obsazen jedním ze čtrnácti návrhů, které lze (byť v nedokonalé a ne zcela vypovídající kvalitě) shlédnout na www.kr-stredocesky.cz/NR/rdonlyres/E57C5FBF-EFDE-46DF-9E24-E89B6307C54B/0/AnketaJH.htmi na výstavě soutěžních modelů.
Pojďme si, jako občané této země, říct, jak dnes Husa chápeme a chceme prezentovat. Jako:

1. Oduševnělého myslitele, ale také prostopášníka a krutého člověka zjevně oplývajícího hmotnými statky (dle obleku soudě), provedeného kvalitně a s úctou k řemeslu, nebo jako
2. Antického filozofa, nesouvisejícího s národní tradicí, provedeného ve kvalitě, která zásadně pokulhává za antickým odkazem, s nímž ji nelze nesrovnávat, nebo
3. Ruského "myslitele" z kraje 20. století, provedeného v kvalitě, zcela odpovídající obvyklé socialisticko-realistické interpretaci Vladimíra Iljiče, nebo
4. Skřeta z Pána Prstenů, zmítaného větry a navíc provedeného (ve srovnání detailu hlavy s celkem sochy) velmi nekonzistentně, nebo
5. Příslušníka východního etnika, provedeného způsobem, který odkazuje maximálně k bajce o Golemovi, nebo
6. Moudrého člověka, vědomého si tíže osudu, ale schopného hrdě mu čelit, provedeného sice kvalitně, ale tak, že jeho stojící figura bude na daném místě vypadat směšně-tragicky, podobně, jako oběti mongolského mučení, spočívajícího v tom, že se oběť zahrabe po krk do písku a nechá dobodat hmyzem, nebo
7. Křížence metrosexuála s Aramisem, provedeného slizce tak, že se prsty pravé ruky zdají udělovat svátost úplně jinému orgánu ženského těla, než je duše, nebo
8. Skřeta z Pána prstenů, jen z jiného kmene, provedeného tak, že základní návrhem prostředkovanou emocí je úsměšek,
9. Módního návrháře či trendy designéra, který si nikoho nechce pustit k tělu, provedeného tak, že jediná otázka je, kam se mu pod volnou řízou ztratily pohlavní orgány,
10. Příslušníka etnika, žijícího na kontinentu, který v době úmrtí mistra Jana Husa měl čekat ještě více než třičtvrtě století na své objevení, ale provedeného tak, aby do místa vhodně zapadl,
11. Myslitele a zároveň občana, jehož provedení je plně v souladu nejen s místem, ale i s tradičním odkazem,
12. Rockového hudebníka, provedeného tak, že proporce odpovídají spíše malému dítěti,
13. Androida, provedeného tak hrubě, že jedinou z návrhu čitelnou emocí je strach,
14. Gay prostituta, provedeného kvalitně, ale opět v dětských proporcích?

L. J. Huss

LEGE ARTIS

Petr Liška

Sedmnáctého ledna
na začátku noci,
svítí do tmy „ hodná bedna“
- babybox v Jablonci.
Lékaři tu pracují
vždycky lege artis,
ale stále dostávají
velmi malý peníz.
Poctivě tu prospí
všechny noční přesčasy,
teď se ale (zdá se)
blýská na časy.
Výpověď je řešením,
odchod je teď možný,
nebudou tu dělat
přesčas za almužny.
Mají ale problém,
výpověď už běží,
pracovat do Německa?
(anglicky umí stěží)
Problém, problém,
jak to jenom vyřešit,
kdo se o nás postará?
Tohle se nám nestává,
co budeme dělat?
LOK končí svoji schůzi,
jdou ven ti mladí lidé,
řešení se nabízí,
přišla jejich chvíle.
Babybox nás spasí,
všichni se tam vejdem,
v postýlkách na dětském
za chvíli se sejdem.
Ale box je malý, ouha,
berem tedy roha,
Ludvo Hessi, dodej další,
pak zkusíme to znova.