literární časopis založený v roce 1964

Archiv divoké vinice

Milan Kuzica zve na výstavu!

Jaroslav Kučera zve!

Milý Ludvíku.

Posílám ti pozvánku na výstavu, kterou jsme připravovali rok /tedy já ano/ a původně měla být až v listopadu. Mám tam na Sametové revoluci 71 fotografů a asi 500 fotek.

Jaroslav Kučera

189. děťátko je prvním v babyboxu v Nemocnici Havířov!

Havířovský babybox si počkal na své první děťátko skoro pět let. Je to holčička, která se narodila dnes v 18 hodin, jak její dárce připsal na lísteček. Oblečená je zřejmě po starším sourozenci - pruhovaná čepička a tričko, bílé tepláky s fialovými ponožkami. Tak trochu jako eskymák. Sestřička Milada měla jednoznačně radost a ujistila mě, že děťátko je na první pohled zdravotně v pořádku. Mám dva důvody, abych holčičku pojmenoval Milada - po sestřičce, která ji vyjmula z babyboxu a po mamince Šimona Blably, dvorního spolkového grafika, autora loga a webových stránek. Kdyby si holčička počkala tři dny, vstoupila by do života ve výroční den otevření prvního babyboxu 1. června 2005. Skóre holky versus kluci upravila na 107:81! Ať žije Milada! Ať žijí Milady všechny tři!
Babydědek Lu

Jindřich Štreit zve!

Milan Kuzica zve!

Zemřel Petr Skarlant

Nedlouho po svých osmdesátých narozeninách, zemřel nejstarší z básnické generace tak zvaných pětatřicátníků, Petr Skarlant. Byl básníkem originální poetiky již od své první sbírky nazvané Vyřezávaný osel. Následovala jich pak dlouhá řada, ale autor se prosadil i jako prozaik a překladatel z francouzštiny. Francie byla v mnoha směrech volbou jeho srdce. To však dotlouklo 13. května letošního roku.

Krásná slova o posledních chvílích svého tatínka napsala jeho dcera Pavla: "...poslední dobou už hodně slábl, uvadal a jeho jiskra postupně vyhasínala. Odešel pokojně, měl ruce složené za hlavou jako by pozoroval hvězdy."

Milý Petře, byls milostný lyrik, sloužil jsi lásce celým svým dílem, věděls, že na světě je nejsilnějším a nejkrásnějším darem. Existuje-li láska i na těch hvězdách, nemůžeš ji minout.

Tvůj Petr Cincibuch



Rozloučení s básníkem proběhne 22.května ve 12 hodin ve Velké obřadní síni krematoria ve Strašnicích.

Profesor Milan Nakonečný přednášel na Husitské teologické fakultě UK!

Přednáška pod názvem "Typologie několika světoznámých představitelů magie" se konala v sobotu 18. května a hlavní osobností byl Johannes Faust. Jsa hluchý, podávám dokumentaci fotografickou. Utkvěla mi věta: "Už nemám duši..."
Připomínám, že jsem za mimořádné pomoci Milana Nakonečného, svého tehdejšího učitele psychologie, v roce 1970 vydal v Klubu Mladá poezie Divokého vína jako bibliofilii Faustovu Magii Innaturalis v překladu Františka Kabeláka. Shodou okolností jsem měl tu čest před dvěma roky na stejné fakultě přednášet o babyboxech. Milan Nakonečný měl 250 posluchačů, já asi méně. Milanova přednáška byla vážná, moje spíš do vesela. Na stejné fakultě promovala před dvěma roky moje vnučka Adelina Hessová.
L. H.

Milan Vácha zve!

Zuzanka Vinklerová Tomanová - moje spolužačka od první třídy do maturity!

Se Zuzankou se znám šest a půl desítek let. Je to nejstatečnější holka, kterou jsem potkal. Vždycky se mi líbila, ale nikdy z toho nic nebylo. Možná jsem se Zuzance líbil taky, ale méně, než bylo potřeba. Zuzanka bydlí ve stejné ulici Novákových 27 od narození, já jsem bydlel ve stejné ulici v domě číslo 11. Často jezdím pod okny Zuzančina bytu, vždycky jí zavolám a pošlu pozdravný telegram. Pro pobavení veřejnosti přikládám tři fotografie z různých období.
L.H.

Píše mi autorka Veronika Svobodová!

Tak zkouším takto znovu. Jestli jste myslel email s přílohami, ale asi ten potom, což byl jen o tom :-) že je to letos 15 let co píší do DV a mezi stovkou nejsem, všichni mí přátelé ano, jen já ne :-D ale neberu si to osobně

Zemřel Petr Petříček!

Oznámila mi to jeho manželka Jitka Petříčková. Odešel 21. dubna 2019. Upřímnost soustrast, milá Jitko Petříčková!
L.H.

188. děťátko v babyboxu Nemocnice Mělník! Je to kluk Vláďa!

Ve středu 17. dubna ve 20:31 vrzla dvířka babyboxu Nemocnice Mělník. Do nového života jimi vstoupil klučík právě narozený, nevykoupaný, s nepodvázaným pupečníkem, a do světa vybavený jen starým šedivým ručníkem. Sestřičky jej pojmenovaly Lukáš, jak mi sdělila vrchní sestra Pavla Jelínková. Poprosil jsem jí, zda mohu děťátko pojmenovat Vláďa na památku svého přítele a člena vedení spolku Babybox Vladislava Jarého, který zemřel 12. dubna a jehož odchod se mě hluboce dotkl. Taky abych doplnil počet Vladislavů žijících v zemi české.
Vláďa je osmé letošní děťátko, třetí mělnické a upravil skóre kluci versus holky na 82:106. Samozřejmě vedou holčičky! Babybox v Mělníku byl otevřen 4. listopadu 2009, hlavním dárcem byla Nadace Komerční banky, a. s. - JISTOTA, jež nám pomohla zřídit dvacet babyboxů a nyní finančně podporuje výměnu původních bedýnek, již technicky zastaralých. Ve dvaceti babyboxech zřízených s podporou Nadace Komerční banky, a. s. - JISTOTA se stal malý Vládíček 60. děťátkem. Tedy v průměru, co babybox Komerční banky, to tři děti a ani jeden z nich nezůstal bezdětný.
Ať žije Vládíček Mělnický! Čest památce Vládi Jarého, s nímž mě pojilo padesátileté přátelství!
Babydědek Lu

Sešel jsem se s Jiřím Anderlem!

Potkali jsme se u Šimona Blably v jeho grafickém studiu DEGAS (www.degas.cz), kde známému výtvarníkovi a malíři připravuje do tisku další knihu Jiří Anderle na Hradčanech. Vydává ji Český rozhlas radio servis.
Setkání s Jířim Anderlem považuji za velký životní zážitek.
L.H.

Tomáš Hřivnáč zve! Já půjdu jistě!

V rámci vernisáže bude představena nová kniha - monografie autora.

Zdeněk Janas zve!

Píše mi Leoš Němec!

Milý Ludvíku.
Mohu se mýlit, ale soudím, že vzhledem k četnosti a ježatosti titulků o úmrtí zpěváka Daniela Nekonečného, jehož pohřeb se koná ve čtvrtek 4. dubna, Vás ta zpráva nemohla minout. Jsou toho plné noviny, sociální sítě jak by smet. Rozloučení se zpěvákem prý bude pestrobarevné a veselé, jak by si (snad) sám enfant terrible show byznysu přál. Obřadu v motolském krematoriu má předcházet velkolepý průvod a kolona aut až ze Stodůlek. V krematoriu by měla (bude-li povolena) proběhnout i ohňová show s petardami a mnohé jiné taškařice.
Protože veselého funusu nemohu být osobně účasten (mám termín na pedikúru), chci alespoň připomenout překvapující a nečekaný detail, že je to Divoké víno, které nesmazatelně přispělo k lidové oblibě a slávě moravského „ptáka ohniváka“.
Již v roce 2007 v čísle 31 totiž právě zde byla publikována báseň s názvem Dva dvory, kterou přispěvatel Elefen Bozsko věnoval onomu barvami hýřícímu umělci. Který jiný časopis se může pochlubit takovou nadčasovostí? Žádný. A to i navzdory poťouchlým poznámkám, které jsem zaslechl v kupé osobního vlaku na trati Blansko – Skalice nad Svitavou. Věřte mi nebo ne, při vzpomínce na Daniela, který jak rozsévačka kropil své posluchače plnými hrstmi zlaté rozkoše, bylo mi těch černých pasažérů líto, zvláště když je průvodčí nechal v Rájci – Jestřebí vysadit.
Mezi tím, nikým nezpozorován, krrrál rrrozkoše odplul na výletním parrrníčku do nekonečna. Nebo zpět na Dva dvory, kde poprvé slyšel šum svistu.
Leopold F. Němec

187. děťátko v Nemocnici Karlovy Vary!

Minutu po šesté v úterý 26. dne měsíce března mi mobil ohlásil otevření dvířek karlovarského babyboxu. Dárce nebo spíš dárkyně děťátka chvilku zaváhala a dvířka se zase zavřela. To všechno trvalo asi 15 vteřin. Jenže dvířka podruhé otevřít nejdou, pokud je personál neresetuje. Nastaly dvě varianty - maminka s ženským doprovodem, tedy ve dvou, donesly statečně děťátko na dětské oddělení a předaly je zdravotním sestrám. Nebo - předala je dvěma ženám procházejícím kolem babyboxu a ty děťátko donesly do nemocnice samy. Tahle varianta mi připadá nevěrohodná, ale zdravotnímu personálu tvrdily, že je o tu službu požádala maminka děťátka.
Děťátko je v každém případě zdravé, čerstvě narozené a bylo zabalené jenom v dece, takže je sestřičky nyní zahřívají. Holčičku jsem pojmenoval Vendulka a zvýšila skóre holky versus kluci na 106 : 81, v Karlových Varech je to druhé nechtěné lidské mládě. Ať žije Vendulka! Ať žijí Vendulky všechny!
Babydědek Lu

Divoké víno stočíslové!

Při příležitosti vydání 100. internetového čísla Divokého vína přineslo Právo rozhovor s Ludvíkem Hessem, zakladatelem tohoto literárního časopisu, zprvu vycházejícího v papírové podobě.
Divoké víno nelze docenit! Prošly jím stovky českých básníků – nadaných i méně nadaných, jimž Ludvík Hess, sám básník, zajistil tu menší, tu trvalejší místečko ve věčnosti.
Divoké víno nemá obdoby a patří k rodinnému stříbru české kultury. Lu, jak mu říkají přátelé, navíc netrpí politickou klaustrofobií a neohlíží se na vyznání svých oveček.
Rozhovor končí slovy: „Sýs se trošinku pokazil, protože nenávidí všechno a všechny a marně ho přemlouvám, aby psal básničky jako Ta holka má kozy / jak husité vozy / v jednom sedí Žižka / a ve druhém šiška / z mandlového těsta / Ku věčnosti cesta.“
Připojím poznámku. Snad se Lu – jak ho znám – neurazí.
Milý Lu, nenenávidím všechny. Jen ty, co z hrdého národa udělali stádo (zatím) dobře krmených konzumentů, kteří jsou odsouzeni prožít plastové štěstí a ubavit se k smrti.
Kdepak Žižka! Husitské vozy dojely. Opěvovat husity je v korektní společnosti nepatřičné. Vždyť tihle protobolševici chtěli vrátit Ježíška z Krámu Páně do chléva!
KAREL SÝS

185. děťátko je klučík v brněnském babyboxu!

V úterý 19. února v 10:24 vstoupil dvířky babyboxu v brněnské nemocnici Milosrdných bratří do nového a snad lepšího života čerstvě narozený klučík. Z bedýnky jej vyzvedla osobně primářka novorozeneckého oddělení Ludmila Brázdová. Ludmila je iniciátorkou zřízení druhého babyboxu v republice v roce 2005. Pomohl zachránit celkem 18 dětí. Klučík byl pečlivě zabalený do bílé deky s hnědými pruhy, oblečený v modrožlutém kompletu a na cestu dostal plyšového vodníka. Ludmila mi řekla, že je narozený dnes, váží 3830 g a pupečník má ošetřený plastovým uzávěrem, kterým se zavírají pytlíky s potravinami. Primářka navrhla pojmenovat klučíka Kryštof, což jsem vřele přivítal. Sám mám vnuka stejného jména. Kryštof je celkově 185. děťátkem a pátým letošním. Skóre kluci versus holčičky upravil na 80:105. Ať žije Kryštof! Ať žije primářka Ludmila Brázdová! Babydědek Lu

14. února je významným dnem mého vztahu ke Spojeným státům americkým!

Z Ameriky se k nám přenesl zvyk oslavovat 14. února jako den zamilovaných. Obchodníci si libují. V roce 1945 právě 14. února nečekaně zaútočily americké bombardéry na Prahu.
"Nálet provedlo 62 amerických letounů B-17. Každý B-17 nesl šestnáct pětisetliberních (227 kg) bomb. Čtrnáctého února bylo policejně nahlášeno 250 svržených bomb, což odpovídá šestnácti strojům po šestnácti, plus šest ztracených, tedy přes 58 tun (58112 kg). Bombardéry, které startovaly ze základny v anglickém Nuthampsteadu, svrhly během Popeleční středy 14. února roku 1945 přes padesát tun bomb na obydlené části Prahy. Nalétávající letadla položila koberec směrem od Radlic až téměř po žižkovské Nákladové nádraží – bombardování zasáhlo Radlice, Vyšehrad, Zlíchov, Karlovo náměstí, Nusle, Vinohrady, Vršovice a Pankrác. Celkem 701 lidí bylo zabito a 1184 zraněno. Zničeno bylo 183 domů či historických objektů a dalších zhruba dvě stě bylo poškozeno (Emauzský klášter, Faustův dům, Vinohradská synagoga), sochy na Palackého mostě apod. Bez přístřeší zůstalo 11 000 Pražanů. Oběti tvořili téměř výhradně civilisté. Mimo objekty bylo napočítáno dalších 67 zásahů. Nálet nezničil žádnou z továren, které by mohli využít okupanti." (zdroj Wikipedie) Při dalších bombardováních bylo usmrceno 235 osob.
Bombardování Palackého mostu napovídá, že se stalo pozdějším vzorem pro "humanitární bombardování" v Jugoslávii.
Do koho jsme se to vlastně zamilovali?!
L.H.