na další stranu
Archiv divoké vinice
Přání od Dušana Spáčila!
Říkal jsi, Macbethe, že to zabalíš,
až proti tobě půjde les?!
A co máme říkat my všichni,
kterým banda smrčků napochodovala
až do čtvrtého patra ?
Tak buď prosím v klidu - a veselé Vánoce!
A vy taky - a hodně zdraví a štěstí v novém roce 2017.
Dušan Spáčil
P.S.Co vcera viselo zplihle- at zitra statecne stoji.:)
Václav Bárta přeje k Vánocům!
Vánoční vinš vcelku zachovalých seniorů
Těšíme se pod stromeček
vedle děcek našich děcek.
I když semtam tělem klamem,
ještě s námi není amen.
Sami v časech vánočních
usedáme na nočník.
Méla Machálek slaví 70!
Spoluzakladatel Divokého vína z roku 1964 a můj přítel od roku 1962 mě v tom nechal jako posledního. Upřesňuji skoro posledního, vzpomínám ještě na dva kamarády, kteří se taky sedmdesátky dosud nedožili. Méla je celým jménem Ing. Emil Machálek, CSc., zemědělský poradce, otec dvou synů a dědeček čtyř vnuků, z nichž všichni jsou mladší než vnuci moji, ale stejně staří jako moje děti. Slavný den nastal 15. prosince 2016.
Co všecko Dušan Spáčil?
Kdo dá na nenáhodnost jmen, pro koho je nomen omen, jméno znamení, zaplesá nad sbírkou NEZNÁLEK A DAIDALOS (Zdenka Brožová-Periskop, Hluboš 2016, 31. sv. edice Báseň na sobotu) už proto, že jméno jejího autora Dušan Spáčil prozrazuje nejvlastnější smysl jeho básnické práce.
Příruční slovník jazyka českého (VIII, 1957) vykládá sloveso z/spáčiti ‚(„poněkud zast. a lid.“) mj. jako „obrátiti v opak“, „vyvrátiti“ a také „ustoupiti od úmluvy“. Přesně to duchaplný Dušan Spáčil už od své prvotiny soustavně dělá, ustupuje od „úmluvy“ kdysi významuplné, pak vyprázdněné, pokleslé na konvenci, a odhaluje dnešní míru ať pravd degenerovaných v Pravdičky už v Krajině vláčků Piko (2006), ať v nejnovější sbírce velkého svátku 6. července: „Počátek léta… / Staromák dýchá / jak otevřená dračí tlama. // V páteři světa / usychá mícha / a lidem v hlavách hoří sláma“ – a „pijí všechno, vše, co teče, / noc končí ránem, / až zhasnou první lucerny. / A moudrý žebrák, / muž, který všecko přečet, / dumá nad Mistrem Janem / jak dopravit ho do sběrny.“
Spáčil „obrací v opak“ velké: klíč k oddílu básní Sídlištní Kámasutra s básní Manuál vášně dal Spáčil už předem, v předešlé sbírce Hvězdné války básní Lidotřesení: „U nás na Jupiteru / říkáme pozemšťanům / Člověk Jebavý / proti gustu žádný dišputát / ale viděl jste někdy, / jak se třese ta tečka, / kterou Země tvoří na našem?“ Valné shromáždění spojených planet „už rozhodlo o bromovém bombardování / New Yorku i Prahy / a lidi stejně popichují a popichují“. Žádná velká vášeň a láska, z kosmické výše směšné „lidotřesení“; a zblízka ironické (?) „kouzlo malého bytu“.
Spáčil vyvrací mýty (ve sbírce Přebytečný anděl jmenovitě Rodinné mýty) včetně opovržení k malému českému člověku: báseň o tom nazval Sluneční manifest: uvnitř zeměkoule je ještě jedna („Švejk měl pravdu“), na níž žijí „sami malí lidé“, kteří „mají všude daleko / vysoko i nízko / A mají tak hluboko do kapsy, / že je v ní ozvěna / jak v propasti Macocha. / Malíčkům kdejaký kůň / šlápne na malíček, / nebo je ukazovák / zamáčkne jak vajgl. / Ale nikdo jim nikdy nevezme, / že když chtějí / dokážou / i uchem jehly / projít se vztyčenou hlavou / až do Slunečního města“.
Spáčil je a není blasfemik. Ve Hvězdných válkách to doložila Bílá sobota: „Jak jen se k tobě obracet / Když zrovna nejsi? / Na každém rohu poradce / „Nevěř té hloupé pohádce / A klidně s námi dej si!“ // Zatímco v krčmách hodují / V chrámu zas marně rokují / jak poznat správnou dobu / Smutek se vkrádá do duše… / Jen trojka věrných Marušek / Pospíchá k Tvému hrobu.“ Jakoby ne zcela spokojen s tímto pojetím svátku zmrtvýchvstání básník nyní ve sbírce Neználek a Daidalos přichází s Velikonočním čekáním: „je Bílá sobota / čekáme až se vrátí Ježíš / anebo malounko slevíš / a počkáš až na příchod Godota?“
Už v prvním oddíle první sbírky Spáčil našel básní Svatý večer svůj nejvlastnější žánr. „Zase klepe na veřeje / svatý večer / kometa se z nebe směje / Marie má křeče / pak porodí do slámy / maličkého boha / … a Josef? / dá si do tlamy / a nejspíš vezme roha.“ Takových miniapokryfů je už ve Spáčilových sbírkách na disertaci. Pátý ze šesti oddílů Neználka a Daidala provokuje názvem Apogryfy; v tom názvu bydlí, řečeno po kainarovsku (ne náhodou, Spáčil je Kainarův ctitel), málo spisovné slovo grif, dobře vystihující Spáčilovu metodu. A šestý oddíl tvoří rozvinutý apokryf.
Ve svém knižním debutu se Spáčil představil: „Jsem láskou sežehlý, bezkřídlý Ikarus.“ Nyní sbírku Neználek a Daidalos uzavírá zatím nejdelší jeho báseň, sedmidílná skladba, apokryf Daidalos 2.0. Není pochyby, že Ikaros v ní je právě onen Neználek z názvu knížečky, to on chce „zaplašit své pochyby / nad všemi kompromisy“ a nad otcem, který v záchvatu obavy o své dílo a žárlivosti na dravý talent Ikarova bratra Tala se dopustil zločinu. Jak s tím (může Daidalos) žít a tvořit?
Jak s ním (s tatíkem Daidalem) má (synek Ikaros) nejen chodit na ryby, ale i vzlétnout?
Apokryfem Daidalos 2.0 zatím vrcholí Spáčilovo umění nadhledu a vhledu, ironie, perzifláže a úsilí o porozumění maličkým a obyčejnosti ve veletoku Dějin a ve světě nadutců, supermanů, trubců a falešného posvátna.
MILAN BLAHYNKA
 |
Proč Divoké víno vychází o dva dny dříve?
Nemylte se, moji milí, urychlené vydání www.divokevino.cz vychází z mého kalkulu nebo spekulace, či možná vnuknutí, že v tradiční den 19. listopadu - vychází na sobotu - vás nebude tolik u počítačů. Nesouvisí to se svátkem 17. listopadu, jak by vás mohlo napadnout. Přiznávám, že jsem dnešní den neslavil, leč určitě ne proto, abych napodobil prvního muže republiky, jenž podřimoval na zámku obklopeném nádhernou oborou. Samozřejmě jsem si pustil večerní zprávy na Čt i na Nově a snažil jsem se uhodnout důvody, jež vedly známé řečníky a kladeče v listopadový den na ulici. Taky zda někdo koordinoval hodinu, v níž přistupovali na Národní třídě k přemístěné bronzové plastice. Co by se stalo, kdyby v jednu chvíli přišli současně třeba Kalousek a Babiš? Kdo by měl přednost? Zdali návštěvy koordinoval neviditelný Velký Vládce, nebo jen jeho asistent? Třeba podobně, jako neznámý Velký Vládce koordinoval události listopadu 1989.
L.H.
Alenka v říši Die Literatur
Tak festival Literární Františkovy lázně, který pořádá básnířka Alenka Vávrová, publikující zhusta v Divokém víně, se už dostal i do "velkého" německého tisku a Alenka v něm figuruje vedle Nezvala a Němcové (viz výstřižek). Blahopřeju Alenko. Více na www.literarnifrantiskovylazne.cz//
/>
(ds)
Bohumil Ždichynec zve!
Václav Bárta přeje Martinovi!
Pijani mají svoje svatomartinské víno,
jedlíci svou svatomartinskou husu.
A co veršotepci?
Jenom těch pár krátkých řádků, do kterých se jim vejde
SVATOMARTINSKÉ ROZČÍTADLO
Na svatého Martina
kouřívá se z komína.
Moc pěkně to začíná,
přesto je to konina.
Pec nám spadla, pec nám spadla,
zbořil ji dav ničemů.
To je koonec rozčítadla.
Komín je nám k ničemu.
Milan Kuzica a přátelé slaví svatého Martina.
V pátek 11. 11. v 11 hodin se sešli protagonisté projektu jezdecké sochy sv. Martina se žebrákem v ateliéru Milana Kuzici www.sculpture-kuzica.com v Dolních Počernicích. Sochař sochu pojmenoval příznačně Sdílení. Martin se dělí o svůj plášť s nahým žebrákem. Pomoc bližnímu je jeden z důvodů, proč jsem se rozhodl aktivně pomáhat realizaci sochy. Spolek Babybox se také snaží pomáhat.
Setkání mělo být původně spojeno s poklepáním na základní kámen na Vyšehradě poblíž rotundy sv. Martina, kde jsme měli v plánu sochu umístit. Ředitel Národní kulturní památky Vyšehrad František Stádník, jevící se od počátku jako příznivec projektu, ale před týdnem radikálně změnil svůj postoj. Stal se jediným skutečným odpůrcem sochy sv. Martina - z jakýchsi iracionálních osobních důvodů. Původně se podílel na výběru místa pro sochu, ale pak sochaři a mně pohrozil, že nás nechá rozpustit policií, sejdeme-li se na sv. Martina na Vyšehradě.
V ateliéru Milana Kuzici se tři druhy paštiky z husích jater - vlastnoruční sochařův kulinářský příspěvek - zapíjely francouzským červeným vínem v lahvích s vignetou připomínající sochu sv. Martina.
Ať žije Milan Kuzica jeho Sdílení sv. Martina!
 |
David Frost a jeho Monika z České mailingové společnosti, nejdůležitějšího partnera spolku Babybox. |
Milan Kuzica a jeho choť Broňa Rokytová. |
Model sochy.
145. děťátko v babyboxu je holčička Maruška na radnici Prahy 2!
Dvířka 33. babyboxu zřízeného v budově Městského úřadu Prahy 2 vrzla 11. listopadu ve 21:45. Jiří Žemlička, střežící v noci úřad, vzápětí v babyboxu nalezl děťátko. Hlásil mi: "Byla čisťounká, oblečená, u sebe měla lahvičku teplého mlíčka a papírek s nápisem - Maruška, 4. 11. 2016. Trošku ublinkla, tak jsem ji vzal do náruče a hned si dvakrát říhnula." Maruška je pátým děťátkem, jež vstoupilo do života dvířky radničního babyboxu, celkem 15. letošním a 85. holčičkou proti pouhým 60 chlapečkům.
Ať žije Maruška! Ať žije Jiří Žemlička!
Babydědek Lu
Poklepání na základní kámen sochy sv. Martina na Vyšehradě je zakázáno!
Ředitel Národní kulturní památky Vyšehrad František Stádník nejprve písemně přislíbil, že se poklepání na základní kámen rád osobně zúčastní. Cituji mail jeho kolegyně Hany Martínkové z 11. 10: "...odpovídám ústy pana ředitele - tak symbolické poklepání na základní
kámen je možné uskutečnit, rád se zúčastní a děkuje za pozvání..."
Stádník změnil názor a v pátek 4. 11. nám slavnost zakázal. Prohlásil, že naše případné setkání na Vyšehradě s pomocí policie rozpustí.
Sochař Milan Kuzica zve v pátek 11. 11. v 11 hodin všechny protagonisty projektu sousoší sv. Martina na přátelské setkání ve svém ateliéru v Praze 9 v Dolních Počernicích v Bakurinově ulici (vedle hřbitova). Osobně budu nalévat Svatomartinské víno a podávat paštiku z husích jater, kterou Milan Kuzica vlastnoručně připravil. Modely sochy sv. Martina můžete na místě pohladit.
L.H.
Poslední rozloučení s Jardou Holoubkem. Karel Sýs posílá Jardovi básničku
J. H.
Věčný Jarda
bonviván a fanfarón
kapitán gaskoňských kadetů
rozdavač i uživatel života
měl nepsané právo žít nejdéle
Zatímco my tiskneme víno opatrně na patro
on ho polykal vcelku
Klopýtne padne a je po všem
právo neprávo
Tak to je
Jsou bozi k básníkům shovívaví
nebo nemilosrdní?
Ale možná ho jen bylo zapotřebí někde jinde
než v tomhle zaprděném přecpaném a vykloubeném vesmíru
KAREL SÝS
Zemřel Jarda Holoubek. V neděli 6. listopadu 2016
Smrt Jardy Holoubka je pro mne a pro časopis Divoké víno, v jehož každém čísle publikoval svoje básničky, doslova rána. Naposledy jsem za ním byl v bohnickém blázinci a zemřít právě tam není pro básníka důstojné (zemřel nakonec na Bulovce) - měl právo život skončit ve svém domě v Kolodějích, na němž léta pracoval sám jako zedník.
L. H.
Jiří Žáček zve na křest své knihy ŠANSONY & SPOL.! A 6. 11. oslaví své 71. narozeniny!
Gratuluju, milý Jirko! Jsem v závěsu.
Lu
Píše mi Vladimír Stibor.
Milý pane Lu,
přeji dobré a brzké ráno...
Dovoluji si poslat dva snímky ze slavnostního předávání literárních cen z Lidic 27. října 2016. Cenu Petra Jilemnického dostal almanach českých básníků 2015 Rybáři odlivu, jehož jsem měl tu čest byl editorem i spolutvůrcem... Můžete-li tuto malou zprávu pověsit do aktualit, určitě byste potěšil všechny básníky, kteří se loňské antologie zúčastnili. Mockrát děkuji, Váš Vladimír S.
Vladimír Stibor a nakladatel Milan HodekCena Petra Jilemnického
Milan Kuzica pracuje na jezdeckém sousoší sv. Martina pro Vyšehrad!
A já se mu snažím radit, jak vypadá kůň a jaký je správný jezdecký sed. Patronkou sochy je starostka Prahy 2 Jana Černochová. Protagonistou ředitel NKP Vyšehrad František Stádník a jeho kolegyně Hana Martínková. L. H.
Socha bude stát v blízkosti rotundy sv. Martina v areálu Národní kulturní památky VyšehradMilan Kuzica se synem Jonatánem v ateliéru s modelem koně z hlíny
144. děťátko - holčička v babyboxu v Ústí nad Labem!
Tušení jsem měl okamžitě, zavolal jsem milé vrchní sestře Markétě Svobodové z Masarykovy nemocnice v Ústí nad Labem a ta mou předtuchu potvrdila. Ústecká bedýnka zřízená v roce 2009 pomohla dnes dopoledne vstoupit do nového a snad lepšího života holčičce, kterou jsem nemohl pojmenovat jinak než Markétka. Děvčátko je zdravé, ne zcela novorozené a na rozdíl od většiny děťátek z babyboxů oblečené a umyté.
Malá Markétka je šestým ústeckým děťátkem, čtrnáctým letos a skóre holky versus kluci zvýšila na 84:60 ve prospěch holčiček.
V pondělí 7. listopadu ve 12 hodin slavnostně otvíráme babybox nové generace v pardubické nemocnici. V pátek 11. 11. v 11 hodin pokládáme základní kámen k jezdeckému sousoší sv. Martina na Vyšehradě poblíž stejnojmenné rotundy. Sochařem je Milan Kuzica, patronkou starostka Prahy 2 Jana Černochová. Požehná Dominik kardinál Duka OP, arcibiskup pražský.
Babydědek Lu
Alenka Vávrová zve na Literární festival!
Srdečně zdravíme z Františkových Lázní Divoké víno a posíláme všem čtenářům a tvůrcům tohoto krásného časopisu pozvánku na náš literární festival. Budeme mít letos po ,,velké přestávce“ již 19. ročník Literárních Františkových Lázní, který navazuje na předešlé LFL. Letošní ročník je festivalového charakteru a je otevřen nejširší veřejnosti. Není cílený jen do řad literátů, je pro všechny milovníky kultury, literatury obzvlášť. Datum konání 4. – 19. 11. 2016 ve Františkových Lázních. Prosíme, sledujte naše nově vznikající webové stránky - www.literarnifrantiskovylazne.cz.
Těšíme se na vaši účast.
S láskou Alenka Vávrová , za přípravný výbor LFL
logo
Stanislav Vávra mi poslal dvě své nové knihy!
Stanislav Vávra (83), jeden z mladičkých autorů Divokého vína, letos vydal knížku poetických próz Kapitoly u utopeném jablku a knihu veršů Píseň listu. Obě ilustrovala Eva Čapková. Stanislav Vávra se prochází Libní podél říčky Rokytky, zajde do kina Svět nebo Družba, dříve U Ferklů, které bylo jen 300 metrů od našeho sklepního Klubu poezie v Krejčího 4. Na začátku téhle ulice, jen několik desítek metrů od mnou vyvěšeného transparentu s nápisem Klub poezie, Stanislav Vávra bydlel. Děkuju Ti, Stanislave! Nejen za knížky.
L. H.
Helena Rytířová mi darovala tři své knížky!
Protože nejsem lakomec, chci vám, moji milí, nabídnout aspoň jejich tituly. Koupit a přečíst si je už musíte sami.
L. H.
|
